Jednou chci udělat desku, kde bude RZA a potom můžu umřít, sní Ironkap

U nás existuje hned celá kopa nejvěrnějších fanoušků netopýřího tábora. Mám ale pocit, že těch, kteří se mohou pochlubit přátelstvím a osobními kontakty s velkou rozvětvenou familií, těch asi moc není. A to ani nemluvím o možnosti s nimi nahrávat. Jedním z mála je Ironkap, který nám teď také poví něco ze zákulisí, a díky rubrice track po tracku se dozvíme třeba to, že si dával v Londýně partii šachu se samotným netopýřím vládcem se jménem The RZA.
 

Bláznova moudrost + Kinetic 9


Na úvod začneš pěkně zostra. Vysypeš na posluchače hned celou kopu fatálních zjištění jako „každá cesta začíná prvním krokem“, „kruh má začátek a konec“ a podobně. Seznámíš nás, proč zrovna Nemesis a jakou spojitost to má s tvým životem. Filmový úvod k apokalyptickému filmu. Proč je třeba na bookletu Tower Bridge, Big Ben a ne třeba v troskách Karlův Most či Chrám Sv. Víta?

Jedná se vlastně o intro k desce. Ty fatální zjištění jsou moje oblíbené citáty, z Hagakure i jiných zdrojů. Vlastně ta skladba má navodit atmosféru pro Nemesis. Proč Nemesis? Protože mám pocit, že od vydání Hodně Tváří se mi nějak lepí smůla na paty. Nejsem člověk, co odpouští a mám pocit, že pár lidem ještě dlužím svojí pomstu. Celá deska je vlastně můj příběh od té doby. Kruh má začátek i konec, ano tak nějak to vnímám. Protože tuhle desku beru jako konec svých rapových začátků, už jen díky tomu, že jsem jí konečně mohl udělat v profi studiu a měl jsem konečně celou věc pod kontrolou. Konečně mám pocit, že to má cenu takhle dělat a mám zpětnou vazbu, lepší než kdy dřív. Navíc se zde ještě objevuje Kinetic, můj Wu-brother no. 1, který mi vlastně pomáhá už tři, čtyři roky a díky němu třeba vznikla velká část téhle desky i velká část Hodně Tváří. A cover? Řekl jsem Shoovi, že bych rád Olymp, protože Nemesis byla řecká bohyně, ale on neměl žádný vhodný materiál, tak mi poslal náhled, co já na to. Já byl nadšenej, protože právě do Londýna bude směřovat moje další tvorba. Takže je to vlastně nadčasově symbolické :-).
 

Force Unleashed


To, že si ve válce není nic nového. Venku není bezpečno, protože pochybovači číhají na každém rohu. Zazní mimo jiné, že servíruješ „trochu fantazie s trochou temné poezie“ či že si veřejný nepřítel jako Rytmus. Máš opravdu takový pocit, že by si to byl ty, kdo leží lidem v žaludku?

Tenhle song má být jedna velká metafora. Ano, cejtím se jako ve válce, ve válce s posluchači, s médii, se svojí vlastní tvorbou. Interpreti jsou dneska vojáci, a přežijou jenom ty nejsilnější. Kdybych nedělal rap, mám se po materiální stránce skvěle, mohl bych si víc desek kupovat atd.Jasný, do svých rýmů zapojuju fantazii, zároveň je tahle skladba dost temně laděná. Je to podle mé oblíbené hry Star Wars Force Unleashed. Když to vypadá, že už jsi skončil, protože to máš nějak daný a všichni od tebe očekávají, že si projdeš tím, co máš a zařadíš se, přijde zvrat. Tak nějak se v tom vidím, ode mě se očekává, že dodělám školu a půjdu si někam dřepnout od - do. No a s tím já se pořád nechci smířit, proto vedu svojí válku. Sám se sebou, proti všem. A ten veřejnej nepřítel? Samozřejmě neležím v žaludku tolika lidem, jako Rytmus, ale zjišťuju hlavně poslední dobou, že jich taky není málo.
 

Autobio


Životní příběh, jak si k mikrofonu přišel a začal rapovat. Jsi ten poslední, kdo zbyl, tedy podle tvých slov. Zazní tam taky, že jsi na vrcholu svých sil. Je tohle tedy tvoje vrcholné dílo? Je to ta deska, o které si celou dobu snil? Co mě trochu zarazilo, tak nedostatek invence při vymýšlení názvů. Druhý track je v angličtině, i když tam není žádný host z ciziny a “Autobio“ by se mohlo jmenovat všechno, protože všechno se týká tebe. Nenapadlo tě něco jiného?

Ano, tenhle song se do poslední chvíle jmenoval: Dlouhej čas. Je to moje shrnutí, moje autobio, tak jsem nakonec použil tohle. Jsem poslední, co zbyl z naší skupiny a rozhodně si myslím, že jsem za celou svoji kariéru na nejvyšším bodě, co se sil týče. Nemesis je deska, o které jsem snil jako IronKap. Dost tomu obětoval a tak nějak si jí v duchu vymodlil. Jsem rád, že je to venku. Ještě jeden sen ale mám. Jednou chci udělat desku jako KAP a chci na ní mít RZA a pak můžu umřít.
 

Musel jsem + Emdee


Některé věci člověk neovlivní a jediné, co mu zbývá, je si na ně zvyknout. Tady asi poprvé mě napadla podobnost s Marpem. Neříkám, že ho napodobuješ, ale ta místy agresivnější poloha, mnohočetné přirovnání, spojení jako mortal combat a podobně, takové to pasování do role trpitele a neustálého boje, motivační pecka “Bojovník“…

Nepřipadám si jako on. Marpa vnímám vlastně od začátku jeho tvorby. Přirovnání používám i v normální mluvě, ne jen v rapu. No a agresivnější poloha se do tohohle tracku hodí. Všimni si, že kdykoliv někdo v ČR udělá desku, okamžitě se objeví diskuze, koho připomíná, koho kopíruje. Buď jsou to Supercrooo, Marpo, Smack, Kato, nebo Idea. Těžko se to hodnotí, ale rozhodně si připadám úplně jinak polohově než právě Marpo. Tenhle song mám rád, Emdee ho neskutečně nakopne a ten beat co udělal Prixx hrozně šlape. Opravdu, co si sám neuděláš, nemáš, a když už něco máš, ostatní ti to začnou závidět. Dřív jsem se proti tomu hrozně chtěl stavět, bojovat a bránit. No a pak jsem si prostě zvyknul, musel jsem.
 

Proč ne


Skladba o tom, že náhodná známost nemusí být vždycky takové zlo. Ženské to mají podle tebe podobné, akorát to více maskují, aby nevypadaly navenek blbě a aby mohly za to kritizovat chlapy. Automaticky si tím přišel o účast v kampani spolku bojujícího proti promiskuitě.

První lehčí skladba. Jo, podle mě jsou ženský v jádru stejně zkažený jak chlapi, jen to schovají za ty krásně namalovaný oči. Už jenom když chlap přijde mezi kámoše a řekne, měl jsem 20 ženskejch. Přijde vlna respektu, možná nedůvěry závisti. Když tohle řekne ženská před kamarádkami, ve vzduchu se vznáší slova jako ,,coura, štětka, běhna atd.“ Ale většina z nich je prostě stejná. Znám takovej ten typ. Skoro éterická bytost na pohled, ale když se rozjede. Uuuuuííííí. Není to prdel. V dobrým slova smyslu.
 

Zrcadlo + Kinetic, Grimy


Rap je jen fikce, pokud nepředložíš důkazy pro svoje slova. Opět zahraniční host. Nemůžu si ale pomoct, ale mám takový pocit, že účast amerických rappaz pomáhá v tom, že se lidi o desku víc zajímají, ale v konečném důsledku třeba Emdee strčí všechny Amíky do kapsy. Jejich vystoupení mi přijde hrozně studené, sterilní, jako by to rapovali do mobilu během cesty v autě.

Zrcadlo je první song, co vzniknul asi jen 2 měsíce po vydání Hodně tváří. Kinetic je tady v hodně klidný poloze, ale zároveň mě neskutečně baví. Zrovna tahle akapela je nahraná velmi dobře a celkově flow sedne k beatu. Navíc tenhle song má zajímavou historii. Když jsem byl v Londýně za Kineticem a RZA tam byl na koncertě. Skončili jsme v hotelu, kde po šachové partii s RZA, jsem skončil na baru s Kineticem a Aslanem. Já Aslana znal už déle, líbila se mi jeho muzika, no a Kinetic s ním už tehdy spolupracoval. Představil nás, dostal jsem kontakt a cestou domů nápad. Hned jsem volal Aslanovi, že uděláme společnej song, on řekl, že není problém. Původně měl být ještě na refrénu Monk a Aslan tam měl mít svojí sloku, ale tohle nedopadlo. I tak jsem za to rád. Je to US,UK, Praha mix. A sterilní projev Kinetica? Nevím, zní stejně i na In Stereo, nebo Digi Snax, i na všech deskách Killarmy. Mám rád jeho projev.
 

Mimo kontrolu


Každý bojovník musí i umět vypnout a odvázat se. Tohle je party skladba o chlastu, mejdanech a taky o tom, že slušňáci jsou někdy větší obšourníci než pařiči. Zazní také notoricky známý sampl, který použili třeba Killah Priest nebo Dilated Peoples, akorát tady je to zrychleně nahrané. Zdá se mi to nebo ne?

Ne ne, sampl je jiný. Vlastně je to dvojsong. Žádná velká hloubka, prostě se to napsalo samo. No a ten skit zatím? Snad to neuslyší žádný milovníci zvířat. Kuba se totiž chystá na Novej Zéland lovit velryby, tak bych mu to nerad pohnojil. Jinak k tomuhle není co dodat, jen snad, že jsem to napsal po šílený party, kde proběhl i pravej food fight, lítala tam kachna se zelím, knedlíky, kapky do očí, čokoládový zajíci (byly Velikonoce) a Seanova máma mě od té doby nemá ráda.
 

Brainwashing + Nironic


Jeden ze singlů, které si prezentoval před vydáním. Proč zrovna padla volba na tenhle track? Přišlo ti vymývání mozků médii a reklamou jako něco mimořádného, co tady ještě nebylo pořádně řečené? DJ Fatte bych tu asi ani nečekal.

Byl to jeden z prvních singlů a pro mě je to jeden z nejsilnějších momentů desky. Nevím, jestli někdo v ČR nakousl tohle téma. Mě to napadlo, když jsem viděl/slyšel battle dětí o to, kdo má lepší mobil. Všichni 3 tam měli telefony za desetitisíce a ten nejhorší dostávala čočku, protože neměl I phone. Pak jsem šel po Chodově a nějak mi to došlo. Víš, já mám nákupy za trest, když už něco chci, najdu si nejkratší cestu do krámu a mizím. Ale ty lidi tam? Ty tam tráví víkendy, je to pro ně zábava, relax, kupujou naprostý píčoviny, který jsou v kurzu, jenom pro zábavu. To mi přijde trochu pošahaný. Brainwashing je to správný slovo pro ten stav. Od Fatta jsem měl ten beat přes půl roku, ale nějak jsem se nemohl dokopat napsat nic pořádného. Pak najednou to přišlo samo. Oslovil jsem Nironica a ten to na jeden take zničil. Fatte potom poslal finální aranž a já šel do kolen, ten track má super atmosféru. Díky tomu se mi potom ozval i Billy Hollywood, jestli může udělat remix.
 

Bojovník


Filmové intro a promluva o tom, jak život uštědřuje rány a ty se musíš naučit je snášet. Motivační pecka se vším, co k tomu patří. Vidím před sebou tu scénu z 8 Mile, jak je Eminem na hajzlu, má zrychlenej tep, je mu blbě, bleje do hajzlu a snaží se soustředit, aby byl schopen vyhrát další životní bitvu.

Intro z Rockyho jsem měl schovaný už delší dobu. Jakmile mi Ondra udělal tenhle beat. Začalo mi v hlavě hrát, je to jenom můj boj. Vím, jaký pocit má člověk než vleze do ringu nebo na tatami. Je to podobný jako před koncertem. Vždycky něčemu čelíš. Buď je to člověk, co ti chce ukopnout hlavu, nebo dav, který tě chce vypískat, nebo jenom prostě ponížit, dostat na kolena. Rap je trochu jako bojový umění. Musíš zvládnout svojí kontrolu, bejt si jistej sám sebou, ale zároveň se trochu držet na zemi. Jeden svůj zápas jsem vyhrál jenom psychicky. Proti mě stál kluk, kterej se očividně bál. Já šel do zápasu taky s respektem, ale když jsem viděl jeho strach, věděl jsem, že vyhraju, ne technikou, ale hlavou. Proto když vidím, rapera, který stojí s hlavou dolů na pódiu, odcházím. I kdyby to byl sebevětší umělec, nepřesvědčí mě. Jsem tak trochu bojovník, nejsem profík, ale rozhodně mám v sobě pořád dost věcí, co chtějí ven. Proto největší soupeř bývám já sám.
 

Superhero 2


Nejsem si jistý, ale tohle je asi jediný track, kde trošku odlehčíš a děláš si srandu i sám sebe. Jako by se nebe najednou umoudřilo a na obloze zazářilo slunce. Z temnoty nás vyvede i funky podklad, který by klidně mohl mít na svědomí někdo jako Roman Holý.

Navazuju na svůj mixtape IronKap, kde jsem měl do beatu Be Easy od Ghostface song Superhero.Tentokrát jsem nechal Grimyho udělat bicí a Davida nechal zahrát trubku live. Ty funky aranže dodělal opět Ondra Žatkuliak. Je to sranda. Jsem komiksovej superhrdina, co vlastně nikdy nikomu nepomohl. Když nad tím přemejšlím, chtěl bych se tím živit.
 

Dům voskovejch figurín


Další singl a tentokrát problém drog. Ti, kteří jim propadli, se liší od mrtvých jen tím, že se pohybují a dýchají. Něco jako zombies. Ty jsi samozřejmě jediný, kdo zůstal čistý. Jak třeba vnímáš hlášky, že měkké drogy typu trávy jsou jen přestupní stanicí k tvrdým drogám?

Dlouhá historie sahající právě do making of Hodně tváří. X lidí mi tehdy slibovalo pomoc, všichni jeli v různejch sračkách. Později jsem se dozvěděl, že zůstali úplně sami. Přesně jak je to v tom songu. Je to vlastně další část mojí minulosti a mojí pomsty. Proto to byl i první singl. Připadal jsem si jako v panoptiku. Je to o člověku. Pokud jsi idiot, je jedno jestli chlastáš nebo bereš perník. Akorát tě ten perník zničí rychleji. Znám spoustu lidí, co si sem tam dají něco a fungujou. Je to o psychice a vyrovnanosti toho člověka. Zase na druhou stranu, proč to vůbec brát? Jsem alergickej na lidi, co to neumí brát. Nesnáším, když mi nějak vypatlanej vyhul, co skoro nemá oči, káže, jako by byl Sokrates a přitom řeší vlastně úplnou kravinu. Jo drogy a všeznalci to je nejhorší kombinace, všechno znají, všude byli, od všeho mají klíče.
 

Stíny


Každý z nás má svého kostlivce ve skříni. Je důležité si svoje chyby uvědomit, mít je pod kontrolou a nenechat se jimi ovládnout. Buben nehorázně pochystal anglický beatmaker Endemic. Jak si se vůbec dostal k anglickým producentům?

O Aslanovi jsem už psal. No a Endemica jsem začal vnímat jeho deskou Terminal Illness, mám jí origoš a čas od času si jí sjedu. Když jsme dělali klip na “Move On Em“, Buddha se o něm zmiňoval, že je to dope producer. Tak jsem ho oslovil, poslal mu nějaký svoje věci, on byl nadšenej a domluvili jsme se. Téma bylo trochu daný tím vokálem na začátku, ale jinak jsem se s tímhle songem trápil asi nejvíc ze všech songů, co jsem kdy napsal. Vlastně tady mi poprvé pomohla ONA, protože jsme řešili otázku důvěry a určitejch stínů z minulosti, který máme oba dva. Zároveň vím, že nemůžu vrátit čas a udělat věci jinak. Můžu se z chyb akorát poučit. Tím pádem se dostanu k songu. Je jedno, jestli máš své kostlivce, pokud jsou pod tvojí kontrolou. Můžou bejt užitečný, jako varování, co už nikdy neudělat.
 

Osud + Rugged Monk, Buddha Monk


Opět motívek neustálého boje. Makali jsme pořád dál, i když nám nikdo nevěřil. Šachovnici jsi nejdříve nechápal, ale nakonec si to ty, kdo dává protivníkům šach mat. Umíš hrát šachy? To je asi povinnost pro někoho, kdo se počítá mezi věrné fanoušky Wu rodinky, ne?

Song jsme vymejšleli tentokrát s Monkem, akorát jsem prohrál partii s RZA a Monk seděl kousek od nás a hodil mi pivo. RZA hrál ještě se zbytkem salónku na hotelu. A my s Monkem kecali. Dal mi kontakt a pak jsme si zavolali a domluvili se. Říkal jsem mu, jakou mám představu, a on to pojal takhle. Jeho sloka byla nahraná jako první, já tu svojí přepsal asi 10x. Pak jsem to pustil Buddhovi, kterej udělal refrén. Jinak šachy miluju, se Shoem jsme hrávali pravidelně, teď je málo času, ale čas od času si dáme pár partií. Nejsem žádnej mistr, mám to jako zábavu. Sho je lepší jak já, no Monk taky, Kinetic taky a RZA bohužel taky :-)
 

Ona


Zazní tady, že jsi nechtěl udělat prvoplánový líbezný track, ale na druhou stranu cítíš potřebu vyjádřit dík a obdiv někomu, kdo stojí při tobě a kdo ti dává vnitřní sílu a vědomí, že nejsi na všechno sám. Tohle mi přijde jako slušná, vkusná pecka, která má i hitový potenciál.

S tímhle songem jsem měl vnitřní dilema. Přepsal jsem ho sice jen jednou, ale já prostě love songy nerad. Zároveň, jak říkáš, jsem to prostě musel udělat. Pokud ta deska měla být o mě, tohle tam muselo být. ONA je se mnou přes půl roku. Tím pádem zažila polovinu práce na Nemesis. Celkově mi pomohla ve spoustě věcí, jak v osobním životě, tak právě v mojí tvorbě. Samozřejmě to je občas boj, ale je to člověk, kterého si hodně vážím, a patří mezi ty absolutně nejbližší. Song nakonec dopadl líp, než jsem čekal. Jsem rád, že jsem to udělal, protože se mi přesně vybaví ta nálada, se kterou jsem to psal. Jak tam říkám: ,,Když už jsem nevěřil, něco jsem se naučil, nikdy nevíš, kdy osud zkříží cestu a zatočí.
 

Nemesis


Dáváš prostor jednoduchým asociacím, tvůj myšlenkový pochod. Vykřikuješ slova, která tě bezprostředně napadnou poté, co slyšíš konkrétní věc. Na začátku mluvíš o tom, že je ti jedno, co si druhý myslí a přitom skoro v každé skladbě mě přesvědčuješ o pravém opaku. Tak jak to tedy je? Jak si vůbec přišel na tu svoji „Nemesis“, která je symbolem pro osudovou mstu?

Víceméně je mi jedno, co si lidi myslí. Hrozně jsem to řešil dřív, jenže jsem zjistil, že vlastně nedělám nic jiného. Pokud někomu stojíš za to, aby se tebou zabýval, řešil tvůj život, je to dobře. Jak řekl Ghándí: ,,Nejdřív tě budou ignorovat, pak se ti budou smát, pak proti tobě bojovat a potom zvítězíš.“ Je mi jedno, co kdo povídá. Moje Nemesis má bejt jako manifest mého já. Jde mi o to zařvat, že jsem tady, nesu ti sebe a netahám tě za rypák nějakým fantasy. Vem si to, jak chceš, já se nehodlám vzdát a těm, co mi nějak uškodili, to hodlám vrátit, protože nezapomínám. Stejně tak jako na ty, co mi kdy pomohli. Tohle je pro mě můj favorit z desky.
 

Kruh


Kruh je konec začátku a začátek zase konce, tím pádem se nám uzavírá jedna kapitola a ty máš zase čistý stůl. To, co jsme teď slyšeli, se už příště třeba nemusí vůbec opakovat a deska bude úplně jiná. Máš to taky tak, že když dokončíš práci na jedné desce a hned se ti honí nápady na desku další, v jakém duchu by se měla nést a tak?

Někdy ano, ale ne teď. Mám plnou hlavu jak to dostat mezi lidi. Tohle je outro. Pomsta proběhla nebo probíhá, ale nemůžu donekonečna opakovat, jak mi kdo ublížil. Touhle deskou jsem se chtěl představit a říct kdo jsem a odkud jsem. Lidi znali NI, ale ne mě. Já nejsem NI. Jsem Kap, v jiném čase. Zhodnotil jsem svojí tvorbu a cestu. Tohle je nejsložitější song na desce. Slova, které jsou ve slokách doplňovaný, dávají smysl jako věta i po sobě. Navíc je to celý v metaforách a ještě asi v nejklidnější poloze ever. Když si představíš film, tak tohle jsou titulky. Přemýšlíš o tom, co jsi viděl a tohle sdělení má přijít až později.
 

Odplata (Live Band)


Tady si pozval dokonce několik muzikantů, aby si do toho na konci pořádně bouchnul. I verbálně přitvrdíš, místy až křičíš, aby tvůj projev vyzněl opravdu naléhavě. Já tam slyším trochu motívek ze skladby “Zlatokopky“ od Rytmuse. Zní to, jako by někdo rozehrál tu melodii, v půlce mu to ale přišlo trapný a tak to nenechal dohrát. Chceš něco říct závěrem? Třeba v čem je deska jiná, než je tomu u konkurence?

Prixxovo vrcholný dílo. Mělo jít původně o remix Nemesis. Celá ta melodie je přehraná na španělku. Já tam Zlatokopky neslyším. Jestli je tam nějaká podobnost, tak čistě náhodná. Jak říkám, je to remix Nemesis. Refrén je taky podobný. Poslední věc, co jsem na desku nahrál, chtěl jsem to dát opravdu od podlahy. Tímhle definitivně dělám čáru, a jak si napsal, mám čistej stůl. Čím je deska jiná? Myslím, že projevem, produkcí (díky kombinaci živých nástrojů až po Endemica nebo Fatta) a tím, že je to o mě. Tomáš Sochůrek mi kdysi řekl, že moje hudba je jenom moje terapie a že neví, jak to budou brát ostatní. No a já se toho pořád nemůžu zbavit, tak uvidím. Nemá cenu asi dál filozofovat. Jaká ta deska je, ukáže až čas. Závěrem díky za rozhovor, rozbor i recenzi. Očekávejte klipy. Brzy i nové projekty, o kterých bude včas info. Mějte se fajn
 

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná