Irie Révoltés: Chceme otevřít lidem oči

Irie Révoltés, levicová kapela hlásající spásné verše pro společnost a hrající skvělé živé koncerty, vystoupí v pátek večer na festivalu Mighty Sounds. Hudební rozpětí této skupiny je natolik široké, že se dá s nadsázkou říci, že by je mohl poslouchat milovník jakéhokoliv hudebního žánru. Bratři a zpěváci kapely Mal Élevé a Carlito se však kloní spíše k hip-hopu a ragga. Právě jejich postřehy jsem mohl zachytit na diktafon. Od začátku jsem věděl, že budou chtít mluvit o Africe, festivalech i jejich hudbě. Tak proč se jich nezeptat... Nikita: Určitě se těšíte na nadcházející koncert na festivalu Mighty Sounds, kde nevystoupíte poprvé. Také jste vystupovali v pražském klubu, tudíž čeští fanoušci můžou porovnávat. Co konkrétně vaše kapela od letošního vystoupení na Mighty Sounds očekává? Irie Révoltés: Očekáváme obrovské množství energie ze strany fanoušků. Protože, jak jsi sám říkal, nejsme v Čechách poprvé, tudíž už tak trochu víme, co od českého posluchače očekávat. Pokaždé, když jsme tu byli, dostalo se nám neskutečně silných reakcí, v dobrém slova smyslu. Lidé byli šílení, proto se rádi vracíme na festival Mighty Sounds. Podle sestříhaných videí, které jsem měl možnost shlédnout na YouTube.com, to vypadá, že preferujete festivaly před klubovými koncerty. Jakých si všímáte rozdílů mezi hraním na festivalech a v klubech? Na festivalu je, jak každý ví, mnoho lidí, kteří tam zůstávají několik dní. Na festech je úplně jiná koncertní atmosféra než v klubu, kam přijdou lidé za účelem vidět pouze jednu, maximálně dvě skupiny… … já právě vidím ten rozdíl v počtu kapel; že třeba na festivalu tam 10 000 lidí vůbec nemusí být kvůli vám a potom si váš koncert neužijí tak, jak si ho užijí fanoušci, kteří přišli do klubu jen na vaši show. Ano, ale i v tom může být výhoda. Těch deset tisíc lidí by třeba normálně na naši show nepřišlo, ale takhle se na nás jdou podívat a my je můžeme přetáhnout na naší stranu. Lidé si vás mimo jiné váží i pro to, jakou energii do jednotlivého koncertu vkládáte. Jak dlouho trvá docílit efektu dokonalé spolupráce? Přípravy na koncerty jsou snad tím nejtěžším, čím naše kapela musí vždycky projít. Musíme hodně cvičit, abychom dosáhli výsledků, jaké můžeš vidět na pódiu. Zpěváci musí dokonce sportovat, aby jednotlivé skladby uzpívali. Navíc devět členů v kapele… nakolik je složité celý ten kolos ukočírovat? Je to složité už třeba proto, že nežijeme všichni ve stejném městě. Jsme rozházení po celém Německu a pokaždé se potkáme na týden nebo dva, během kterých od rána do večera cvičíme. Výhodou je, že spolu hrajeme už strašně dlouhou dobu, takže nám to usnadňuje mnoho práce. Teď jste vystoupili také na hip-hopovém festivalu Splash, kde jste stáli na stejné stagi jako Little Brother, Swollen Members, J-Live… říkají vám tato jména něco? Hip-hopem jsme dost ovlivněni, stejně jako ostatními styly. V kapele je nás devět a každý má rád něco jiného. Já (Mal Élevé) osobně miluju hip-hop, vyrostl jsem na něm, tudíž Splash je pro mě velkou událostí a vystoupení poctou. Chci se vrátit k různorodosti vaší kapely: ve vaší hudbě se mísí mnoho hudebních stylů, jsem si jist, že je to následkem hudebních preferencí jednotlivých členů kapely. Jak se ale domlouváte, jakým směrem se má vaše hudba ubírat? Nevznikají v důsledku oné různorodosti zbytečné rozepře? Souhlasím s tím, co jsi řekl; kombinujeme různé hudební styly proto, že milujeme různé hudební styly. Na to se však vážou různé nepříjemnosti, jakými jsou například dohady. Je jasné, že se někdy přeme, ale nakonec vždycky najdeme nějaké východisko. Když nahráváme album, vždycky nahrajeme mnohem víc skladeb a následně vybíráme třeba jenom čtrnáct pecek, které na album umístíme. Sedneme si a diskutujeme, jakou skladbu na desku dát a jakou vynechat. Stává se vám, že se vyloženě hádáte o to, co na album umístit? Snažíme se nehádat, protože víme, že každý poslouchá jiný druh hudby. Když mám například rád ska, nesnažím se ho za každou cenu tlačit do každé skladby. Stejně je to i s ostatními členy kapely. Stejně to nakonec dopadne tak, že zkombinujeme dva nebo tři hudební styly, takže je každý spokojen. Naše spolupráce je o kompromisech. Všichni členové Irie Révoltés si za každou peckou z alba stojí, nehledě na to, v jakém hudebním stylu se jednotlivé písně nesou. Dost lidí z Čech vaší hudbě nerozumí. Jak s fanoušky komunikujete? Přenášíte náladu určitých skladeb pouze prostřednictvím melodií a intonace? Proto jsou pro nás živé koncerty tak stěžejní… neustále totiž mezi jednotlivými skladbami mluvíme, vysvětlujeme posluchačům, o čem bude následující písnička. Mnoho lidí nám po koncertech píše, že je zajímá, o čem zpíváme, překládají si texty, ptají se, co znamenají refrény… My jim samozřejmě pomáháme, protože chceme, aby naší muzice rozuměli. Možná proto zpíváte na třech jazycích. Jak se říká: „Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem.“ Souhlasíte s tímto rčením? Myslím, že to pro nás neplatí, protože jsme multikulturní. Neomezujeme se na tři jazyky, ale chceme zachytit tento svět jako celek. Proto také hodně cestujeme; procestovali jsme Jižní Ameriku, Afriku, Evropu… Myslím, že je nejlepší být otevřenou osobou a nezařazovat se nikam podle jazyků, nehledět na to, odkud jsi. Mezi vaše hlavní témata patří sociální problémy, které musí dnešní společnosti řešit. Co vás trápí v daný moment? Momentálně sledujeme summit G8 a volby v Zimbabwe. Tyto dvě témata jsou pro nás momentálně nejžhavější. Čekal jsem, že zmíníte zrovna Afriku. Dost o ní zpíváte, byli jste ji navštívit, očividně vás trápí problémy tamních obyvatel. Není ale Evropa moc ignorantská na to, aby se soustředila na africké trable? Nesetkáváte se třeba s nezájmem, co se týče afrických témat? Je to pravda, ale my se zaměřujeme i na evropské problémy. Nechceme se však omezovat pouze na místo našeho bydliště, protože potom nebudeme mít přehled o tom, co se děje „za dveřmi na našeho pokoje“. Když píšeme texty v němčině, snažíme se zaměřovat převážně na německou společnost, aby Němci pochopili, co se jim snažíme prostřednictvím svých textů vzkázat. Podle nás jsou však africké problémy neméně důležité než ty evropské, jelikož všechno na světě ovlivňuje všechno, jestli víš, co tím myslím. Žijeme na jednom světě, to znamená, že akce na jednom místě vyvolá reakci na úplně opačném konci planety. Jako příklad může posloužit vykořisťování chudých zemí bohatými velmocemi nebo občanské nepokoje v Nigérii ovlivňující ceny ropy v Evropě. Tudíž každý den, když tankujeme naše auta nebo si kupujeme tenisky, máme co dočinění se zeměmi třetího světa. Mají vaše texty informovat posluchače nebo zaujímáte pozici spasitelů? Jak si mám vyložit filozofii vaší hudby? Nechceme vypadat jako nějací kazatelé, jelikož sami nemáme kdovíjaký přehled o světových problémech. Chceme jenom otevřít lidem oči. Chceme je donutit, aby začali přemýšlet o tom, co pro sebe v této společnosti můžou udělat, a co můžou udělat pro ostatní. Třeba ve svém okolí… To je prakticky jediný důvod, proč skládáme tyto texty. Nechceme totiž, aby byla společnost ovlivňována médii, ale aby se sama naučila rozhodovat a hledat pravdu. Prezentujete se jako rebelové. Samotný název vaší skupiny je však rozporuplný. „Irie“ znamená klidný, příjemný a „Révoltés“ naopak bouřlivý. Proč tolik rozporu? Reflektuje název nějakým způsobem vaše povahy? Název naší kapely je odrazem našich povah v kapele – jsme pozitivní a zároveň jsme obránci… dejme tomu spravedlnosti. Protože „révoltés“ není pouze revolta, ale i obrana. Takže nejde o rozpor, ale spíš o spojení příjemného (party tracků) a uvědomělého. V naší hudbě poznáš naše jméno – v hudbě se ti dostane onoho klidu a pohody, v textech naopak kritiky společnosti. … a o tom jsou obě vaše prozatímní alba. Co každá deska znamená? Naše první deska „Les Deux Côtés“ je jakýmsi výběrem několika pecek, z nichž jsme se rozhodli debut poskládat. Není to tedy album jako takové. Prostě jsme nahrávali mnoho písní a ve finále se domluvili, že je vydáme. Druhé album „Voyage“ vystihuje samotný název – je to cesta. Celá deska pro nás byla určitou cestou, během které jsme sbírali skladby, jež jsme poskládali dohromady a nakonec vydali. Hosté na „Voyage“ jsou naši přátelé, které jsme během naší cesty - ať už to byla tour, nebo Afrika – potkali. Jaký typ cesty máte konkrétně na mysli? Je to festivalová cesta, cesta do Afriky nebo vaše životní cesta, kterou jste se albem „Voyage“ rozhodli zdokumentovat? To je dobrá otázka, protože všechno, co jsi teď uvedl, naše cesta obsahuje. Ať už se na ni díváš z hudební nebo osobní stránky. Během cesty jsme byli na festivalech, ale také stihli poznat a změnit sami sebe. A kdy vaše symbolická cesta skončí? Až nahrajete další album? Nebo se jedná o nekončící cestu? Život je sám o sobě cestou, proto si myslím, že ta naše nikdy neskončí. Každý den poznáváš nové věci, získáváš nové zkušenosti… teď připravujeme novou desku, která by měla vyjít příští léto. Takže pořád makáme a jsme stále na cestě.

Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná