Jay Diesel: Nechci brečet na písečku, že se neprodávají cédéčka

Už jsi slyšel novou Dieselovu desku? Koupil sis ji nebo zadarmo vypálil (pravda, zadarmo to nejde - připojení a prázdné CD stojí prachy...)? Rozmysli si odpověď, protože ta tě zařadí do jedné z Jayových skupin - na ty, kdo podporují a na ty, kdo pálí... Když máš jeho desku doma, přemýšlíš nad tím, proč Jay jako jeden z mála rapuje o české minulosti? Nebo spíš dumáš, které pecky tě nebaví? Zamyslel ses někdy, co znamená být "real"? Jsi real, když sis Jayovu desku vypálil? Nebo jsi real, protože víš, kdo je Kool G Rap? V tomto rozhovoru se najdeš - kontroluj ho... Rapuješ už nějakou dobu - v jednom rozhovoru to ostatně zmiňuješ. Dokážeš o sobě tvrdit, že ses podílel na utváření dnešní podoby českého rapu? Začínal jsem v roce 1998, aktivně rapuju tak od roku 2000. Jako jsem jezdil na skatu a ovlivňoval mladý, kteří se ode mě učili, tak i věřím, že jsem ovlivnil spoustu lidí, kteří chtěli dělat rap ne jako módní trend. Nechci samozřejmě říkat „Jsem praotec českého rapu“, to ne. Ale ruku k dílu jsem rozhodně přidal. Pokud ses podílel na utváření českého rapu, mohl bys mi prosím jmenovat kvality, jimiž jsi do rapu přispěl jako jediný? Z rapu, který dělám, je cítit srdce, které do něj vkládám. A právě srdce spoustě lidem chybí; když poslouchám český rap, není v něm srdce. Srdce cítím například u rapperů, které mám na desce, viz. Indy, Pio Squad a další… Ostatní mi přijdou příliš chladní, i přesto, že rapují o osobních věcech. Kdybych měl uvést jednu věc, kterou jsem ojedinělý – je to srdce, které do svého rapu vkládám. Český rap se bojí vyjadřovat o konkrétních problémech, přitom jich v Čechách byla a je hromada. „Tak žijeme my“ je jedna z mála skladeb, která nějakým způsobem reflektuje českou historii. Nevíš, proč jsi jedním z mála? Jsem rád, že jsi tuto otázku položil. Víš proč to tak je? Jde o to, že lidé strašně rychle zapomenou. Věř tomu, že Češi zapomínají svoji historii. Neuvědomují si, že nebýt toho, co se stalo a co pro nás tenkrát udělali studenti a naši rodiče, vypadali bychom dnes jinak jako stát, celková společenská struktura by byla úplně někde jinde a nemohli bychom si jen tak pořádat festivaly a koncerty… Nesnášel jsem školu, ale byly určité věci, které jsem si z ní odnesl – historie, která mě zajímala, a která by měla zajímat každého z nás. Skladba „Tak žijeme my“ se k problémům komunismu vrací právě proto, abychom nezapomněli na to, odkud jsme, kdo jsme a čím jsme si prošli. Na desce také mluvíš o tom, být real… Co přesně máš na mysli, když říkáš slovo „real“? To heslo mi začíná znít jako jedno z normalizačních hesel typu „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“ – neustále opakované, leč prázdné. Co si představuješ pod pojmem „real“? Hip-hop je spojený s módou, se šperky, auty… ale ten základ o tom není. Všechny tyto trendy přišly až později. Když člověk neví, kdo je Kool G Rap, Grandmaster Flash nebo Run-D.M.C., tak je to strašná škoda. Rapový fanoušek by se měl o rap zajímat od základů; vědět, proč to vzniklo a jak to pokračovalo dál. To ti malí v Čechách vůbec neznají. Oblíknou si kšiltovku, vezmou si mikinu a už jsou hip-hopeři. A to mi smrdí. Proto se je snažím vést k tomu, aby pro ně nebyly hadry to nejdůležitější, a aby se zajímali i o historii. Rap se dnes bere moc konzumně. „Real“ je pro mě ten, pro koho je rap každodenní záležitostí, kterou prozkoumává do hloubky. Na desce máš několik osobních skladeb, v nichž mimo jiné mluvíš o chudobě, která tě vychovala… Není to sebemrskačství? Mluvit o zkušenostech s takovou citovou zabarveností… Jakoby ti dělal dobře fakt, že jste byli chudí, což vyplývá z textu, když říkáš, že bohatí se o sebe nemůžou postarat, apod… To není sebemrskačství. To je hrdost, kamaráde. Já jsem hrdý na to, že jsem byl chudý. Já jsem hrdý na to, že moje rodina neměla tolik, co měli jiní. Já jsem teď hrdý na to, že jsem záviděl ostatním věci, které jsem neměl. Je přirozenou věcí podívat se zpátky a říct si: „Byl jsem tenhle, tenhle a tenhle…“. Jsem vděčný za to, že jsem byl chudý. Je to moje historie, za kterou si stojím, a kterou jsem chtěl lidem povědět. Pro mě je lepší, když se k materiálním věcem dostanu postupně a pak je mám, než kdybych je měl hned a potom si jich nevážil. Štve mě, že novináři to vždycky berou takhle. Nedokážete se vžít do mého života… O svých minulostních problémech mluvíš dost abstraktně. Pověz čtenářům nějakou konkrétní příhodu z exotického života Jirky Nafťáka…Pamatuješ, more, jak nás honili na Jamáku benga?“ - „Kdo prožil, ten ví“: Tenkrát jsme jezdili na skatu a neměli jsme prachy na skatepark. Tak jsme se rozhodli, že ukradneme prkna a postavíme si skatepark sami. V klidu jsme si to kradli a najednou světla a přijeli benga. Byl jsem tam ještě se třemi kámoši. Rozdělili jsme se a začali zdrhat do lesa potokem, bahnem... Vyběhli jsme na kopec a koukali, jak nás policajti hledají. Jak jsme tak seděli, kamarád si zapálil cigaretu a najednou nás bylo vidět. Poldové nás chtěli objet a my jsme šíleně zdrhali, já se nejvíc rozsekal… Doteď na to se smíchem vzpomínáme. V "Retrospekci" říkáš, že tví učitelé rapu byli Kato, Indy, Rytmus a Gipsy… Dokázal bys nastínit, čím tě každý z nich obohatil? Když jsem nahrával u Kata a trávil u něj hodiny a dny, tak mi vysvětlil historii rapu. Tenkrát mi Deph také řekl památnou větu: „Když rapuješ ve studiu do mikrofonu, vždy si představuj, že před tebou stojí lidi.“ To je legendární věc, kterou mám doteď v hlavě. Indyho beru jako svého mentora, který mi udělal první beat. Tehdy to bylo na „Lyrik Derby“. Když chci poradit, vím, že můžu Indymu zavolat… Jsme kámoši, a Indy mě na rapové cestě doprovází stejně jako Rytmus, se kterým se také radím. Rytmus mě oslovil tím, jak dokáže zkorigovat show na pódiu a bere celou věc profesionálně. Gipsy mi vysvětlil hodně věcí skrz fonetiku a celkově strukturu psaní. Já jsem si od něj odnesl strašně moc věcí. Gipsy je skvělý a cílevědomý muzikant. Umíš přijmout negativní kritiku? Určitě. Snáším ji každý den. Když ti tedy řeknu, že track „Ženy“ je plytký a ruší kontinuitu desky, povzneseš se nad tím? Vůbec mi nedělá problém, že ten track někomu nesedí. Pokud mi lidi řeknou, že je ten track dobrý, ale jim se nelíbí, v tom okamžiku je mi jedno, co si kdo myslí. Já beru kritiku, vnímám ji a jsem schopný ji nést – pokud je kritika konstruktivní. Jestli si ale někdo jednou poslechne moje album a řekne „to je shit“, tak mě to nezajímá. Ale pokud vysvětlí, proč se mu zrovna tato pasáž nelíbí, jsem schopný si o tom popovídat. Fans mi klidně můžou psát maily, já na ně odpovím. Mě totiž kritika posouvá; když mě tehdy lidi pískali na Method Manovi, posunulo mě to. Později jsem přiznal, že jsem tam nepodal nejlepší výkon – to se může stát, a každému se to někdy stane. Dnes jsem rád, že lidi pískali, protože si z těchto věcí beru příklad. Ale to, že potom James Cole někde vypráví, jak Jay Diesela vypískali, a nevzpomene si, když po něm tenkrát v Akropoli lidi házeli kelímky a on v půlce koncertu odběhl s brekem do backstage, to už o sobě neřekne. Já jsem svůj koncert ustál a odešel jsem hrdě. Poučil jsem se a teď na koncertech vždy podám 100% výkon. Hodlal jsi rozjet kampaň s názvem „Kupuj Originál“ - na desce je skladba „Díky“, která nabádá ke koupi originálu. Nepřijde ti neustálé vtloukání lidem a děkování za koupi originálu, vtíravé? Vždyť když do google.com zadáš „Jay Diesel download“, třetí odkaz je na pirátské stažení tvé nové desky… My, rappeři, děláme hudbu pro lidi. Nechceme je přemlouvat, aby si CDs kupovali, my chceme pouze poděkovat těm, kteří je koupili. Také jim chceme říct, že alba vyrábíme kvůli tomu, aby fans dostali kompletní servis – cédo, obal, texty… Lidé by si měli uvědomit, že když někoho podporuješ, máš rád jeho hudbu a písně, tak si jdeš koupit jeho album. Spousta fanoušků si to stejně vypálí, ale měli by pochytit ten základ, že podpora je důležitá. V cizině si lidé váží momentu, kdy vyjde nová deska. Mám rád Čechy, ale jsou vyčůraní – všechno by chtěli nejraději zadarmo. Ne všichni samozřejmě. Jsou tu tací, kteří berou rap za své, a to jsou také ti, kteří jdou a koupí si originální CD. Fanoušci by si měli uvědomit, že my si za ty prachy nekupujeme ani auta, ani barák. Fans si kupují pouze další album, které si budeme moci z vydělaných peněz dovolit. Myslíš, že když si lidé poslechnou skladbu „Díky“, tak prodejnost tvých desek stoupne? Nevím. To není o tom, jestli to pomůže. Jako rapper jsem jim to jenom chtěl sdělit. Nechci brečet na písečku, že se neprodávají cédéčka. Chci lidem pouze ukázat, že to, co děláme, děláme pro ně, a že jim za to děkujeme. Prodej originálu je zadostiučinění a zároveň peníze na další počin. Chtěl bych poděkovat všem, kteří mi jakkoliv pomohli k mojí desce a podíleli se na ní - hostům, producentům a lidem! www.myspace.com/jaydieselworld

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná