Kato: Hip hop sám o sobě je furt dost mladej na to, aby se vědělo, kdy skončit

Je pondělní podvečer, 24. června roku 2013 a já se svou kolegyní Bárou netrpělivě očekáváme v Chapeau Rouge příchod vzácného hosta. Hosta, který už nedorazí „Dezorient expresem“, jak tomu bylo dříve zvykem, ale který by se měl ukázat v duchu "Vážné hudby". Nakonec se host objevuje ve dveřích a překonává i naší bujnou fantazii. Nepostradatelná část Prago Union, Kato, je tu na kole a připraven zodpovědět všechny naše dotazy.

Na první prago počin alias "HDP" se čekalo spoustu let, "Dezorient" přicválal po dalších pěti letech, ale pak následoval rychlý "Metronom 2", "V barvách" a nyní i "Vážná hudba"? Změnilo se něco v tvém životě, že nyní rok, co rok na nás chrlíš nový a nový materiál?

Rok co rok ne. Tentokrát jsem si rok počkal. Ale je to spíš takový dynamický systém si myslím. Na první Prago se čekalo celý můj život. To se těžko dá říct, že se vlastně čekalo, ačkoliv to bylo vlastně čtyři roky od poslední desky se starou partou. Tam jsem začínal odznovu, postavil jsem studio, přemýšlel jsem, jak jinak psát, aby to bylo zajímavější. Pak přišlo HDP a mě zas ta mezera mezi ním a Dezorientem nepřišla tak dlouhá, protože jsme po HDP tři roky koncertovali. To tak nějak uteklo. Ono to člověku ani nepřijde, že to jsou tři roky. A pak prostě přišel čas nahrávat nový věci a ta deska vždycky tak ten rok a půl trvá a najednou z toho bylo pět let. Všichni si nás za to dobírali, takže vlastně proto jsem V barvách udělal hned rok potom, abych řekl: tak tady to máte! Bylo to i díky tomu, že to byl koncept, tak to bylo možný dokončit takhle rychle. Metronom nepočítám, ten vznikal mezi HDP a Dezorientem postupně. To byly jakoby nevydaný věci. Teď jsou to vlastně dva roky od barev, což mi přijde jako taková logická perioda. Mám pocit, že se to album už dalo vydat dřív, když už bylo hotový, tak proč čekat další rok. Vlastně si za to lidi mohou sami. Prudili, že to trvalo pět let, tak teďka to tu mají dřív.

Bereš tedy z vlastního pohledu „V barvách“ jako regulérní album, nebo jako, když použiju název tvého tracku, „Myšlenkový pochod“?

Beru to jako regulérní album v rámci ostatních desek, protože jsem do toho dal stejný množství energie, i když to bylo rychleji hotový. Samozřejmě když postavíš ty čtyři desky za sebe, tak ty barvy jsou jinde. Je to daný tím, že to je vlastně úplně jiný druh práce na tom. Je to celý takový jinaký a nedá se to stavět do té řady, když chceš ty desky srovnávat mezi sebou nebo sledovat nějaký vývoj. Je to takový odbočení jakoby po ose Y. Tím, že jsem měl pevně daný koncept, který jsem naplňoval, tak bylo jednodušší pro mě psát. Jsem takový, že o sobě furt tak trochu pochybuju a furt řeším ty svoje texty. Tady mě to tak osvobodilo od toho, že jsem se mohl rozmáchnout. Takže to byla taková legrace. Samozřejmě to mohlo trvat dva roky a bylo by to zvukově lepší, ale myslím si, že ten obsah už by moc jiný nebyl. Ale porovnávat to prostě nejde, ačkoliv je to součást té kaluže.

„Může existovat spousta super talentovaných MC vedle sebe, protože bude každý natolik jiný, že se obecenstvo promíchává jenom málo.“

Jak se dá takové tempo a frekvence koncertů zvládnout, aniž by se člověk nezbláznil nebo nezačal brát drogy?

Ať si každý dělá, co chce, že? Ale ono se to jen zdá, ale je to jen každý pátek a sobotu maximálně, a to ještě ne úplně každý. Nikde jinde než v Praze a Brně se nedá hrát přes týden, protože lidi chodí do práce a nejsou zvyklý chodit na mejdany. Už teď se to vlastně nejeví tak velký, jak to ve skutečnosti je. Ale mě to šíleně baví. Je to zase druhá půlka srandy, protože být ve studiu a udělat desku je super a baví mě to, ale stejně tak super je pro mě pak vyjet a dávat to lidem jakoby z očí do očí. Někdy se přistihnu přes týden, že se kopu do řiti, že nemám co dělat a těším se, až už pojedem zase hrát. Mám ve zvyku na tom místě potom zůstat, hrát s místňákama fotbálek, abych neviděl z každého města jenom klub. Často si sebou beru i kolo a pak ten mezičas mezi zavřením klubu a prvním odjezdem vlaku trávím tím, že jezdím po tom městě a prohlížím si ho.

Venku máš novou desku nesoucí název „Vážná hudba“.  Proč v tracklistu opět nenacházím žádné hosty? Nemáš chuť s někým z Čech nebo zahraničí spojit pero?

Tak to by mě taky zajímalo. Já o těchto věcech nechávám rozhodovat muziku. Nemám rád takový ty hosty pro hosty ve stylu: hele, mám pecku tady s tím a s tím. Když to té písničce bodne, tak klíďo, proč ne. Nicméně ty písničky jsou takový nějaký nespolečenský, takže to nikdy neklapne. Ačkoliv tentokrát jsme měli něco rozdělaného, ale většinou to skončí na desce toho druhého. Ony jsou ty písničky takový tematicky specifický, že je těžký se do toho roubovat a do toho by se ani nikdo moc dvakrát nehrnul. Máme rozpracovanou pecku s Benem, něco rozjetého s Restem, ale to je takový běh na dlouhou trať. Jsme tu všichni v Čechách po kupě, tak to nechci dělat přes internet, ale to nechci dělat, ani když to dělám s někým vnějším. A tak to prostě trvá no, protože MC´s jsou zevláci.

Jestli to dobře tedy chápu, tak pro tebe by byla dobrá spolupráce na albu ve stylu, že bys nahrával nějaký track a teď by sis řekl: super a teď by se mi tam líbil tenhle a tenhle host.

Ano, asi by to bylo stylem – tady by se hodil někdo. A pak samozřejmě budu postupovat podle toho, s kým jsem říkal, že bych si rád něco zkusil. Ale ono úplně nejlepší je dělat tu písničku od začátku spolu, ne někoho plácnout na nějakou už existující. Jako jsme dělali třeba s Phatskym (James Cole) na "HDP", kde já jsem udělal beat a pak jsme se sešli, zhulili se, a vlastně jsme to vymysleli na místě.

Na novém albu mě zatím asi nejvíc zaujala skladba „Klobouk dolu.“  Jaký je tvůj názor právě na tuto skladbu a jestli máš ty skladby v žebříčku hodnot vyrovnané nebo je mezi nimi nějaká vysloveně srdcovka.

Takhle to já nikdy nemám, protože by to znamenalo, že je tam jedna dobrá a zbytek jsou špatný. Ke každé písničce mám stejný vztah a dávám do ní stejné maximum, i když některá má těžší téma a jiná zase více náladotvorná. "Klobouk dolu" je tak na hraně Chaozzu a teď Bobe raď, jestli je to dobře nebo ne. Věřím, že postupem času se oblíbenost těch jednotlivých skladeb bude měnit. Ale překvapilo mě, že i Rádio 1 si vybralo jako první singl právě tento track, což sem tedy nečekal. Myslel jsem, že to lidi budou brát tak, že dělám chytrého do veselého beatu.

Dostane i některý kus z nového tracklistu videopodobu? Máš už představu, na který track by to bylo a jak by vypadal třeba námět toho klipu?

Představa by byla. Za mě bych rád udělal klip na „recept“, mám to už nějak vymyšlený, ale říkat to nebudu. Byla by to legrace, nicméně plánovat se to nedá, protože je potřeba, až nějaký nadšenec uslyší desku, zalíbí se mu to a bude chtít svým nadšením přispět k věci. Když by se to mělo financovat tak, jak by se mělo, tak člověk zafinancuje radši něco jiného. Dneska není kde pouštět klipy. Jasně...na youtube se na to pár lidí podívá a počítá se to, ale nevím, jestli to při našem nerozpočtu, stojí za ty prachy. Je tedy lepší, když se sejde pár těch nadšenců a udělá se to za pár korun a napůjčují se světla a další potřebné věci. To si prostě nevydupeš. Nemůžeš někomu zavolat se slovy: pojď nám natočit klip, ale nemáme na to moc peněz.

Dá se tedy konstatovat, že v Čechách je hiphopový klip stále takový jakoby nadstandard neboli bonus pro fanoušky co?     

Dá se to tak říct. Ono je potom zase na druhou stranu dobrý, když je to funkční pro obě strany. Když si to nějaký režisér dá třeba do portfolia a může se tím pak nějak prezentovat, tak je to ideální konstelace. On se na tom skvěle vyřádí a je to příjemný zážitek. Všechny naše klipy takto vznikaly. Všichni si to stejně užívali, ať ti, co to točili, nebo ti, kteří to kreslili a potom i my.

„Chtěl bych jednou napsat knihu složenou ze svých nejlepších hlášek.“

Napadá mě teď taková podotázka, že na "HDP" byl kreslený klip, na "Dezorientu" také…máme tedy nějaký takový očekávat i z "Vážné hudby"?

To je ten samý případ. Plánovat si můžu, ale já to nenakreslím. A speciálně kreslený věci trvají strašně dlouho, jsou víc pracný. Já bych jako rád, protože jsem radši, když nemusím ukazovat ten svůj ksicht. Nejradši bych byl, kdyby klipy kreslil Přéma, který nám kreslí obaly. Ale dokopat ho k tomu nakreslit jen ten obal, je šílený a teď když by měl ještě kreslit ten klip, to je strašně nereálné. To až možná na best off jednou, po dvaceti letech. Přéma je něco jako já. (smích)

Když zhodnotím všechny tvé desky po zvukové stránce, přijde mi stejně první HDP zvukově nejlepší. Proč je tomu tak?

Protože HDP jsem nemíchal sám. Na HDP jsem měl pozvaného kamaráda Dušana, který je dobrý zvukař a už jsem s ním dříve dělával. Já jsem se vlastně od něj učil takové ty věci se zvukem a se studiem. Já vím, že to moje nehraje až tak dobře, ale je to jediný způsob, jak to udělat. I když je Dušan kamarád, tak smíchat na posezení desku, je záležitost na měsíc a půl. Musíš tomu člověku pak dát peníze, které si za svůj čas strávený na tom zaslouží. Musí kvůli tomu třeba nechodit do práce a tak. Já nejsem zvukař, protože jsem zvukař z nouze, stejně jako beatmaker z nouze.Vím, že je to taková špína, že si nedělám ambice, že to bude znít jako z Rudolfína. Strašně důležitá je atmosféra, proto myslím, že to není zase až tak hrozný. Je to i díky tomu, že všechny ty pecky mám rok a půl rozdělaný a můžu se k nim vracet, že už to neděláme na analogových pultech, můžeš se k tomu míchání vrátit a takhle to sunout. Furt to poslouchám, a když slyším nesmysl, tak ho pak zase upravím. Vím, že ten výsledek nezní jako od Dušana, nicméně si nedokážu představit, jak bych to zprodukoval tak, aby to mohlo být. Vždycky mu to dám alespoň k poslechu, ať se k tomu vyjádří nebo i k Sochůrkoj. Tentokrát jsem i udělal, že když jsem měl všechno nahraný, tak více jak polovinu věcí jsem šel a přelepoval u Sochůrka. On nahrával a já jsem se mohl soustředit jenom na to rapování a bylo to určitě k něčemu dobré. Už jen, že mám metr a půl nebo dva metry od klávesnice k mikrofonu a vždycky musím odkliknout nahrávání, běžet k mikrofonu a je to samozřejmě punk. Snažím se to posouvat, ale nedokážu si představit, že bych to zvládl dotáhnout v jiný variantě. Není taková doba. Nejsou prostě prachy na to, aby lidi mohli dělat to, co umějí nejlíp.

Naopak na koncertech ti je krásně rozumět, za což vděčíš jistě i lidem ve tvém týmu. Je těžké tě nazvučit nebo po těch kvantech koncertů už je to pro vás jen rychlá rutina?

Samozřejmě, že když hrajeme s živou kapelou, máme svého zvukaře, který už ví jak na mě. Je to zas jiný druh energie. Vzkázal bych českým MC´s, ať se nevymlouvají na zvukaře. 75% toho je prostě výslovnost. Musíš hodně přehnaně vyslovovat, ono to tak jako nezní na venek, musíš si to hlídat a potom ti je krásně rozumět tam, kde ostatním rozumět není.  Samozřejmě zvukař tomu přispěje, ale tohle je hodně důležitý. A taky dýchat. Ale mně se to ostatně hovoří snadno, když to dělám takovou dobu. Takže to chápu. I mě to trvalo, než jsem na to přišel.

Už několik let se prezentuješ na koncertech se svým live bandem. Jaké je to mít v zádech živou kapelu? Není to někdy víc o improvizaci a kompromisech?

Už sem hrával na podiích s různými kapelami třeba jako host. Ta zkušenost tedy jako nová nebyla, ale my hrajeme stále obojí, podle toho co promotér chce, nebo co může. Stále jezdíme ve dvou nebo s celou kapelou. Z mého pohledu na tom je i není rozdíl. Je to něco jiného. Já to mezi sebou neporovnávám a užívám si obojí stejně. Neliší se to ani ve výkonu, který musím odevzdat. Vždycky ten mejdan musíš udělat kvalitně, ať už tam máš jenom dýdžeje nebo celou kapelu. S tou kapelou je to pro mě přeci jen asi namáhavější, protože se nemohu spolehnout, že každý beat bude tam, kde má. Každému občas rytmus vypadne a tak musím být v pozoru, jet vnitřní metronom a v případě že vypadne bubeník, mě to nesmí rozhodit.

„MC Gey je dobrej a vtipnej. Myslím, že na českou náturu to občas přehání, ale to on asi ví.“

Champion sound před časem opustil El Boogie. Jak citelná ztráta to byla a jak rychle zapadla nově získaná posila do kolektivu?

Bob měl s Radimem nějaké věci, které se nedaly řešit jinak, než že se rozhodl takhle, ač mu to bylo velice líto. Mě a Marovi to bylo dvakrát více líto, ale je to tak. Nicméně nový bubeník už trénoval dlouho dopředu, než jsme to oznámili, tudíž to nebyl zas tak bolestivý přechod. Jen si musí teďka zvykat, že hraje před tolika lidmi, protože vím, že ho to občas trošku znervózňuje. Ale jinak hraje dobře, hraje jinak a jsem s ním naprosto spokojený. Navíc je to příjemný člověk, což je taky důležité.

Je těžké sehnat kvalitního bubeníka se zaujetím pro hiphop?

Já jsem si dlouhou dobu myslel, že je to absolutně nemožný. Nicméně je to možné, ale je těžké sehnat nejenom bubeníka, ale jakéhokoliv hudebníka, který bude mít chuť hrát naživo hiphop. Víceméně smyčkovat sebe sama a neexhibiovat každý čtyři takty s jiným přechodem. To se zdálo téměř nemožné, ale povedlo se to a já jsem za to strašně rád. Vždycky jsem si něco takového chtěl zkusit. A díky tomu také vycházíme vstříc těm lidem mimo hiphop, který to mají také rádi, ale nejsou na to zvyklí.

Co si slibuješ od prodeje desky v dnešním světě internetu? Věříš v zajímavé číslo nebo si smířen s linky na uložto, nebo na warezech? Budeš se nějak snažit zamezení těchto kopií?

Co se týče prodeje nové desky, tak je to venku teprve týden, takže nevím ty čísla. Nemohu ani říct, že bych se o to nějak více zajímal i později. Nicméně na itunes to bylo chvilku první i mezi zahraničními deskami v Čechách, což se dá být dobré, ale nevím, co to ve výsledku znamená. Jestli se tam prodá 50 desek týdně nebo je tomu jinak. Je asi brzo to zatím hodnotit. Můj názor na to je, že stejně tu desku vydám, protože to mám sám rád. Mám doma stovky originálních CD, žádné vypálené, protože když něco chci, tak si to koupím. Kupodivu se naše desky prodávají na naše poměry celkem nadprůměrně. I tak to neznamená ani vrácení nákladů. Jsem mile překvapený, když je prodej na dobrém čísle. Dříve byly koncerty reklama na desku a dnes už je to spíš opačně. Pro mě je důležité, aby si to poslechlo co nejvíce lidí, i když si to třeba stáhnou. To mi je fuk, co já s tím nadělám. Hlavní je, když si to poslechnou a přijdou na koncert. Dělám to pro lidi, nebudu ze sebe dělat nějakou primadonu. Naštěstí existuje ještě spousta nadšenců, kteří tu hudbu mají rádi a koupí si CD.

Dá se dnes uživit v hiphopu prodejem CD´s a nebo koncerty?

Asi těžko jakoukoliv žánrovou muzikou, protože je nás tu tolik, jako je v půlce New Yorku. Co se mě týče, tak tam kde to teď je, tak by mě to mohlo asi uživit, ač ne nějak nadprůměrně. Když si to rozpočítáš na ty měsíce tak to není nic, co by neměl každý, ale to bych nesměl být v mínusu, v jakém jsem. Kdybych byl na nule, tak by to asi šlo. I po splacení všech restů by to byla asi kovbojka jako každá jiná.

Už jste četli? Radimo z Champion Soundu: Madlib mi říkal, že nechápe, jak jsem to udělal

A jaké jsou tvé herecké ambice? Před nedávnem sis střihl vedlejší roličku v televizním dramatu „Život na vsi“. Jednalo se o tvou první roli nebo už nějaké nabídky byly a ty si je odmítl?

Nedá se říct, že bych měl nějaké herecké ambice, nicméně jsem si to chtěl vždycky zkusit, kdyby mě někdo tu šanci nabídl, a to se vlastně stalo. Točili jsme klip na „Některé otázky se prostě nekladou“, kde tak nějak lehce přihrávám. Honza Prušinovský, který režíroval film i seriál „Okresní přebor“, poslouchá Prago. Poté co viděl tento klip, ho napadlo, že by mi zavolal, jestli si to nechci zkusit. Já byl pro, výsledek byla legrace a kdykoliv si to vyzkouším znova. Jestli by mi to mohlo jít nebo ne je celkem směrodatné, protože jsem tam hrál z vlastní míry i sám sebe. Herecké ambice rozhodně nemám, nemyslím si, že budu Brad Pitt, ale je to celkem legrace. Do budoucna mě dokonce oslavil už i druhý člověk.

Jak ti role sedla? Jak moc jsi svou roli musel hrát?

Tak takové ty praktiky zvládnutí trémy mám z podia. Vyžaduje to prostě začít dělat a v ten moment už člověk nemůže odejít poražen. Musel jsem si zvykat na to, že tam kolem mě jakoby nestojí 30 lidí a každý na mě míří něčím jiným a poslouchají, co říkám. Hodně ti pomůžou tvoji kolegové. Legrace byla v tom, že tam byl sice pevný scénář, ale my jsme se ho nedrželi. My si prostě povídali, jak nám to šlo. Jen jsme se snažili držet témata, aby se to ubíralo tam, kam má. Mě je taky víc rozumět když rapuju, než když mluvím.

Když s tebou dělají lidé rozhovory nebo jen čteš články na internetu, nechybí ti tvá novinářská kariéra? Dřív si hodně psal recenze na desky a dělal rozhovory. Nemáš někdy chuť se k tomu vrátit s ohledem na volný čas?

Jestli mám být upřímný, tak nechybí. To by musel být jen nějaký občasník, protože mně vždy strašně stresovaly ty uzávěrky. Dělal jsem to rád. Rád jsem předával informace, které jsem věděl a vracel to, neboť i já sem si takové články četl. Bylo přeci důležité dostávat relevantní informace. Jak jsem již řekl, bylo to pro mě ale trápení. Vždycky týden po uzávěrce jsme seděli s Affrem v kanclu a ťukali jsme tam celou noc. Obzvlášť ty recenze. Já jsem třeba nerad psal recenze a na české už vůbec ne, protože má člověka informovat o tom, co může člověk čekat od recenze s nějakou tou myšlenkou autora. Dříve dost lidi nedomýšleli, co vůbec dělají a mohlo se to někoho dotknout. Ty třeba dva roky na něčem děláš a pak přijde a řekne něco ve smyslu „bléééé“. Z tohoto důvodu jsem to nechtěl dělat, ale když už jsem to dělal, tak jsem se snažil držet těchto zásad. Dneska už je to zas úplně jinak. Dnes už je lidí, kteří si tam na tom chladí žáhy, mnohem méně, ne-li žádný. Dneska je to o diskuzních forech.


 

A co tvůj bývalý parťák Skupla? Jste v kontaktu? Víš o něm něco?

Vím o něm jaksi více, než je možné tu ventilovat. Bojuje svůj boj a myslím si, že nejsem zmocněný k tomu vypouštět nějaké podrobnosti. Bydlí u nás v garáži od doby, co přišel zpátky. Myslím si, že zatím se ta frontová linie toho boje nepohnula tak daleko. On je jinak v pořádku, v pohodě. Nehrozí mu žádné akutní nebezpečí. Tak nějak se spokojil s tou současnou situací, v jaké se nachází. Přijde mi, že už ani nemá chuť se z ní dostávat, ale já nejsem psycholog. Akorát já se teď stěhuju pryč, tak si bude muset najít jinou garáž. (smích)

Z pohledu české scény už nejsi zcela nejmladší. Do kolika let bys chtěl rapovat? Umíš si představit, že i v šedesáti bude na podiu s mikrofonem a dále tvořil Prago? Kdy je asi taková pomyslná hranice to zabalit?

Dlouho jsem byl ten nejmladší. Hiphop sám o sobě je furt dost mladej na to, aby vědělo kdy skončit. I na příkladu amerických MC´s, kde mezi nejstarší patří KRS-One, který je takový můj vzor od začátku a ten furt jede, i když mu dnes už musí být alespoň padesát nebo i víc. To samé DJ Premier. I ty nejstarší rapeři to stále ještě dělají, takže se těžko říká, že se na to někdo vysere kvůli věku nebo tak. Je to forma vyjádření jako každá jiná a ten kdo bude mít co říct, se bude vyjadřovat, dokud tady bude. Dokud budu mít co říct a dokud to bude legrace jako doposud, tak asi klidně i v sedmdesáti jako Stephen Hawking.

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná