IronKap: Lidé mě odrazovali od spolupráce s Marpem, ale pro mě to byla výzva

Z jara tohoto roku zažil IronKap „homecoming“. Album, které ventilovalo jeho pocity z poslední doby. Deska, která dle jeho slov nejvíce otevřela fanouškům jeho niterno. V uskupení Neplatná Identita se rozkoukával, v Trouble Gangu už stojí nohama pevně na zemi a ví, co od své tvorby a okolí očekávat. Nic revolučního, přesto energického. Přesně tak, jak to fanoušci očekávají a jak si to žádají. Ví, komu za svůj rozlet vděčí, ví, čeho je součástí a střízlivým pohledem v rozhovoru přináší třeba i doposud nevyřčená tajemna.

Homecoming neznačí asi jen návrat do Čech, ale třeba i k rapu. Co se ti honilo hlavou ty dva roky?

Homecoming v první řadě znamená návrat domů. Bez rapu jsem rozhodně nebyl 2 roky. V létě 2012 vyšla deska 911. Celý rok 2013 jsem makal na Homecomingu a deska měla vyjít už na podzim, ale odsunuli jsme jí kvůli R!OTU. Nikdy jsem s rapem neskončil a ani jsem na to ani nepomyslel.

Nemáš doma šuplík plný textových myšlenek z té doby, nebo jsi rapu věnoval méně času v tomto mezičase?

Textů na Homecoming bylo napsáno opravdu hodně a vybíral jsem jen to nejlepší. Zbytek je v šuplíku. Má to pro mě čistě nostalgickou hodnotu.

Co tě vedlo k opuštění rodné vlasti? Byl jsi nespokojen se zdejším systémem, nebo jsi utíkal před vlastními problémy?

NIKDY neutíkám před žádnými problémy. Jak říkáš, měl jsem všeho plné zuby. Dodělal jsem tu vejšku a představa, že mě čeká kancl, mě přímo ničila. Chtěl jsem si trochu udělat takovou životní zkoušku toho, na co mám. Měl jsem pocit, že tady totálně stagnuju. Občas je změna prostředí to nejlepší, co se dá udělat.

Naopak co tě dokopalo k tomu se vrátit? Za hranicemi se ti nelíbilo?

Vrátit mě donutilo vlastně víc věcí. První z nich byla rodina, přece jen jsem žil na západním pobřeží, let trvá dlouho a letenky jsou dost drahý, druhý důvod byla moje expirace víza, třetí připravovaná deska a tour. Nemůžu říct co by se mi vyloženě nelíbilo. Život tam byl mnohem tvrdší, ale jednodušší. Těžko se to popisuje, ale doma je doma. Kdybych tu neměl hudbu a rodinu, asi by mě zpátky nic netáhlo.

Máš pro nás nějakou vtipnou historku, co se ti stalo v Americe? Jak moc odlišný život tam žijí?

Těch vtipnějších historek je víc. Nejlepší bylo v Los Angeles, když na mě vystartovalo pět černochů, že jsem jednoho z nich předběhl ve frontě. To nebylo úplně příjemný. Jinak život je tam odlišný naprosto diametrálně. Hlavně v myšlení lidí a dostupností věcí a služeb. V tomhle je Evropa fakt 20 let pozadu.

Zůstaňme u těch vtipných momentů. Co nějaké perličky z koncertů či backstage? Co tě nejvíce pobavilo a co naopak zvedlo tvou hladinu cukru v krvi?

Mám v hlavě jeden moment z R!OT tour, konkrétně z Ostravy. Na stagi rapoval Wohnout a Marpo a najednou slyším jen jak někdo z fanoušků zařval na Wohnouta: ,,Dej mi tu nohu!!!“ a Wohnout zmizel v davu. Prostě ho stáhli fanoušci. To bylo skvělý.

Nejvíc mi vadí, když se někteří fanoušci, ale většinou promotéři, chovají jako když si objednali cvičený opice. Dělej, pojď sem! Foť se, dělej! Atd. Vyjdeme vždycky rádi všem vstříc, ale nemám fakt rád, když ti to někdo dává takhle direktivně najevo. To, že si pozveš interpreta neznamená, že ti bude dělat blbečka na písknutí.

Marpo je člověk, který ti podal pomocnou ruku. Co to pro tebe znamenalo v ten moment a jak to vidíš dnes s odstupem času?

Dnes si toho moc vážím. Na začátku jsem byl rád, když mě oslovil po show, že můžeme něco udělat. Byla to pro mě výzva. Je ale třeba si uvědomit, že ve chvíli, kdy jsme s Marpem dělali single Maximum, tak se mě lidi ptali: ,,Marpo ještě rapuje? Já už myslel, že skončil. Marpo, ten co neumí rapovat a hraje s Chinaski? Nedělej to! Lidi ho nemaj rádi a tebe pak nebudou mít taky.“ Tyhle řeči mě nezajímaly. Nikdo tomu moc nevěřil, než ten single vyšel. Dodnes si pamatuju náš rozhovor, než jsem odlétal. Říkal mi: ,,To je škoda, že letíš pryč, mohli jsme to tu trochu rozjet.“ Pak asi za dva měsíce mi přišla zpráva už do Kanady a tam Marpo přišel s konceptem Trouble Gangu. Hned jsem věděl, že to bude bomba. Pak přišlo Zavři Hubu, R!OT a pak největší comeback, co jsem zažil. Ta karta se neskutečně obrátila.

Nechtěl by ses revanšovat osudu a za čas někomu takto taky pomoci?

Jestli mám někomu pomoc, tak rozhodně ne z titulu revanše k osudu. Musel bych mít prvně sám jméno, které je silné samo o sobě. Když objevím interpreta, který mi bude sedět a připadat unikátní, rád mu podám ruku.

Přejděme ke koncertům. Hraješ i sám, nebo jen v rámci Trouble Gangu?

Hraju i sám, když je příležitost, ale za poslední rok jsem byl plně vybookovaný pro Trouble Gang. V rámci Trouble Gang show, vždycky (kromě fesťáků) otevírám náš set sólo show, která má cca 30 minut, potom nastupujeme všichni čtyři.

Jak často se celá parta vidí komplet po kupě? Přeci jen přes velkou louži to není pár minut cesty.

Celý TG včetně americké části je k vidění v ČR jen málo. Hlavně na velkých akcích jako byla v loni Lucerna a nebo letos SaSaZu. V Americe máš větší šanci vidět skoro celý TG. Marpo a Partyboi tam lítají celkem často.

Neplánuje TG společnou desku nebo mixtape? Nyní je běžné, že takové materiály čas od času vychází.

Nezlob se, ale tohle si nechám zatím pro sebe.

TG má většinou kluby plné. Myslíš, že kdyby si vystupoval zcela sám bez Marpa, že by podpora byla stejná?

To si rozhodně nemyslím. Přece jen lidi chodí na Marpa a Trouble Gang. Je pravda, že mě příjemně překvapilo, kolik fans bylo na mém sólo křtu, ale dobře si uvědomuju, že Marpo je hlavní tahák. Zase na druhou stranu je fakt, že to ale tak ani neberem. Jsme rodina a to jméno na plakátě je opravdu až to poslední.

Nebojíš se, že zůstaneš ve stínu Marpa a nikdy nezanecháš natolik osobitou stopu, aby si nebyl označován jen za toho, kdo hraje s Marpem?

Hehe. Vůbec ne. Uvědom si, že jsem vydal první demo v roce 2005. Dodnes si to pár lidí pamatuje. Se sólovou tvorbou jsem začal v roce 2009. Měl jsem za sebou dvě sólo alba, dva sólo mixtapy a s bývalou crew dvě dema a album, to všechno předtím, než jsme se s Marpem potkali. Díky Marpovi se moje třetí sólo album dostalo mezi širší veřejnost. Nemám vůbec pocit, že bych byl v jeho stínu. Dělám si svoje věci a on díky svému postavení jednoho z nejzásadnějších raperů na české scéně pomáhá a táhne celej team nahoru. Jasně, pro spoustu lidí budu ten, co rapuje s Marpem, ale ty co mě sledujou, ví co mám všechno za sebou.

Hosté na albu jsou více méně z přátelských řad vaší stáje. Neměl jsi chuť oslovit i někoho, kdo by v tracklistu překvapil?

Já nevim, podle mě Fosco byl docela překvapení. Před tím jsme nebyli v kontaktu jako teď. Všichni ti hosté, co tam jsou, jsou vybíráni přesně do tracků. Spolupracoval jsem už s hodně lidmi. Na desce 911, kterou kompletně produkoval Kinetic z Killarmy, jsem měl Vladimira 518. Na desce Nemesis byl Emdee, Nironic a Wu-Tang Killa Beez. Vždycky jsem si vybíral lidi, které jsem uznával a kteří mi byli něčím blízko. Proto krom Fosca na Homecoming nemohl ani přijít nikdo jiný než Trouble Gang. Vracím se domů za rodinou a oni jsou moje rodina. Plus Johnny Youngblood, který je jeden z mých nejlepších přátel a Caity, která mě provázela skvělejma chvílema ve Vancouveru. Lidi by si měli uvědomit, že hosté na albu by měli být spíš doplněk a ne to, na čem se bude stavět promo.

Deska je už několik měsíců venku, jaké jsou ohlasy? Máš nějaká čísla o prodejích, nebo jsi smířený s internetovým pirátstvím?

Samozřejmě čísla o prodejích tuším a je to naprostá bída. V dnešní době je to prostě špatný. Sleduju jiný věci. Kolik je shlédnutí na youtube, jak věci fungují na živo. Jak lidi reagují na fan page atd. Bylo by skvělý, aby se alespoň deska zaplatila z prodejů. Zcela upřímně jsem rád, když to lidi poslouchají a je mi celkem jedno jestli si to koupí a nebo stáhnou. Tu koupi považuju za takový uznání, který už je dneska hrozně vzácný.

Homecoming je dle tvých slov nejosobnějším dílem. Je i zároveň tím nejosobitějším?

To dost těžko říct. Každá moje solo deska byla osobitá. "911" je splnění snu, konceptu a velký výzvy. "Nemesis" můj první seriózní pokus a zkušenost. "Homecoming" je dospělá deska s největší výpovědí. Nemůžu říct, že by byla nejosobitější. Odkryl jsem tam nejvíc pocitů a nejvíc sebe. On jak člověk stárne, tak ta sebereflexe docela začíná fungovat. Takže se o věcech, které by před 10 lety zněly křečovitě, píše tak nějak samo.

Díky za rozhovor. Doražte všichni do SaSaZu 23.10.2014, kde se pokusíme přepsat klubovou historii rapových koncertů. TG nebo NIC!!

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná