Khomator: Rodnou hroudu miluju, ale cítím úpadek regionu, který se projevuje v mých textech

V mém dalším rozhovoru nahlédněme do kraje, kde krajinu vrásní uhelné haldy a místo paneláků natrefíš spíše na hornické věže. Místo, kde vzduch máš usazený ještě několik let v plicích, a o práci tu zakopneš asi stejně jako o polárního medvěda. Drsný kraj plodí i drsné syny, kteří se nebojí otevřeně mluvit o své rodné hroudě a možnostech, jenž je nutí z hnízda vyletět. Podívejme se, proč nová deska Khomatora útočí na mysl posluchačů a nutí je přemýšlet, jak rozdílný život je na druhé straně naší vlasti. Tenhle materiál je prostě ze života a tím směrem se odvíjí i náš rozhovor, který nevykresluje iluze, ale tvrdě naráží na realitu.

Při poslechu tvé nové desky jsem nabyl dojmu, že bys asi nebyl vhodný průvodce po svém kraji, jenž by měl vábit turisty. Našel bys tam vůbec něco, na co bys mě pozval, kromě Radegastu?

Asi ti rozumím. Já mám ale ke své rodné hroudě hodně vřelý vztah! Strávil jsem tady 30 let, byl u zrodu scény, spolutvořil historii a našel lidi, se kterýma budeme felit do smrti. Jsou tady nádherné Beskydy, hornická historie a krajina se svým nezaměnitelným aromatem a náturou. Miluju se sem vracet. Na druhou stranu cítím úpadek celého regionu, a to se projevuje i v mých textech.

Havířovský patriot, který však žije se svou rodinou v Brně. Nebojíš se, že by to tvůj patriotismus mohlo trochu srážet? Chápu, že v moravské metropoli je mnohem lepší zázemí a možnosti…

To, co cítíš, je jen tvoje, takže co je srážka patriotismu? Naopak když cítíš, že v místě, kde jsi vyrostl, nemáš prostor a impulsy pro rozvoj, je čas jít nasát život jinam. Já žiju teď, mám své plány a vize, ale jestli budu v Brně, nebo třeba v Maroku, to přinese život.

Neodráží se tvé myšlenky ohledně stěhování i ve skladbě „Vybíráme si sami“, přestože nejsou hranice jako hranice? Jak se ti opouštěla domovina?

To se spíše projevilo v tracku „Havr“. Poslední dobou jsem viděl život a lidi v něm v dost ponurých barvách. 90% kamarádů je pryč, město se vybydluje, kulturní život = 0, potkáváš spousty existencí, které potkávat nechceš, a to vše dáváš na misky vah, k tomu situace na pracovním trhu. Prostě byl čas na život jinde. V tracku „Vybíráme sami“ mluvím o reálných lidech a příbězích kamarádů, které okolnosti donutily vyjet do pryč. A naopak o těch, kteří zůstali, a potýkají se s každodenním chlebem.

Na další desku se čekalo dlouhé čtyři roky. Stále si razíš názor, že to není chléb a není nutné tlačit na pilu?

Pro mě je rap ten nejpřirozenější způsob, jak ventilovat svůj pohled na svět. Nemám potřebu s ním vydělávat peníze, ani psát bars, aby byla sledovanost. Když cítím, že mám potřebu něco říct, napíšu to a nahraju. Dělám to tak od základky a nemám potřebu to měnit. Je to moje láska a svět, ve kterém můžu projevit to, co se mě dotýká. Jako u Terapie (poznámka redakce: předešlé album z roku 2011) nevím, jestli to třeba není deska poslední. Neřeším to, pracuji s energií, kterou mám a podle toho tvořím.

Nostalgická skladba „Kořeny“ má skvělé atmo. Jak tě vůbec napadlo sestavit klip z retro snímků? Bylo asi obtížné to dát do kupy….

Všechny záběry, které v klipu jsou, jsem točil sám na starou VHS kameru. To byla doba 2002-2005, kdy jsem bez kamery neudělal krok. Minulý rok jsem všechno digitalizoval a jak jsem viděl ty perly, nemohl jsem jinak, než to poslat do světa a lidem, kteří tuhle dobu zažili. Ohlasy byly bomba a jsem rád, že to tolika lidem, kteří už jsou dnes úplně jinde, připomnělo všechny psycha, co jsme kdysi kutili,

Když u této skladby ještě zůstaneme, co ti na počátku chybělo více? Kokejn nebo Lil Wayne?

(smích) Ani jedno mi nic neříká. Chyběly hlavně love na barvy a pořádný zvuk.

Součástí historie jsou i smutné okamžiky. Jak ovlivnil tvou práci na nové desce track „Brothers forever“?

Track jako takový byl reakcí na smrt mojeho kamaráda, který pro mě byl jak brácha. Rána, kterou prostě nečekáš. Jeho smrt byla ale taky okamžikem, kdy jsem uviděl v novém světle i svůj život.

Tvá osoba je bezesporu spojena i s graffiti. Narazil bych na tebe ještě někde u ilegálu nebo už jen děláš zakázky se Sprayart 34?

Minulý rok jsem se rozhodl opustit práci v kanclu a věnovat se naplno vlastní tvorbě, protože sedět na dvou židlích se nedá. 34 crew je banda, se kterou nás pojí nejen malování, a jsme pořád přátelé, ale cítil jsem potřebu roztáhnout křídla, proto jsem se vydal vlastní cestou. Vše co tvořím, najdeš na webu www.khoma.cz. Dělám zakázky, vlastní tvorbu, zajdu si rád na legál i jinam. To ze sebe prostě nesmažeš, vše je ale otázkou priorit.

Pořádáš ještě vůbec jamy United Colours? Prozraď mně i čtenářům, jak taková akce vypadá a kde na ni můžu narazit.

S United Colours jsem začal v Havířově v roce 2008 a každý rok jsem udělal minimálně jednu akci. Je to putovní street-art festival. Některé roky byly mega, přijelo třeba 80 artists a malovalo se na x místech všude ve městě. Dva roky zpět jsme s klukama a městem Frýdek udělali ročník, kdy jsme pozvali více než 50 writers a z hnusného podchodu se stala open gallery. Loni jsme třeba malovali na odstavené vlaky, připravené ke šrotování. Každé pokračování United Colours je jinde a jinak velké. Vše je zase o energii, ale chci, ať jsou UC akce nezapomenutelným setkáním s barvama a super lidma. Všechno okolo UC najdete na www.unitedcolours.cz.

Vraťme se ke tvé desce. Nové dílo „Periferi“ lemuje vysoká výpovědní hodnota a životní zkušenosti. Celkově je dosti depresivní. Dovedeš si představit, že další dlouhohrajka bude třeba více hýřit optimismem a radostí?

Určitě, to období, kdy deska vznikala, provázelo spousty věcí, se kterýma jsem se vypořádával právě v textech do beatu od El Bajta, které mají nezaměnitelnou surovou atmosféru. Je to etapa života, díky které jsem vyrostl. Další věci budou takové, jaký bude život. Vidím to dobře.

Není dnes už moc časté, aby si rapper uvařil desku s jedním producentem. Byl jsi ve všech ohledech naprosto spokojen?

Chtěli jsme to udělat od doby, kdy Kuba začal produkovat, což je třeba deset let. Ale ta doba přišla, přesně až tehdy, kdy přijít měla. Jsou tam starší kousky, jako Poltergeist, který vznikl i s klipem už v roce 2013, jsou tam i produkce, které vznikly před vydáním. Pilovali jsme, ladili a já jsem spokojen, je za tím spousty energie.

Tradičně jsou přítomní hosté z Polska. Čím to je, že ti funguje pohraniční spolupráce nejvíce v Čechách? Není to tím, že zbytek scény tak trochu našimi sousedy ze severu pohrdá?

Nevím, jestli je to tím, že máme u nás na severu k polskému hip-hopu přirozeně blízko a jsme na něm odkojení, ale tamní scéna je prostě mega. Kdo má s Poláky problém, je svým způsobem omezen. Pro mě je přirozené spolupracovat s lidma, se kterýma nás pojí ta posedlost rýmovat do beatu a rád poznávám nové scény a lidi a jejich vnímání hip-hop kultury. Před vánoci jsem byl v Las Palmas a poznal jsem úžasné lidi, kteří mi ukázali scénu z Kanárských ostrovů a spadla mi brada. Hip-hop žije všude.

Tvé jméno bylo dříve skloňováno častěji, přesto nás zásobuješ tracky celkem pravidelně. Co zbytek tvého kraje a jeho aktivita?  Jak nahlížíš třeba na opačný protipól v podobě formace AK?

Nevím, jak vnímáš AK, když je nazýváš protipól. Kluci to vidí po svém a opřeli se do toho na plno, což cením, protože jsou profi. Je to jiná hudba, poslechnu, ale neujíždím si na tom, není to z mého světa. Zbytek je náš label Bunker - Tenki a C-Gun a jejich deska Experiment je bomba, C-Gun vydá brzy sólo mixtape, Yoga Spank dokončuje desku a další projekty pomalu vřou. Dál sleduj Mikece z Karviné, RKS z Havířova atd. Nebouráme youtube ratings, ale v regiónu najdeš opravdovost a autentické MC'z.

Celé album Periferi od Khomatora si můžeš koupit  ZDE .

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná