Astronautalis: Paříž je super, ale tady je to lepší

Astronautalis je v ČR známějším, než v určitých částech své domovské USA. Jak to dokázal? Častým koncertováním a tím, že každý jeho koncert je jedinečný. Pokud mi nevěříte, tak se běžte na vlastní oči a uši přesvědčit dnes v Brně nebo na Svátek práce do Lucerny. Já jsem si s ním povídal po jeho prvním koncertě na tomto turné v Olomouci a během dvaceti minut došla řeč na hraní ve squatech, illumináty, Clamse Casina, jeho rozpracované projekty nebo taky Willieho Nelsona. Přeji příjemné čtení.

Ahoj. Mohl by ses představit a popsat co děláš?
Jmenuju se Andy Bothwell a vystupuju pod jménem Astronautalis. Dělám rap, ve kterém jsou elementy country, folku, punku, rocku a dalších, ale v jádru je to pořád rap.

Vrátil jsi se do Čečenska...
(Smích) Někdo o tom vtipkoval na mé facebook stránce, zatímco jsem byl na cestě. Omlouváme se za to.

Už jsi tedy zase v České republice. Máš přehled o tom, kolikrát si byl v které zemi nebo kolikrát tady v Olomouci?
Myslím, že teď jsem v Olomouci počtvrté a v Česku popáté.

Na sobotním koncertu bylo hodně lidí, ve srovnání s tvým minulým vystoupením.
To jo, bylo to super.

Sleduješ, že jak se do měst vracíš, tak přichází stále více lidí?
Obvzlášť v České republice a taky všude dál na východ, Slovensko, Polsko, Maďarsko i v Rusku. Tam to roste hodně rychle a tak trochu šíleným způsobem. Ale je to super. V Česku skoro pokaždé hrajeme v Praze, Brně a Olomouci a taky v několika dalších městech, kam nikdo z Ameriky koncertovat nejezdí, do Rožnova a Ústí, Ostrava a tak. Líbí se nám tady, protože nás baví po těchto zemích cestovat, potkávat lidi a hrát pro ně.


Typickým pro jeho koncerty je část, kdy lidé z publika vyberou pět (nebo více) slov, které Andy poté zpracuje ve freestylu. V Olomouci se tak rapovalo o: tangled hair, cocain, marshmallow, touring around the world, unicorns a guláš.

Promotéři na hovno ti v Evropě ráno aspoň nachystají snídani. V Americe ti ji nenachystají ani ti dobří.

Přistupuješ ke koncertům tady ve "východní Evropě" jinak, než třeba k tomu, když jsi hrál na South By Southwest? Protože ty a spousta dalších lidí říká, že lidé na koncertech jsou zde jiní.
Spousta věcí zde v Evropě je odlišných. Koncerty se zde propagují jinak, jinak se staráte o nás vystupující. Je to více ve prospěch nás, v Americe je to ve prospěch klubu. Ale to souvisí se spoustou věcí. Hráli jsme pro spoustu neziskových organizací, nebo díky vládním dotacím, kdežto v Americe je každý klub založený na zisku.

Možná jste měli štěstí na promotéry.
I v Evropě jsme měli pár promotérů na hovno. Ale i ti na hovno ti v Evropě ráno aspoň nachystají snídani. V Americe ti ji nenachystají ani ti dobří, to se prostě nestane. V Americe se teď dostávám do bodu, kdy jsem úspěšnější a tak se o mě lépe starají, ale pořád je to tak, že na tom nejlepším místě v Americe je to pořád horší, než na tom nejhorším v Evropě.

Tady ve střední a východní Evropě mají lidi větší radost, když někdo přijede a zahraje koncert, než na západě, třeba v Berlíně nebo v Paříži. Tam hrají všichni, takže lidi na koncertech vypadají nějak takhle. Na koncertech v Česku se lidi baví trochu víc. Jsem rád, že budu hrát v Paříži, hodně se na to těším, ale tady je to větší zábava.

Říkal jsi, že v Americe jsi úspěšnější. Nabídli ti Illuminati nějaký druh členství?
Illuminati? Ne. (smích) Ne, ještě ne. Sakra, tak známej ještě nejsem. Musím se dostat na úroveň Jay-Zho. Ale musím si držet palce a jednoho dne budu mít zlatej vrtulník.

Nikdo nerecenzuje moje alba, protože by musel

Nevidím, že by o tobě často psaly weby nebo blogy. Řekl sis, že se proslavíš koncertováním po světě?
Tak jsme se proslavili. Moc se o nás nepíše, tak jsem si řekl: "Seru na vás. Nebudu čekat na vás, musím se mezi lidi dostat sám." Celkem se o nás píše, když vyjde album, ale není to tak vždy a Pitchfork mě nikdy nezrecenzoval apod. Dřív mi to vadilo, ale teď už to mám na háku. Pořád se hudbou živím, roste to víc a víc, hudba funguje, lidi to baví, takže proč by mě to mělo trápit? Takže pokud nám nikdo nepomůže, nikdo nás nebude recenzovat, tak ať jdou do háje, mi tu hudbu k lidem dostaneme a necháme je, ať to na koncertě zhodnotí.

Vím, že minimálně jednou ses objevil v českém časopise.
Vždycky jednou za čas se zadaří. Nebo něco ve stylu, že o mně napíše Spin nebo něco podobně šílenýho. Většinou proto, že člověk, co to píše, je fanoušek nebo mě viděl naživo. Třeba jsem dělal rozhovor pro Interview, což je hodně velkej časopis, jen proto, že ta novinářka je fanoušek. Nikdo nerecenzuje moje alba, protože by musel. Dělají tak, protože chtějí.


Máš v paměti nějaký zvláštní koncert, nebo zvláštní místo, kde jsi hrál?
Spoustu. Když jsem začínal, tak jsem hrával u lidí doma, na dvorku, v kuchyni, obýváku a takhle. Měl jsem koncerty ve starých hospodách, barech, stodolách nebo ve škole. V podstatě všude, kde tě napadne. První koncerty v Evropě byly bláznivý. Hrál jsem hodně ve squatech. Bylo to kurva punkový a nechutný, ale taky to byly jedny z nejlepších koncertů, protože lidi to tam pořádně rozjeli. V Curychu je známej velkej squat Binz. Obrovskej squat, největší, jakej jsem kdy viděl, uprostřed města. Je tam cirkusová škola, kde se učí lítat na hrazdě, žongolovat, chodit po laně a ze starých železničních vagonů si dělají karavany. Prostě nepochopitelný, jak z filmu. To byl jeden z mých nejlepších koncertů, co jsem kdy odehrál a neskutečně jsem se při tom bavil, protože v Americe něco takovýho prostě neuvidíš. Američanovi něco takovýho nedokážeš vysvětlit a mám kupu fotek z podobných míst.

Mít mě jako největší hvězdu labelu není moc rozumné

Oprav mě, pokud se pletu, ale každé tvé album vyšlo u jiného labelu a s jiným výkonným producentem. Bylo to z tvůrčích důvodů, aby ses nezasekl na jednom typu zvuku?
To ne. Výkonný producent je ten chlápek s penězma, takže první dvě alba dělal jeden člověk a třetí a čtvrté každý jiný výkonný producent a každé na jiném labelu. Popravdě řečeno, každý label kromě Fake Four, kde vyšlo poslední album This Is Our Science, prostě zkrachoval. Vytvořit label a mít mě jako vaši největší hvězdu není moc rozumné rozhodnutí.

Tak snad se to nestane i Fake Four.
Fake Four se pořád daří dobře a je to první label, který mě nechal dělat si s albem co chci a ne jenom po hudební stránce, ale i jak album vypadá, jak se bude propagovat a se vším ostatním. Jenom mi řekli: "Máme tolik peněz a dělej si s něma co chceš." Tohle byl první label, který to pro mě udělal a to album taky jako jediné na sebe vydělalo. Poprvé jsem peníze utracené za tvorbu alba získal zpátky dříve, než label stihnul skončit. Takže prozatím dobrý a prokletí je prolomeno.

První dvě alba jsem udělal s mým kamarádem Radical Face a dostali jsme se do bodu, kdy jsme spolu museli přestat pracovat, protože bysme pravděpodobně udělali album se stejným zvukem, jaký mělo to předchozí. Chtěl jsem víc, tak jsem začal pracovat s Johnem Congletonem, se kterým se úžasně pracuje. Udělal Pomegranate a This Is Our Science a bude dělat i mé další album. Výhodou na spolupráci s ním je to, že mi nechá volnou ruku a mysl v tom, kam chci album směřovat a řekne jen: "OK, to je super. Pojďme na to. Chceš na tomhle songu mít velkej kostelní sbor? To zní dobře. Jdem na to." Takže se těším, až zase spolu budeme nahrávat.



Chtěl jsem se tě zeptat na to, jak se Clams Casino stal výkonným producentem This Is Our Science, ale když jsem se na podíval na internet, tak jsem zjistil, že ve skutečnosti se jmenuje jinak a album ti dělal Ceschi, že?
Dělali jsme si srandu z Ceschiho, protože dával peníze na album, tak jsme mu říkali: "Starej zbohatlík Ceschi." A on odpověděl něco ve stylu: "Chcete tam mít Clams Casina, děcka? Bez problému, zařídím to." Byl to takovej vtip, tak jsem na album jako producenta napsal Julio "Clams Casino" Ramos. (smích) Ty vole, úplně jsem na to zapomněl. A potom se Clams Casino stal hvězdou, to je vtipný. A ty jsi první, co se na tohle ptá, takže chválím.

Popisuješ to v bookletu This Is Our Science, ale jak těžké je dát dokupy albu, když jsi tam často na cestách?
Občas je to složitý, hlavně to, abych se na album soustředil. Hodně píšu a přemýšlím o hudbě, když sedím v autě a dívám se z okna. Inspirují mě tak věci které jsou kolem mě, které vidím na cestách, takže kdybych byl pořád doma, tak bych asi udělal hodně jiné album. Je to sice o něco složitější, protože pořád nesedím ve studiu, kde můžu hned nahrávat a ti lidi, kteří se mnou dělají hudbu, nejsou neustále kolem mně, ale o to je ta hudba jedinečnější, protože ji dělám z tohoto úhlu pohledu na svět, oproti pohledu někoho, kdo je stále doma.

To jsi v podstatě zodpověděl i mou otázku, jestli ti cestování po světě dává inspiraci pro psaní.
Rozhodně jo a hlavně proto, že dělám pořád víc muziky. Chystaná deska bude založena na mých cestách kolem světa a lidech, které jsem potkal, zatímco minulá deska byla spíše o mě. Ta nová bude o všech ostatních a o věcech, které jsem se naučil za posledních deset let potulování se.

Víš, že existuje spojení mezi Českou republikou a albem This Is Our Science?
Ne, nevím.

Tady ten obrázek uvnitř alba. Víš, odkud pochází?
Jo, to jsem kreslil.


Rozklikni pro plnou velikost


To jo, ale myslím tu šablonu.
Jo, to je z mapy. Zvláštní, že o tom víš. Tu mapu jsem si koupil v Českých Budějovicích v jednom starožnictví kousek od náměstí. Chodím tam pokaždé, když jsem v Budějovicích. Mají tam úžasný vycpaný zvířata a všude kupy starých map a podobných věcí. Crazy shit. Kufry plný starých cestovních pasů a tuny podobných šíleností. Má to tam nějaký starý pán, co vůbec neumí anglicky a je strašně rozmrzelej a na nic tam nesmíš sahat. Koupil jsem si tam několik map a tohle, rámování kolem dokola, je myslím z mapy Prahy. Prahu jsem oddělal, vložil jsem mřížku a přes průhledný papír jsem nakreslil mapu světa. Do ní jsem nakreslil všechny moje koncerty, které jsem kdy odehrál. Takže tady je Evropa, tady Amerika, tohle je Čína, Austrálie a Portoriko a mezi nimi jsou všechny cesty letadlem. Před vydáním This Is Our Science jsem byl skoro na 1000 koncertů a teď je to 1200 nebo 1300.

Ohlásil jsi několik projektů. Album s P.O.S.em z Doomtree, projekt s lidmi z Bon Iver a četl jsem taky o společném album s producentem PicnicTyme.
To poslední je složitější. Na posledním albu měl dva beaty a na novém albu bude mít minimálně jeden. Žije v Texasu a teď má dost práce, stejně jako já. Se všemi těmito alby je to tak, že na nich pracujeme, kdy se dá. To s Bon Iver už je hotové a jen se mixuje, což je super. Album s P.O.S.em se snažíme znovu dokončit, což je dobře, protože jsme si dali asi rok pauzu. A s Picnicem dělám, kdykoliv jenom můžu. Teď má novou skupinu Booty Fade a chtěl bych od nich nějaký beaty, protože je to neskutečný. Ale jak říkám, má dost práce, dělá s Erykah Badu a s několika dobrýma rapperama z Texasu.

A vyjde některé z těchto alb tento rok?
Určitě. Do konce léta byste měli slyšet něco z projektů s Bon Iver a P.O.S.em a možná taky něco z mého sólového alba.

Něco nového vlastního už hraješ živě.
Naživo to uslyšíte určitě a možná i studiové verze. Uvidíme, jak to půjde.

První koncerty jsi jezdil sám, naposledy jsi tam byl s Bleubirdem a teď s sebou máš hudební doprovod. Jaký je tvůj sen nebo cíl do budoucna?
Hmmm. Větší skupinu.

Jako Roots.
Jo, jako Roots (smích). Potřebujeme beatboxera a Mo (bubeník) musí přibrat a nechat si narůst vlasy. Ale jo, bylo by fajn mít ještě basu, klávesy a nějaký vokály v pozadí navíc, aby chudák Oscar (kytarista) nemusel všechno odzpívat sám.

Tak snad někdy v budoucnu.
Pomalu, ale jistě se k tomu propracujeme.

Když byli Kanye a Jay-Z v Paříži, tak zahráli In Paris 11x po sobě a zabralo jim to 53 minut. Jaký song bys zahrál ty podobným stylem?
Existuje historka o Williem Nelsonovi. Když býval mladší, tak jste mohli vidět plakáty, kde bylo "Willie Nelson, pořád na turné". Bojí se létat, takže pořád jezdí po Americe autobusem. Po celou kariéru jezdí se stejnou skupinou, kde hraje i jeho žena. Když to na koncertě nebylo ono, lidi se nebaví nebo něco, tak vždy zahrál Whiskey River a lidi se chytli. Takže někdy to hráli i více než jednou, protože lidi se po chvíli zase přestali bavit, tak to zahráli znova a rekord má pětkrát za večer. Kanye a Jay-Z to podle mě hráli jedenáctkrát, aby mohli říct, že hráli jeden song jedenáctkrát. Kdybych já měl hrát jeden song tolikrát...



Řekněme třeba jenom šestkrát.
Oscare, co myslíš? Trouble Hunters? Jo, ta je dobrá.

Jít na můj koncert je jako jít do kostela, ale o dost lepší - není tam bůh

A na závěr. Jak bys pozval lidi, kteří tě ještě neviděli, na některý ze zbývajících koncertů?
Je to jako jít do kostela, akorát tam bude více whiskey...

My ale moc do kostela nechodíme. Jsme nejateističtější země na světě.
To nevadí. Je to jako v kostele, ale o dost lepší. Žádný bůh, samá whiskey, nadávky a pot. Skvěle se zabavíte a už nikdy nebudete muset jít do kostela.

OK, super. Díky moc.
Díky.

Kromě Brna a matičky Prahy stihne Astro ještě Žilinu (29. dubna), Rožnov pod Radhoštěm (30. dubna) a Ústí nad Labem (2. května). Pak už frčí do Německa a dál na západ, ale určitě se tu zase za chvíli objeví, jak to má ve zvyku.

RingMan - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná