Kanadský talent Dizzy hovoří o spolupráci s Kuruptem

Mladá puška z Calgary vydává nový singl “Came to Party“ s hostující polovinou The Dogg Pound.

Po turné s Bone Thugs-n-Harmony a kolaboracích s Kevin Cossomem a Ace Hoodem, plánuje Dizzy další kroky. Dnes oficiálně vydává svůj nový singl (iTunes), dokončuje LP a v rozhovoru vysvětluje, co vše si být nezávislým interpretem žádá.

Jak ke kolaboraci s Kuruptem došlo?

Byl jsem na turné s Dogg Pound. Kurupt patří k mým oblíbeným MC’s už od dob “Dogg Food“ a vždycky jsem s ním chtěl nahrávat. Během turné jsem se ho zeptal a on souhlasil.

Kurupt měl na mě během dopsívání obrovský vliv. V podstatě jsem na hip hopu ze západního pobřeží vyrůstal. Jel jsem všechno - Dre, Snoop, Warren G, Nate Dogg, Dogg Pound, Xzibit a samozřejmě Tupac.

Cítil jsi na sobě při nahrávání tlak?

Překvapivě ne. Skvělá věc ohledně spolupráce byla, že je velice vstřícný a otevřený a jakýkoli případný tlak tak odpadá.

Jak probíhalo vaše společné turné?

Pamatuji si, že jsem jej a Daze potkal poprvé na úvodním koncertu v Calgary. Oba byli hrozně v pohodě. Moment, který mě úplně dostal, byl, když jsem Kurupta viděl na kraji pódia, jak mě podporuje při mém koncertu. To bylo neskutečný. Zbytek turné byl podobný. Kurupt vždy dával najevo svůj respekt a podporoval mě. Bylo to zřejmě nejlepší turné, které jsem dosud odjel.

Čeho chceš s novým singlem dosáhnout?

Chci se hlavně zaměřit na věci okolo – marketing a propagaci. Přijde mi, že mé poslední album “U Feelin Dizzy Yet?“ nemělo přijetí, v jaké jsem doufal, protože se mu nedostalo pořádného proma. Věřím, že singl osloví nové posluchače a pomůže mi vytvořit trochu rozruchu pro druhý singl, který plánuji vydat za dva měsíce.

Na turné jsi byl i s Bone Thugs-n-Harmony. Co nejbláznivějšího jsi s nimi zažil?

Rozhodně nejšílenější bylo hrát v Gramercy Theatre v New Yorku. Nejen, že jsem byl v New Yorku poprvý, ale koncert byl vyprodanej a přišli zástupci všech velkých časáků a dalších médií. Divočina. Po koncertě jsme šli pařit do klubu, kde hrál DJ Whoo Kid. To byla přesně ta chvíle, kdy jsem si říkal, že se vše děje, jak má.

Nahrával jsi s Ace Hoodem. Jaké to bylo?

To mi dodalo hodně kuráže. Především proto, že chtěl slyšet track s mými vokály dřív, než začal sám nahrávat. Když jsem mu poslal první demo, byl jsem napnutej jak struna. Pak mi jen napsal, že skladba je super. Ten den jsem se cítil jak nejlepší hráč.

Jak ses s ním dal dohromady?

Díky jednomu kámošovi, co produkuje pro We The Best. Pozdrav pro WHPbeats.com. Dal jsem mu song poslechnout a zmínil, že bych tam chtěl dostat Ace. Vyšlo to.

Nahrával jsi se spoustou známých jmen. Jsi s nimi vždycky ve studiu?

Většina z kolaborací se odehraje přes net. Všechny kluky, kromě Kevina Cossoma, jsem dříve nebo později potkal i osobně. Songy ale většinou řešíme přes net. Ve studiu jsem nahrával s Krayzie Bonem. Byl jsem v Los Angeles na festivalu Rock The Bells a on akorát nahrával svůj part, tak mě k sobě pozval.

Jsem v pohodě s oběma způsoby – přes net i osobně ve studiu. Všichni jsme profíci, takže do toho dáváme to nejlepší. Objeví se na tom jejich jméno, takže mají zájem, aby track měl odpovídající kvalitu.

Co si z nahrávání s nimi snažíš odnést?

Jednak chci vytvořit co nejlepší muziku a pak také vstřebat co nejvíc zkušeností a naučit se, jak se posunovat dál. Pokaždé, když pracuješ s někým, kdo je na tom lépe než ty, si musíš uvědomit, že existuje oblast, kterou ovládají lépe. Už je pak na tobě pochopit, čím toho docílili, a vzít si z toho to nejlepší.

Jaký cíl v muzice máš?

Miluju hudbu. Rád objevuji nové beaty, píšu texty, pracuju na flow, zlepšuju nahrávací proces, měním živá vystoupení a spolupracuji s kreativními lidmi. Pokud budu mít takové štěstí, že se mi muzika stane absolutní životní náplní, pak se mi splní mé tajné sny. Najít se v něčem a plně se tomu věnovat, má ale, myslím, každý.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

To je těžká otázka. Ani ne kvůli tomu, že bych měl dechberoucí seznam vlastních úspěchů, ale protože jako nezávislý voják se musíš naučit radovat z malých vítězství, jinak se z toho zblázníš nebo skončíš.

Dokázal jsem spoustu věcí, které bych si před 5 nebo 10 lety ani představil. Pokud bych měl vybrat jeden, tak by to byl singl s Kuruptem a celý proces jeho tvorby. Možná půjdu ještě dál a řeknu, že můj nový projekt “Still Dizzy“ bude po vydání na žebříčku úspěchů na první místě.

Co je nejlepší a nejhorší na životě nezávislého interpreta?

Nejlepší je určitě svoboda. Vytvářím, co a kdy chci, a stejně tak to i vydávám. Můžu zůstat věrný své vlastní vizi a nebrat v potaz ostatní okolnosti, což může v případě major labelů nastat.

Nejhorší je fakt, že všechno je neustále na tobě. Často ti připadá, že den je krátký na tolik aktivit, které si naplánuješ. Když pracuješ s labelem, je jednodušší předat část agendy na správné lidi a věnovat se jen věcem, kterým chceš.

Kdybys mohl v hudebním průmyslu změnit jednu věc, co by to bylo?

Odfiltroval bych všechny, kteří muziku neberou vážně. Je spousta interpretů, kteří do muziky dávají srdce a jsou přehlíženi kvůli kvantu sraček, které jsou k dispozici. Možná by YouTube mělo vytvořit platformu jen pro prezentaci začínajících hudebníků.

Na čem pracuješ?

Na albu “Still Dizzy“. Singl s Kuruptem je první ukázkou. Deska bude mít mezi 10 a 12 tracky a bude skvělá. Mám tam úžasné hosty – ty, o kterých málokdo slyšel, a pak známější jména. Koncepčně se bude jednat o pokračování “U Feelin Dizzy Yet?“, protože ať už mě znáš nebo ne, jsem pořád Dizzy.

Lukas - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná