Ironkap: Čím je člověk starší, tím hůře se mu hledají beaty. Mám pocit, že všechno zní stejně

TroubleGang už není v postavení, kdy by se musel s každým nosičem prodírat davem konkurenčních materiálů a širokými lokty poukazovat na svůj potenciál. Za ty roky už bylo publikum přesvědčeno a každý další materiál je vítán s rukama dokořán. Vůdčí osobností je Marpo, proto je vždy zajímavé sledovat, jak se s tím poperou i ostatní členové. Ironkap svým novým dílem dokázal, že není v týmu jen do počtu a se svou plackou „Neony“ by mohl objet republiku i sám za sebe. Pojďme mu proto položit pár otázek, které nám objasní několik otazníků a rozšíří znalosti, abychom neposlouchali jen tupě hudbu, ale chápali i souvislosti.

Proč sis vylosoval černého Petra právě ty a vydal své sólo z vašeho týmu až jako poslední? Nebylo to paradoxně ku prospěchu, neboť jsi měl nejvíce času na pilování kvality a ladění detailů?

Haha… Nemyslím, že by to byl zrovna černý Petr. Desku jsem začal psát hned po Homecomingu, ale vlétly do toho jiné projekty. První bylo TG album, které bylo pro celou věc dost zásadní a pak Lone Survivor, kterému jsme se věnovali hodně intenzivně. Následně WHNT, který udělal desku po 7 letech, takže byl nesmysl se předhánět. Myslím, že jsme to hezky rozvrhli. Jedna kapela a čtyři desky za rok. Samozřejmě ten čas navíc byl spíše ku prospěchu věci. Ono se za poslední rok stalo dost věcí, které mě zasáhly a odrazily se i na desce.

Wohnouta jsem se ptal, zda jeho deska dokáže fungovat sama za sebe a on přiznal, že ji bere jen jako doplněk. Jak to máš ty? Myslíš, že Neony dokážou objet republiku sami za sebe bez přítomnosti Oty?

Já věřím, že ano. Nedělám cílenou věc pouze pro určitý okruh lidí. Sám jsem pár bookingů odehrál a jsem tomu vždy otevřený. To byla i původní myšlenka Trouble gangu. Spojit nezávisle fungující umělce pod jednu značku. Samozřejmě jsem teamový hráč a TG má přednost před mým sólem, ale mám vyzkoušeno, že zvládnu odehrát show sám.

Pravdou ale je, že jsi zapracoval především na svém rapu a vývoj je tam od Homecomingu hmatatelný. Pomáhá ti v tomhle více času ve studiu u psaní textů nebo spíše na stagi, kde se vyrapuješ?

Ve studiu více času netrávím a texty déle nepíšu, ale Ondra Žatkuliak, u kterého jsem dělal už svůj 6 sólový projekt říkal, že je nejvíc znát živé hraní. Sám to komentoval vlastně podobně jako ty. Já bych k tomu doplnil, že k tomu všemu pomáhá ještě Marpovo puntičkářství. Hodně mě prudil a prudí za některé věci, které se ne vždy dobře poslouchají, ale většinou má pravdu. Bohužel s jeho bubenickým uchem má vnímání rytmu ještě trochu jinde. Dokáže vymýšlet různé postupy a nutí mě rapovat víc vzadu.

Dobrou volbou byly i produkce, které ti sedly na míru. Jak těžké je v tvé pozici sehnat kvalitní producenty a nenechat u nich roční příjem? Stanovil sis před prací na desce nějaký finanční strop, přes který by náklady neměly jít?

Producenty jsem využil klasické TG. Nebylo to nijak hrozné. Například tři věci dělal N4, což je producent, který má zlaté desky za produkce pro Kid Inka atd., a ten mi je udělal zadarmo, protože byl nadšený z toho, co zažil v Inchebě. Mimochodem nám dělal i #Bitches na TG album. Cenový strop jsem si nestanovoval. Věděl jsem, na co mám, a podle toho vybíral. Je pravda, že čím starší člověk je, tím hůře se mu beaty hledají. Mám pocit, že všechno zní stejně atd.

Někteří hosté jsou pro fanoušky možná překvapením. Podle čeho jsi vybíral tváře mimo svůj label?

Chtěl jsem tam pár jmen, které mě bavily. Renne Dang byl super na Projektu Asia a navíc vím, že ho TG hudba baví, to nebyla těžká volba. Dále jsem jednal o zopakování spolupráce s Vladimirem 518, ale ten byl zaneprázdněný a nesedla mu skladba, co jsem mu poslal. Poslední byl Pil C, který sice řekl, že to dá, ale dál jsme se nedostali. A zbytek? Zbytek jsou moji kamarádi, se kterými vždy rád dělám, protože to není jen o muzice.

Jedenáct stop je plných odhodlání prát se s životními situacemi a lámat vytoužené mety, přesto na mě temno dýchá na každém rohu. Opravdu je život interpreta tak osamělý a černý a jediným světlem je stage?

Neony jsou hodně temná deska. Zachycuje tři roky života, kdy se vlastně nějakým způsobem zásadně rozjel TG movement. Ačkoliv se to možná nezdá, já to tak cítím. Na koncertech je člověk pořád mezi lidmi, ale návraty do reality běžného života jsou opravdu hard. Hráli jsme dost, takže tím samozřejmě trpěl soukromý život. Zároveň to skloubit s normální prací už bylo opravdu občas přespříliš. Nakonec zjistíš, že jsi na všechno vlastně sám, a když už máš chuť s tím seknout, přijde stage. Cesta v čase a prostoru někam úplně jinam. Je to droga a maximální nabíječ.

Ale i fanoušky opěvovaný Marpo přiznává, že ho tenhle život stojí hodně sil a krade ho rodině. Jak to máš ty? Jaký máš feedback od příbuzných? Nejvíce za tě vždy podporovala matka, jestli se nepletu…

Marpo to má posunuté ještě dál. Díky jeho působení v kapele Chinaski je z domova pryč prakticky pořád. Příbuzné moje hudba absolutně nezajímá. Ve své podstatě mě viděl akorát bratranec jednou. Nikdo jiný. Mám dost velkou podporu od pár přátel, kteří jsou se mnou od začátku. To je pro mě zásadní, oni jsou moje rodina, i když nemáme stejnou krev. Stejně tohle platí pro TG. Máma mě podporovala a pomáhala mi celý život. Když tě někdo vychová a vidíš, že ti dal všechno a zároveň ti umí napálit tvrdou pravdu přímo do ksichtu, považuji to za největší dar. I když jsem si dost jistý, že sama nevěřila, že mě někdy uvidí ve vyprodaný hale.

Na scéně už jsi taky nějaký ten pátek, přesto připouštíš, že nedosahuješ velikosti jako Marpo, Ektor nebo Rytmus. Čím to je? Zaspal jsi něco nebo nemáš takový talent jako oni?

Nevím, jestli zaspal, i když do roku 2012 bych si nedovedl představit jiný než boombapový beat. Talent těžko říct. Nemyslím si, že tohle je o talentu, spíš o vůli a sebevědomí. Tihle tři jsou hodně specifický vzorek. Myslím si, že všichni tři mají společných pár rysů, které se učím postupem času. Rytmus to tady urval jako první. Jeho sebevědomí a tvrdá práce z něj udělali legendu. Ektor přišel, viděl díru a prostě si to celé vzal. Bez ptaní. Opět sebevědomí a puntičkářství je to, co z něj dělá právě výjimečného. Plus to, že umí pojmenovat obyčejnou věc tak, že člověku spadne huba. No a Marpo? Marpo je v tomhle blázen. O tvrdé práci se u něj bavit nemusíme, to je zřejmé. Má pořád tu boxerskou mentalitu. Marpo, když se rozhodne, že bude závodně plavat, nechá si uměle přidělat žábry. Mě tenhle druh myšlení a sebevědomí chyběl. Učím se za pochodu.

Je naopak na scéně někdo, s kým se vysloveně nemusíš a jeho názory a postoje v tobě vaří krev? Právě tady máš prostor ozvat se nahlas bez potřeby dělat dotyčným reklamu ve svých tracích…

Víš, že spíš naopak. Je mi skoro třicet let. Neřeším kdo je jaký rapper, ale kdo je jaký člověk. Když je někdo v pohodě a dělá blbou hudbu, je mi to jedno. Pokud je někdo vyloženě debilní, neposlouchám ho. Vím akorát, že bych neskousl nějakou bližší inklinaci k rasismu nebo podobným nesmyslům, tam by nastal problém.

Kolem TroubleGangu se vytvořila poměrně široká posluchačská základna, která ve velkém zkupuje merch a nechává se tetovat na svém těle. Není nutné se ptát, jestli si toho vážíš, ale jak na to nahlížíš? Je dnes nějaká kapela kromě té tvé, kterou by sis vtiskl na svou kůži?

Ten movement je něco, co dávno přerostlo nás čtyři. Když si vezmu, že jsme pořád banda kluků z Prahy a Roztok, která až na pana bubeníka, není příliš hudebně vzdělaná, dá se mluvit o malém zázraku. Věřím, že náš příběh a živé hraní je něco, co lidi bere, a čím se lišíme. Tetování samozřejmě chápu. Mám tohle fanouškovství pod kůží taky. Zrovna teď mě čeká tetování mého oblíbeného interpreta. A nejoblíbenější kapela ever? Wu-tang samozřejmě.

Budeš mít tedy na svém těle malého netopýrka?

Hele RZA a je to jeho logo. Takový brejle…

Chystáš ke své desce i nějaký speciální merch?

Ano, už je venku sada triček, které dělal opět geniální SHO. Je možné je koupit na www.mafiashop.

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná