Kaliber 44: Lidé u nás stále kupují CD, ale v televizi již polský rap nenajdete

Nekřižuji mapu starého kontinetu s ruksakem a diktafonem, proto každý zahraniční rozhovor s interprety z Evropy realizovaný „face to face“ přináší blažený pocit nejen čtenářům, ale i mně samotnému. Je to tím, že se sobecky zaměřím na to, co mi je blízké mému uchu a nabídku to i vám, ať si k tomu cestu naleznete nebo ne. Kaliber 44 je polský pojem, který dokázal rozkývat mou hlavu již v době, kdy se má první občanka leskla jako zlatá cihlička. A je nutné podotknout, že i jejich tvorba byla ryzí a jazyková bariéra tehdy nebyl vůbec problém. Po šestnácti letech jsem byl nadšenej, když Joka a Abradab vypustili do světa další společnou desku. Vidět jejich show na kempu a následně je moci vyzpovídat pak hodnotím jako obrovskou zkušenost a informační obohacení.

Je tomu již více jak dvacet let, co polskou scénu zasáhl meteor Kaliber 44. Považuje se tahle banda z Katovic za průkopníky tamního hip-hopu? Sám si pamatuju vaše legendární desky kolem roku 2000…

Joka: No nějaký ten pátek nás asi vážně můžeš posluchat, protože na polské scéně jsme už moc dlouho. Trochu se jako zakladatele cítíme, protože jsme tehdy byli jediná kapela ve Slezku. Až pak jsme se dozvěděli, že jsou v Polsku i jiné skupiny a funguje to taky v Kielce nebo Varšavě. Myslím, že jsme ale byli součástí, která ten rap tehdy formovala.

Abradab: No nelze říct, že jsme založili polský hip-hop. Nemůžeme si přivlastňovat tento titul jen pro sebe. Těch skupin bylo více, ale mohu souhlasit, že jsme patřili mezi architekty této kultury v Polsku.

Ale pamatuju si, že jste před publikem nejdříve hráli rock a punk…

Joka: To je pravda. Tehdy jsme trochu poslouchali rock, ačkoliv jsme věděli, že chceme dělat hip-hop. Punk jsme hráli pouze z technických důvodů, protože v té době nebyly hip-hopové koncerty ani publikum. Bylo třeba dostat rap mezi lidi. Hráli jsme na koncertech starších kamarádů, kteří dělali hardcore. Jezdili jsme s nimi koncerty a dělali jim předskokany. Postupně jsme lidi učili zvykat si na rap.

Abradab: Hip-hop v Polsku byl v devadesátých letech považován za potomka punkrocku. Jeho odkaz byl ale ideologický, nikoliv hudební. Oba žánry hráli jinak, ale byla v tom stejná nasranost. V těch letech se nás často ptali, jestli je hip-hop punkem devadesátých let.

Zeptám se možná trochu štiplavě vůči vaší dlouholetosti na scéně. V Katovicích lze registrovat ještě velké jméno Miuosh, který je na scéně již patnáct let a sám sebe nazývá „pánem Katovic“ Souhlasíte s jeho tvrzením, nebo se tak berete vy?

Abradab: Miuosh je další generací hip-hopu v Katovicích. Tento žánr v našem městě mocně zakořenil a má svůj vlastní specifický zvuk, což je velmi dobře. Pozdravuju Miuoshe, ale my jsme ti starší pánové z Katovic. (smích)

Kaliber 44 dlouhých šestnáct let nevydal desku, až letos, což překvapilo i mě a placku jsem musel hned po vydání slyšet. Proč tak dlouhá pauza?

Abradab: Joka dělal něco jiného, já jsem dělal hip-hop. V tý pauze jsem vydal pět sólových alb. Bylo potřeba nějakého impulzu nebo dobrého momentu, abychom se k sobě vrátili. Několikrát jsme to zkoušeli uměle. V roce 2005 to už vypadalo, že bychom mohli vydat další desku, ale zase se naše cesty rozdělili. Až nyní jsme se shodli, že nastal ten pravý čas.

Joka: Asi nemám co dodat. Vrátili jsme se nejdříve na pódium a zkusili odehrát nějaké koncerty. Poté začala práce na desce, a tentokrát to vše vyplynulo přirozeně. Tak to přeci musí být. Nahrávat album není jednoduché. Zabere to hodně času a stojí spoustu sil, než jste s tím spokojeni. Ale nás to opět spolu baví, což je hlavní.

Abradab to již zmínil, ale zeptám se ještě jednou. Proč v tom mezičase byl jeden z vás aktivnější a bylo o něm více slyšet?

Abradab: Jak jsem už říkal, každý dělal něco jiného…

Joka: Musel jsem si dát od hudby pauzu. Po vydání třetí desky jsem měl pocit, že potřebuju únikový východ, ač jsem hip-hop dělat nepřestal. Potřeboval jsem si odpočinout od koncertů a hraní. Když hraješ každý víkend, je to jinej level, kterého se musíš zákonitě překrmit. Chtěl jsem jet do New Yorku, schovat se tam, založit rodinu a pracovat jinak než doposud. Vtipné je, že NY je ale hlavním městě hip-hopu.

Je jen málo kapel, které si za všechny ty roky zachovají svůj vlastní specifický zvuk a nepodlehnout aktuálním trendům. Držíte se stále striktně oldschoolu nebo se nebojíte experimentovat?

Abradab: Nelze mluvit o jednom zvuku, když jsme měli šestnáct let pauzu. (smích) V sólové tvorbě jsem koketoval i s reagge. Dělal jsem během té doby různé věci a nezůstal zaseknutej pouze na jednom stylu. Teď jsme udělali po dlouhé přestávce desku. Sedli jsme si a řekli svůj názor, jak by měla vypadat. Nakonec jsme se rozhodli, že by nové album mělo být mostem mezi starými a novými lety. Samozřejmě, že jsme kladli důraz na to, aby každý posluchač mohl hned říct, že tohle je Kaliber. Nyní už děláme na další desce, a ta bude stoprocentně trueschoolová a mocnější než ta předešla.

A co ta číslice v názvu kapely? Nesouvisí to nějak s fotbalem nebo nacionálním smýšlením?

Joka: Nemá to nic společného ani s jedním, co jsi zmínil.

Abradab: Neříká ti něco Varšavské povstání? Znáš našeho básníka a národního proroka polského romantismu Adama Mickiewicza? On měl magické číslo 44. My jsme to u něj také nalezli, ale původní název povstal z pouhého vtipu. Seděli jsme tenkrát ve třech a přemýšleli, jak by se naše kapela mohla jmenovat a kamarád se smíchem prohlásil „Kaliber 44“ a my jen tiše zajásali, protože se nám to líbilo. Nebyla v tom žádná ideologie…

Abradab zmínil svou náklonnost k reagge. Byl proto na nové album pozván i Grubson, který je v tomto subžánru u vás asi nejvíce znám?

Abradab: Grubson je skvělý muzikant a máme spolu spoustu osobních zážitků. Je sice o mnoho let mladší, ale jeho bratr dělal první hip-hopové party v Rybníku. To je místo, kde žije. Tenkrát jsme tam hráli a on byl ještě malej prcek a koukal na nás ze zdola. (smích) Od té doby se z něj stal fakt znamenitý interpret a my ho ceníme a respektujeme. Ve své sólové tvorbě jsem reagge mnohokrát využil a není to pro mě nic nového. Ale Grubson se na naší desku pozval sám. Jednou nám zavolal a říkal: „Kluci, děláte nový Kaliber a já tam kurva musím být.“ (smích)

Tento rozhovor vzniká v zázemí dalšího ročníku Hip-hop Kempu. Hrajete tu letos poprvé?

Abradab: Po druhé….

Tak to mi váš první koncert asi unikl. Kdy to bylo?

Joka: Hele v roce 2006. Tehdy jsem hráli v hangáru na vedlejší stagi.

A jak se vám v České republice líbí?

Abradab: Já mám Čechy moc rád. Na začátku jara jsem jel s manželkou na romantický výlet do Prahy. Libí se mi vaše kuchyně, atmosféra a chill. Praha je nádherná, moc se mi tu libí.

Joka: Já jsem v Praze nikdy nebyl, ale do ČR jsme jezdili několikrát na lyže. Vlastně ne, sakra, to bylo Slovensko. (smích) V geografii mám mezery. Ale Poláci mají Čechy rádi. Moji rodiče bydlí blízko hranic u Těšína. Když jsme byli mladí, jezdili jsme tam. Měl jsem tam spoustu známých, kteří měli skate shopy a tak. Často jsme jezdili do Čech fellit.

Den před tímto rozhovorem jsem vyzpovídal Palucha, který měl problém rozeznat slovenskou a českou scénu. Co vy? Znáte nějaké naše skupiny?

Abradab: Teď jsi mě dostal. Nejsem si jistý. Jednu českou skupinu známe, ale nemůžu teď přijít na její jméno. Byli to veselí kluci a byla s nima sranda. Jo, už vím. Chaozz!

A české kluby jste zatím nezkusili?

Abradab: V klubech zatím ne. Jednou jsme hráli v jednom malým klubu na Slovensku…

V Čechách koluje fáma, že polské kapely tu nehrají kvůli penězům. Opravdu si říkáte o tak vysoké honoráře?

Joka: Nemyslím si to…

Abradab: I tady na Kempu jsme hráli za rozumnou cenu. V Polsku bereme za koncerty více, ale tady jsme hrát chtěli, takže peníze důležité nejsou.

Joka: Vlastně to slyším poprvé, že by byla cena překážkou někde hrát. Asi to máme nastavené jinak. (smích)

Abradab: V zahraničí hraje rádi. Hráli jsme už ve Francii, Norsku, Nizozemsku a dokonce i Spojených státech. A opravdu si myslím, že peníze jsou až vedlejší… Pozvěte nás tedy na koncerty do českých klubů!

A nebojíte se třeba jazykové bariéry?

Abradab: To si neumím zatím pořádně představit, protože jsme tu hráli jen na HHK. Tady je hodně Poláků, proto vám to ani nepřijde jako cizí země. Lidé tu reagovali na skladby a fungovali s námi. Umím ale i pár anglických frází, takže myslím, že i čeští posluchači by dali svou ruku nahoru. Víme, že naše řeč je občas pro Čechy směšná a na koncertech by se možná uculovali, ale i my máme občas problém češtině rozumět. Některá slova máme podobná, ale někdy plně nerozumím.

Proč tak velká země jako Polsko nemá svůj Hip Hop Kemp?

Abradab: Netuším, asi nemáme dost odvážných organizátorů. Máme spoustu skvělých festivalů, ale ne hip-hopových. Woodstock nebo Opole jsou již dědečkové ve svém oboru. Máme i Meskie Granie, solidarity Farsa, na které chodí hodně lidí. Festival v Giźycko je obrovská akce v Plocku a nedávno začal Made in Poland. Hráli jsme v Olsztyn, který měl skvělý line up, ale žádné americké hvězdy. Z Polska tam byli ti nejlepší interpreti, ale lidí dorazilo málo. Je těžké říct, proč. Pravdou je, že v Polsku největší hip-hopový boom již opadl a není už tak populární. Lidé u nás stále kupují CD, ale v televizi již polský rap nenajdete.

Joka: Je tomu tak možná i proto, že lidí v Polsku čekají celý rok na Hip Hop Kemp. Vidíte sami, kolik Poláků tu je a berou Čechy jako naše bratry.

Přemýšlel jsem, jakou otázku položit na závěr a nakonec mě napadá, jestli tu avizovanou desku skutečně vydáte brzy nebo budeme čekat dalších šestnáct let?

Abradab: Ne. (smích) Na albu se pracuje a vyjde za pár měsíců. Některé pecky jsou již nahrané…

Překladatelka: Laura Kszczanowicz

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná