Astronautalis o gangsta rapu, Beckovi i crowdfundingu

Jeho evropská koncertní šnůra se přesunula z východní Evropy do té západní, ale něco mi říká, že více si užil zastávky u nás a více na východ. V Olomouci i jinde dokázal vyprodat a během devadesáti minut odevzdat každý večer všechnu svou energii. Právě na Hané vznikl tento rozhovor.

V podstatě od začátku roku koncertuješ po světě. Četl jsem, že tohle turné je tvé poslední před nahráváním nové desky. Je to tak?
Jo, v červenci jedu nahrávat do studia mého kamaráda v lesích Wisconsinu. Moc se na to těším.

Když jsme spolu před rokem mluvili, tak jsi říkal, že uslyšíme spoustu nové muziky. Vyšel singl Four Fists a co se stalo se zbytkem?
Nakonec by to mělo vyjít tohle léto. Zatím je to všechno tajné. Nechci o tom moc mluvit, aby z toho nezmizelo překvapení. Musíte počkat, bude to super.

Už nějakou dobu koncertuješ s bandem. Budou i oni na novém albu?
Určitě odehrají několik partů a další, třeba Cecil Otter, zase jiné části.

Nepřemýšlel si třeba o akustickém albu?
Bavili jsme se o tom, protože na minulém turné po Evropě jsme hráli někde v Německu a měli tam opilého zvukaře, který ničil všechno vybavení, tak jsem na něj z pódia začal křičet a on prostě všechno vypnul a odešel. Takže jsme to museli rychle nachystat, abysme mohli hrát akusticky. Nikdy jsme to nezkoušeli a neměli jsme ani akustickou kytaru, takže Mo hrál potichu rukama na bicí, Oscar na kytaru bez zesilovače a já byl bez mikrofonu. Nakonec se z toho vyklubala jedna z nejzábavnějších show na turné, tak jsme si řekli, že takhle bysme měli nahrát album.

Nedávno jsi napsal, že jsi dostal od labelů zpět práva na svá alba. Co sis říkal, když ses to dověděl?
Byl jsem nadšený. Nikdy jsem nečekal, že by se to mohlo stát, protože v hudbě se tohle moc často nestává. Ani The Beatles nebo Michael Jackson nevlastní svá alba. Stává se to vzácně, takže ta myšlenka, že by k tomu mohlo dojít, je bláznivá. (smích) Teď vlastním tři alba ze čtyř. To jedno, Pomegrenate, asi nikdy nedostanu zpět, protože lidé z toho labelu, kde album vyšlo, jsou příšerní, takže bych se o to s nimi musel soudit a na to jim seru.

Taky jsi psal, že se prodalo dost kusů alba This Is Our Science, takže teď jdou peníze z prodejů tobě. Předpokládal si, že to album půjde takhle na odbyt?
Ne! V den, kdy to album vyšlo, prodalo více kusů než má minulá alba a nikdo, hlavně ne já, nečekal takový úspěch. Dostalo se mezi nejprodávanější hip-hopové desky na iTunes a to bez reklam, bez marketingu. Jen já na internetu s pomocí několika lidí z Fake Four a moji fanoušci.

Vydělávat na prodeji hudby je tedy pořád složité. Nepřemýšlel si o crowdfundingové kampani pro nové album nebo pro něco dalšího v budoucnosti?
Přemýšlel jsem o tom. Naštěstí jsem se dostal do fáze, kdy vydělávám, sice ne fúru, ale dostatek peněz a rozumím tomu, proč lidé vytváří crowdfundingové projekty, ale mám s tím pořád trochu problém. Možná je to tím, jak stárnu, ale připadá mi to zvláštní. Dělá mi problémy chtít po lidech peníze. Hodně dlouho jsme levně prodávali trička a CDčka, protože mi vadilo chtít za ně ekvivalent dvaceti dolarů, ale potom jsem na nich zase nevydělal a měl jsem z toho špatný pocit. Občas je to těžké. Chtěl jsem být rapper a ne podnikatel, ale teď musím dělat obojí. Nemůžete jen tak ignorovat obchodní stránku. Je důležité soustředit se i na ni, abyste mohli pokračovat v té tvůrčí. Do teď se cítím zvláště, když od lidí chci peníze. Pokud to tedy není nezbytně nutné.

Crowdfunding už jsem zkusil, když jsem vybíral peníze na mé první turné po Austrálii. Udělal jsem mixtape, za který mohli lidi zaplatit libovolnou částku. A tahle idea se mi líbí. Ale pořád si ke crowdfundingu hledám cestu. Rozumím tomu, proč to lidé dělají a nepřipadá mi to špatné. Ale je to něco ve mně a v tom, že jsem starší. A nejsem zase tak starý, je mi 32, ale i tak pozoruji, že v kultuře se dějí věci, kterým nerozumím. Snažím se to brát tak, že jim nerozumím, protože jsem starší. Některé hudbě nerozumím a neříkám, že je špatná, ale uvědomuji si, že mi není sedmnáct a není to hudba pro mě. Takže jednoho dne mi třeba bude crowdfunding dávat větší smysl a nebo taky nebude. Neberu to negativně a proti lidem, co žadají peníze, nic nemám, ale není to nic pro mě.

Víš, co za lidi chodí na tvé koncerty? Určitě to není obvyklé hip-hopové publikum.
To určitě není. Někdy během loňska jsem si uvědomil, že za svůj největší úspěch považuji to, že na můj jakýkoliv koncert chodí rapoví fanoušci, punkáči, indie rockeři. V Evropě je hodně velké věkové rozpětí, takže chodí padesátilití a vedle nich jsou šestnáctiletý děcka a lidi, co s sebou vezmou malý děti. Líbí se mi, jak je publikum různorodé. Většinou se na koncertech lidi neopijí a nezačnou se prát a jen se společně baví a to je pro mě hodně důležité. Nebylo to úmyslné, prostě to tak dopadlo a hudba dala dohromady příjemné lidi, takže na to jsem vážně pyšný. Baví mě sledovat jak je vždy publikum různorodé.


 

Viděl jsi celkem velkou část světa. Snažíš se poslouchat hudbu v zemích, kde zrovna jsi? Takže teď českou hudbu?
Je to složité, ale snažím se zjišťovat víc. Občas je na obtíž jazyk, ale přes mé české kamarády objevuju více o české hudbě. Minulý koncert jsme hráli na super festivale, kde byla spousta zajímavých kapel. To bylo jiné, než jak to v Evropě obvykle bývá. Občas předskakuje místní interpret, ale většinou hraju jen já. Alespoň v mém případě to tak je. V Americe hudbu objevuji tím, že s těmi lidmi hraju. Takže třeba na festivale si poslechnu skupinu, která je mi povědomá názvem, ale nikdy jsem se nedostal k jejímu poslechu.

Samozřejmě je jednodušší poslouchat hudbu, které rozumím. Třeba včera jsem sledoval jednoho folkového zpěváka a hudbu měl super, ale zjevně byla založená na textech. Show mě bavila i to, jak na něj reagovali lidé, ale říkal jsem si, jestli by mě to bavilo i z CD, protože by to bylo jako poslouchat Dylana a nevědět čem zpívá. Takže najednou posloucháte chlápka, co neumí zpívat a na kytaru mu to taky moc nejde. Občas je to i naopak, protože někdy hraju v zemích, kde lidi neumí anglicky, ale i tak je moje hudba baví.

Snažíš se zapamatovat si některé nápady ze svých freestyleů, abys je potom použil při psaní textů?
Rád bych, ale jakmile skončím, tak všechno zapomenu. A pořád za mnou chodí lidi a říkají, jak mě posledně viděli a rapoval jsem o mrkvích a já vůbec nevím, o čem mluví. Když byste se mě po koncertě zeptali na témata, tak si žádné nevybavím. Jakmile je vyslovím, tak se mi vypaří z hlavy. Kéž bych si něco pamatoval. Ale pro nové album doma freestyluji a nahrávám to. Potom to použiju jako náčrt a upravím pro text. Takže do hudby zapojuji freestyle jako formu, spíš než obsahem.

Loni jsi byl jako host na Factorově albu. Bylo pro tebe složité napsat text pro koncept jeho alba?
Nebylo. Dobře si vybral hosty pro různé části svého konceptu. Stačilo, že mi vysvětlil koncept a co po mně chce. Nejtěžší na psaní občas bývá to, že musíte přijít na to, o čem chcete psát. Když dostaneš téma, tak je to zábavnější, protože se musíš postarat jen o to, aby to znělo dobře nebo aby byly zajímavé rámy. Mně osobně vyhovuje, když mi člověk, se kterým pracuji, řekně, o čem chce aby ten song byl. Nejtěžší bývá vymyslet obsah pro mé vlastní album.

V jedné recenzi se objevilo, že tvé album zní, jak kdyby ho nahrál o deset let mladší Beck a teď tohle srovnání vidím skoro pokaždé, když se o tobě u nás píše. Cítíš se jako mladší verze Becka?
To nevím, ale určitě je to dobrý kompliment. Becka mám rád, hodně mě v mládí ovlivnil. Obvzlášť to, jak se spolu s ostatními muzikanty z té doby nedržel jednoho žánru. To bylo hodně inspirativní. Neříkal, že je rocker a dělá rock. Místo toho se snažil najít ten správný zvuk. Má to být country song? Tak to bude country song. To jsem na něm vždy obdivoval, takže tenhle kompliment přijímám, i když si o sobě nemyslím, že jsem mladší Beck. Ale mojí prací není tahle přirovnání vymýšlet. Mojí prací je dělat hudbu a nechat na lidech, jestli zní jako od Becka.

Slyšel jsi nějaká podobná přirovnání?
Záleží to album od alba. První alba lidi srovnávají s Why? z anticon. a později to byl Tom Waits a Nick Cave. Jak stárnu, tak mě srovnávají se staršími muzikanty, jako třeba s Waitsem nebo Leonardem Cohenem. Všechny je mám rád, takže to beru jako další lichotku.

A co ty a Eminem? Vsadím se, že tě k němu někdy přirovnávali.
No jo. Když mě někdo vidí hrát a zná rap jen z rádia, tak mě dřív srovnával s Eminemem a teď s Macklemorem, protože znají jen je. Někdo s trochu větším hudebním rozhledem by mi nikdy neřekl, že jsem jako Macklemore nebo Eminem, protože si hudebně nejsme ani trochu blízcí. Lidi si musí věci kategorizovat, to je normální.

Minimálně ve dvou věcech jsi lepší než Eminem. Před lety jsi nahrál dva songy se Sarah Jaffe a Eminem až na minulém albu, kde i samploval Lookin' Boy, které jsi ty dřív použil pro Lookin' Ass Kitty.
Pěkně jsem mu to natřel. To se povedlo.

Máš tetování Lil Bho a všiml jsem si, že jsi i fanoušek Riff Raffa, což by některé lidi mohlo překvapit. Jak bys jim to vysvětlil?
Lidi často berou hudbu moc vážně, a to je důležité, ale občas je potřeba mít i vtipnou a hloupou muziku. Přijde mi zvláštní, že lidi bez problémů sledují vážné filmy a akční filmy a komedie, ale když dojde na hudbu, tak často poslouchají buď jen nesmyslný pop nebo velmi uměleckou tvorbu, ale podle mě mají obě své místo. Lil B má super songy, třeba I'm God. Ten beat je neskutečnej. A Riff Raff, i když jeho hudba je pitomá, má taky několik vtipných, i když hloupých, songů. Nechci vždy poslouchat hluboké texty, občas potřebuju i něco na odreagování. A proto miluju gangsta rap. Násilná, sprostá, gansterská hudba je něco jako akční filmy. Smrtonosná past je film bez pointy, ale je úžasný.

Řekl bys, že rap se bere moc vážně? Že mu chybí nadsázka a sebereflexe?
Jo, i když spousta muzikantů a umělců se bere moc vážně. Je potřeba umět si ze sebe udělat legraci jednou za čas. Když cestujeme, tak si pořád střílíme jeden ze druhého a z mých písniček. Berte vážně svoje dílo, ale ne sami sebe. A hlavně rappeři. Obvzlášť ti, kteří si hrají na gangstery. Většina gangsta rapperů je asi tak drsná jako já a to je na tom nejvtipnější. Třeba Johnny Cash napsal songy o tom, jak zabíjí lidi, ale nikoho nikdy nezabil a jako první by vám to potvrdil. Rappeři taky mají texty o zabíjení a nikoho nezabili. Chodili do uměleckých škol, Rick Ross byl policajt, všichni to jen hrají. A to je v pořádku, jen ať hrají, jde tu o zábavu. Nechci, abyste zabíjeli, to je hrozné, chci abyste o tom psali texty. A neberte se tak vážně.

Na twitteru jsem si všiml, že jsi psal o tom, jak se Schoolboy Q chystal do Evropy a jeho manažer mu vysvětloval co dělat. Co by měl člověk vědět, když jede do Evropy?
Mám dvě rady. Buďte trpěliví. V Americe očekáváme všechno hned a co je na Evropě krásné je, že vy ne a nevadí vám to. Jedná má kamarádka z Olomouce, co dělá nahrávacího technika a tour managera, mi řekla, že jedna z věcí, které má ráda na střední a východní Evropě je to, že místní zažili složité časy a teď si více váží malých věcí. Společného jídla, nespěchání a takových jednoduchých věcí. V Americe na tohle nemáme čas a chceme věci hned. Je důležité mít trpělivost. A druhá rada, kterou dávám lidem, je, aby mluvili anglicky tak, jak místní lidé mluví s nimi. Naučil jsem se mluvit pomaleji a když si třeba pustíte rozhovor se mnou z Evropy a z Ameriky, tak uslyšíte rozdíl. Nebo i rozhovor ostatních lidí, kteří hodně koncertují po Evropě. S Evropany mluví rozvážně a pomaleji a s Američanem jak mu huba narostla. Takže tohle jsou mé dvě rady.

Je nějaká otázka, kterou bys už nikdy nechtěl dostat?
Jak jsem přišel ke svému jménu. Žádný hudebník tuhle otázku nechce dostat. Většina z nich si to totiž vymyslela, protože se jim zdálo cool a všichni očekávali nějaký složitý příběh a většinou to je jen něco jako, napadlo mě to a líbilo se mi. Často se lidi ptají na dvanáct stejných otázek pořád dokola a kdyby si je během pěti minut našli na Googlu, jako ty, tak mají odpovědi, aniž by se mě museli ptát.

foto: fullmoonzine.cz

RingMan - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná