Black Dog Bone hovoří o historii Murder Dog a vzpomíná na Soulja Slim a Tech N9ne

Bez peněz a zkušeností dokázal Black Dog Bone vytvořit jeden z nejrespektovanějších hip hop magazínů. Murder Dog nyní slaví 20 let své existence.

Opravdovější příběh lze najít jen těžko. Po přestěhování se do Států ze Srí Lanky, Black Dog Bone, který časopis založil a stále jej řídí, dokázal z ničeho vybudovat kult oddanosti k západopobřežnímu periodiku. Jeho nekompromisní přístup se osvědčil. Uspěl s tématy, se kterými ostatní nechtěli mít co dočinění.

Při vyprávění historie Murder Dog Black Dog vzpomíná, proč Tech N9ne opustil Rogue Dog Villains, jak dal vězňům předplatné zdarma, první obálku Master Pho a focení se Soulja Slimem tři týdny před jeho smrtí.

Jak se myšlenka na časopis v roce 1993 zrodila?

Chodil jsem do umělecké školy v San Francisku a připadalo mi, že všechno související s Afričany a ženami je vykládáno špatně. Chtěl jsem s tím něco dělat. Byl jsem fotograf a časopis jsem začal jako součást jednoho projektu do školy.

Víš, jak když někdo něco rozjíždí, jak má peníze a vše potřebné? Když jsem s Murder Dog začínal, neměl jsem nic. Žil jsem v dodávce. Založil jsem Murder Dog a sehnal chlapíka, který tisknul magazín Black Panther. Říkám mu: „Hele, dělám časopis a chci jej vydat.“ První číslo jsme připravili absolutně bez peněz. Dal jsem mu šek, ale v bance měl asi 200 dolarů, takže šek propadnul. Viděl mě asi za týden a říká: „Šek propadnul. Nemáš v bance žádný prachy.“ Naštěstí ale, když lidi viděli první číslo, přišly mi tři reklamy za velký prachy. Tím jsem mu mohl zaplatit. Takhle Murder Dog začínal. První vydání bylo tak populární, že s tím pokračujeme dodneška.

Redakcí prošla spousta důležitých lidí, bez nichž by to nevypadalo tak jako teď. Matt Sonzala, velmi pracovitý kluk, byl jedním z nich. Pocházel z Chicaga a chtěl pracovat pro Murder Dog. Nechal jsem mu pár článků a začali jsme si rozumět. Pak se přestěhoval do Houstonu a stal se mojí pravou rukou. Dneska bookuje rappery na SXSW.

Pak je tu hodně populární show Murder Master Music Show, kterou dělá Scott Bejda. Když mu bylo asi 18, denně nám volal, že chce pro Murder Dog psát. Vzali jsme ho.

A pak tu byl Bryan z Anglie, velký fanoušek. Časem se stal editorem pro tamní část. Naneštěstí před časem zemřel.

Tihle všichni hráli ve formování časáku významnou roli.

Byl to od začátku hip hop magazín?

Jo. Hned v prvním čísle jsme měli Wu-Tang Clan, Parise, Fugees a Young D Boyz. S Murder Dog se to mělo tak, že nikdo nestudoval na to se stát novinářem nebo fotografem. Všichni jsme byli fanoušci, kteří se na tom chtěli podílet. Někdo se ozval a já mu řekl: „Fajn, začni psát recenze.“

Naše recenze ale byly formou rozhovorů. V podstatě všechny články byly interview. A nikdy jsme moc needitovali. Co jsi řekl, to se vydalo. Stejně to bylo s fotkama. Když jsi chtěl mít na obálce zbraně, nic jsme nenamítali.

V té době nikdo nedělal to, co my. Nikdo nebyl tak zaměřený na rozhovory. Ostatní sice taky dělali interview, ale pak napsali článek s vlastním názorem. Když jsme se my bavili s Wu-Tang Clanem, E-40 nebo C-Bo, co řekli, to šlo na papír. Tím jsme se stali dost populární.

Měli jste díky takovému přístupu i problémy?

To víš, že jo. A pořád máme. Začíná to už naším názvem. Hodně distributorů s námi nechtělo nic mít. Zvlášť takové ty rodinné krámy vlastněné černochy. On když někdo řekl negr, otiskli jsme to. Lidé si stěžovali a některé to dost naštvalo. Jak jsme ale rostli, tak prodejci to přestali řešit. Vydělávali na nás dost.

Byli jsme tak hardcore, že ani labely s námi nechtěli nic mít. Ale zase, jak se magazín dostával víc do podvědomí, tak přišli. To jsme jim už ale řekli: „OK, jestli chcete mít článek v Murder Dog, musíte nám dát i nějaký reklamy, jinak na to sereme.“ Pro tyhle případy jsme nastavili cenu vysoko, třeba 70 tisíc za stránku. A oni to kupovali.

Co bylo zlomovým bodem, který vám zajistil uznání?

Pocházím ze Srí Lanky. Když jsem přijel do Ameriky, byl jsem outsider. Rap byl přesně takový. Byla to muzika pro lidi na okraji společnosti. Všechno jsem díky tomu viděl jinak.

Hned od začátku se mi líbil rap z jihu. To bylo někdy v roce 1993, kdy jim nikdo nevěnoval pozornost. My jsme se naopak moc nevěnovali New Yorku, protože o tom psaly všechny ostatní časáky. Já jsem letěl na jih, půjčil si auto a jezdil od města k městu – od Memphisu až do New Orleans. Stejné to bylo se středozápadem. Do dneška si Tech N9ne pamatuje, že v Murder Dog vyrůstal. Byli jsme s ním.

Takhle jsme získávali na renomé.

Věděli jsme, že jih půjde nahoru. Vždycky jsem cítil, že přijde jejich čas. Lidi jako Three 6 Mafia vydávali mixtapey a lidi stáli fronty před obchodama, aby je sehnali. O všech jsme psali – od Al Kaponeho, přes Three 6 Mafia až po Skinny Pimpa.

Velký zlom přišel s Master Pm. Začal No Limit a dali jsme mu jeho první obálku časopisu. Bylo to obrovský. Chytlo se to neskutečně. A pak tu byli Cash Money s B.G., Juvenile a Waynem, kterému tehdy bylo snad 12.

S Master Pm jsme vyrostli. Dal k nám osm reklam, Suave House tři a Cash Money dalších šest.

Tohle byly ty nejlepší roky?

Byly. 90. léta a začátek století. Založili jsme magazín v jižní části Vallejo. Pronajmul jsem si tam dům v ulici Porter uprostřed černošské komunity. Tam se odehrávalo všechno. Byl tam barák, kam si všichni chodili pro drogy. Lidi ze severu nebo z východu měli strach se tam ukázat. Proč to říkám, tak myslím, že to hrálo důležitou roli v tom, proč jsme se stali pouličním a ghetto časopisem.

Začali jsme s předplatným zdarma pro vězně a každý den dostávali 100, 200 dopisů z věznic po celých Státech. Psali nám ty nejsmutnější příběhy. 90 % z nich byli černoši a Mexikáni. Brečel jsem, když jsem si četl jejich vzkazy. Původně jsme jim chtěli dát jen tříměsíční předplatné, ale nakonec jsme pokračovali roky. Když se časák dostane do vězení, čtou jej stovky lidí. Šířilo se to jak infekce. Někteří z nich totiž nakonec byli propuštěni a řekli o nás v jejich čtvrti. „Hele, našli jsme tenhle časák, Murder Dog, když jsme seděli.“ Byli jsme známí. S některými klasickými marketingovými technikami se do ghett nedostaneš, my tam byli. Nás gangsteři, drogoví dealeři a prostitutky milovali.

Jaké jste měli vztahy s ostatními rapovými publikacemi?

Když jsme začali, tak existovaly v podstatě tři časáky – The Source, Rap Pages a Rap Sheet. Source řídil Dave Mays v New Yorku, Rap Pages spadaly pod Hustler magazine v Los Angeles and Rap Sheet vydával nějaký deník v Los Angeles (Rap Sheet vlastnili Darryl James a Jeffrey Stern – pozn. red.). Šli jsme postupně dopředu. Rap Pages a Rap Sheet to po čase zabalili.

Pak v New Yorku vznikl časopis Blaze a ti se na mě a ostatní redaktory obrátili, zda bychom pro ně nechtěli psát. Po dalších třech letech vznikl XXL, korporátní plátek bez člověka, který tomu rozuměl. Ze všech těhle magazínů vydržel Murder Dog stále s těmi stejnými majiteli, editory a fotografy.

Dostal jsi nabídky, abys Murder Dog prodal?

Několikrát. Nabízeli mi spousty peněz. Ale pro mě to je hobby. Miluju dělat Murder Dog.

Musíš pochopit, že kamkoli jdu, nikde nemám problém. Jakmile řeknu, že jsem Black Dog, lidé se chtějí bavit. Je úplně jedno, jestli to bude ten nejtvrdší gangster, pochopí mě. Hodně lidí se bojí chodit do určitých čtvrtí a lidé tam to poznají.

Jednou jsme jeli do Seattlu. Tam byli Bloods, Crips, Severní gangy, támhleta skupina, jiná skupina a všichni válčili. Když jsme se usadili v parku v centru města na focení, dorazili lidé ze všech částí – Crips, Bloods, všichni. Stovky lidí a bez jediné potyčky. To se v Seattlu před tím nikdy nestalo.

Co považuješ za Vás nejlepší článek?

Je jich hodně. Slyšel jsem, že se kvůli našim článkům zabíjelo. Jeden rapper pomluví druhýho a už to jede. Co v ten moment dělají ostatní časopisy, tak začnou přilévat do ohně. Chtějí vidět akci. Když za mnou přijdou lidi s jakýmkoli beefem, nevytisknu to. Něco propadne sítem ve stylu, že jeden nemá rád druhýho, ale pokud to jsou pomluvy, jde to ven. To je jediný, co vynechávám. Nechci vidět problémy. To už nepotřebujeme.

Dělal jsem obálku s Biggie Smalls v době, kdy vše bylo hodně hektický, ale na Tupac jsem se nezeptal. To samé platí pro mé články o T.I., Gucci Mane a dalších. Den před tím, než byl Gucci sebranej kvůli vraždě, jsme s ním měli focení. Za pasem měl dvě bouchačky.

Když jsme ještě přebývali na Porter Street, slyšel jsem jednu noc někoho klepat na dveře. Otevřu a tam šest týpků. „Kdo jste,“ ptám se. Byli to Rogue Dog Villains, lidi od Tech N9ne. Přijeli takovou dálku z Kansasu, aby mohli být v Murder Dog. Druhý den jsme se sešli a dali to. Když jsme dělali rozhovor, někdo zmínil něco ve smyslu, že Tech je ďábel. Když jsem pak mluvil později s ním, říkal, že když si to přečetl, odešel od nich.

Pamatuješ si Soulja Slima?

Jasně.

Soulja byl legenda upsaná k No Limit. Dali jsme mu obálku a nechali po celém jihu vylepit 20 tisíc plakátů. Za tři týdny ho někdo zastřelil před jeho barákem. Nikdo nevěděl, co se stalo. Poslali jsme tam svoje lidi. Chlapíka jménem Allen Gordon, který dřív pracoval pro Source a pak byl šéfredaktorem v Rap Pages. Jel tam společně s fotografem, a když se vrátili, přivezli fotky tisíců lidí, kteří nesli rakev. Všichni měli naše plakáty.

Game vám poslal pozdrav na své poslední desce Jesus Piece. Jaký to byl pocit?

Ani jsem to zprvu nevěděl. My se s Gamem známe dlouho. Kdysi jsme s ním udělali titulku, kde měl zbraně a tak. Nekoukám na televizi, ani nechodím na předávání různých cen, ale lidi říkají, že nás zmiňoval už několikrát.

Jak vidíš budoucnost Murder Dog?

Je pravda, že všechno je teď online, ale nemám strach. Děláme to už 20 let. Během té doby jsem odjel na rok na Srí Lanku a žil tam s domorodci rok v deštném pralese. Mí lidé zatím řídili Murder Dog v Los Angeles.

Pracujeme i na webu a máme digitální vydání. Mým snem je dostat Murder Dog do afrických ghett. Slyšel jsem spoustu lidí jako Tech N9ne mluvit o Africe. Tam se teď odehrává spousta rapu – od bongo rapu až po Swahili rap. Chtěl bych spojit rappery ze Států s těmi z Afriky. Taky když teď máme focení, beru rappery do lesa.

Jakmile dodělám tohle číslo, jedu do Afriky napsat reportáž.

Lukas - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná