Affro: Je to otázkou statistiky, kdo vypadne. Tobě zbývá jen doufat, že to nebude nikdo zásadní

Odpočítávání se blíží do svého finále a sedmnáctý ročník Hip Hop Kempu již pomalu klepe na dveře. Za chvíli se otevřou brány hradeckého letiště, na kterém bude opět možné spatřit hojné množství kapel z celého světa. Nad programem již od vzniku tohoto festivalu dohlíží Affro, který se snaží již dlouhé roky do Čech přivést to, na co jiní nemají koule. Dramaturg největší tuzemské rapové události nám odpověděl na zvídavé dotazy nejen o letošních plánech a programu, ale i o názoru na konkurenci.

Další rok od posledního Hip Hop Kempu je za námi a sedmnáctý ročník před námi. V čem bude z pohledu organizace lepší než ty předešlé?

Tak sedmnáctý ročník zatím ničím lepší nebyl, protože teprve bude, takže se teprve uvidí. Jedeš na hudební festival, takže dostaneš to, co každý rok. Hra je stejná, jen se mění panáčci. Pro fanoušky bude určitě lepší z pohledu komfortu, že tam bude více splachovacích záchodů, sprch a tak. Loni sis mohl všimnout, že jsme kladli velký důraz na to, aby se tam člověk pořádně najedl. Dá se říct, že každý rok je to pro nás určitou lekcí, kdy vnímáš, co se tam děje, kde tě tlačí bota a co chce na další ročník změnit. Ten festival je ale hlavně o rapu, který tam máš de facto celý den, a pořád tam někdo vypráví své příběhy. Nemáš tam proto moc prostor pro další věci. Chtěli jsme také udělat nějaký club na festivalu, inspirovat se trendy ze světa a spojit to s naším festivalem. Bude to letos místo reggae hangáru, kde nám přišlo, že tak nějak slábnul a propojenost těchto dvou scén se začala postupně vytrácet. Proto jsme se letos rozhodli, že uděláme klubovej hangár…

Narážel jsem také na fakt, že v minulosti jste si kladli také za jeden z cílů vylepšit zvuk v hangárech, což se vám částečně podařilo…

To ano, ale některé věci jsou dané a těžko se s nimi hýbe. Hangár dobře vypadá, plní svoji funkci, protože stejně jako každý festival bojujeme s tím, abychom neotrávili život tisícovce lidí, která bydlí nedaleko areálu. Když jim ho otrávíš, tak ti budou házet klacky pod nohy a znemožní ti ten festival udělat. Musíš uspokojit nejen návštěvníky a hledáš nějakou cestu kompromisu. Je to v nich lepší než když hraješ ve stanu, je to ale technicky náročný a jedná se o rébus, který se nám nepodařilo zatím plně rozlousknout. Poslouchat se to samozřejmě dá, ale že by to byl nějakej audiofilní zážitek, to se říct nedá. Poznal jsem lidi, kteří to tam přijeli nakroutit celkem solidně, hrálo to dobře, ale jak říkám, je to alchymie. Fanoušek ale jede na festival a chce si odnést zážitek. Když to bude hrát na prd, tak je jedno, kdo tam hraje, ale nikomu to nic nedá.

Jak již bylo v úvodu zmíněno, tak se jedná o sedmnáctý ročník, což už je velice slušné číslo. Sestavit program na každý rok není nic jednoduchého a každému se rozhodně nedá zavděčit. Nepřipadáš si občas z toho kolotoče vyšťavený a dostavují se chvilky temna? Jak pak hledáš nové výzvy a sílu? Co tě nakopne k další práci?

Určitě nemám dobu temna, že bych nevěděl, koho nabookovat. Vždycky mě nakopne ten festival jako takovej. Ta práce není samozřejmě jednoduchá, ale baví mě to. Když chceš udělat něco zajímavého, tak musíš vystoupit z komfortní zóny, abys se sebou mohl být spokojený a věděl, že se někam posouváš. Není to ale o tom, že bych se zavíral do jeskyně a dělal si festival sám pro sebe. Až budu mít pocit, že nejsem člověkem na svém místě, tak předám žezlo někomu dalšímu. Zatím ale myslím, že tomu mohu něco nabídnout a zároveň nevidím někoho, komu bych to mohl předat. Připadám si zatím jako člověk na svém místě. Letos mi je 40 a ten fesťák dělám od svých 23 let, a mám z něj zatím pořád radost.

Když bych se zaměřil na ten line up, tak se mi tak trochu zdá, že se Kemp letos více otevřel novým trendům a především trapu. Nikdy v minulosti jste taková zvučná jména v tomto subžánru nezvali. Občas bylo v diskuzích Kempu zazlíváno, že zve jen dinosaury a mladé přehlíží. V čem nastal ten progres? Hledal jsi nové platící nebo se bál o návštěvnost a snažil ses zaplnit poptávku na trhu?

Ani jedno z toho. Je to přirozená evoluce toho festivalu. Nikdy nebylo pravdou, že bychom zvali jen dinosaury. Když si zpětně projdeš, kdo na těch předešlých ročnících hrál, tak nalezneš jména, která jsou mladá a aktuální. Musíš si uvědomit, že ten festival funguje 17 let a já vyrostl v devadesátkách. Vem si, že některým návštěvníkům na prvním ročníku bylo přes třicet let a dnes jim je třeba i padesát. Já jsem ale nikdy nechtěl dělat devadesátkovej festival a nikdy jsem to ani nedělal. Nemyslím si, že by to byla cesta. To bys chtěl dělat festival, který pak umře s tebou? Náš koncept je furt stejnej. Snažíme se nabookovat vše zajímavý, co se kolem hip-hopu děje. Od starýho po nový, od uvědomělýho rapu po ten nejtupější. Je zajímavý, že to musíme furt doma obhajovat, ale to je asi úděl. Vždy jsme chtěli mít tak nějak všechno od každého proudu, samozřejmě s ohledem na budget. Nikdy jsme tu nežili ve snech, že tu bude hrát Eminem. Nikdy bych nevyměnil šest ročníků našeho festivalu za jediný koncert. Možná se ti zdá, že se aktuálním trendům otevřel Kemp více kvůli minulému ročníku, kde toho tolik nebylo. Buď nebyli k mání, nebo za takové peníze, že jsme si je nemohli dovolit. Rozhodně jsme se ale letos nesnažili o nějakou šokovou terapii… obrat o 180 stupňů není rozhodně v plánu. Budujeme tu šestnáct let nějaký odkaz a mohl bys pak při boji o nového fanouška ztratit fanouška starého a nezískat vůbec nic.

V minulosti se objevila na Kempu celá řada tváří, které poté vystřelily mezi hvězdy. Počítáš, že by je mohl někdo z line upu letos napodobit?

To nemůžeš nikdy vědět, co se stane. Bill Saber třeba vypadá extrémně zajímavě, jestli si viděl jeho klipy s dredy zamotanými do obřích beraních rohů. Svým vzhledem a projevem je šílenej, ale líbí se třeba Marilyn Mansonovi, takže se může hvězda stát třeba z něj. Já dávám rád za příklad toho Macklemora, protože jsme měli kliku. To, že jsme ho nabookovali tehdy ale neznamená, že jsem věděl, že potom vyhraje Grammy a bude brát milion dolarů za show. Jeho vystoupení u nás také nehrálo žádnou roli v jeho celosvětovém průlomu. Žádné takové cizí zásluhy bych si nedovolil přisvojovat. Prostě mi tenkrát jen přišlo, že ten týpek je zajímavej a má velký potenciál. Naopak v mnoha jiných jménech se to nepotvrdilo. Loni ale například nikdo neznal Masega a dnes má na youtube miliony views. Hraje taky na ságo, což z něj dělá zajímavého interpreta, není to takový ten klasický rapper nebo zpěvák. Věřím, že všichni, které na tento festival bookuju, mají nějaký potenciál, kromě devadesátkových rapperů, na které tam jdeš kvůli té nostalgické hodnotě. Tam nechceš slyšet nové věci, ale zaručené staré hity.

Některá jména je v rámci rozpočtu nereálná přivést, sám jsi to již několikrát zmiňoval. Nezávidíš třeba pořadatelům Aerodromu ten rozpočet, nebo i dalším evropským festivalům? Nešlo by více zapracovat na sponzorech, aby se i tato bariéra třeba podařila prolomit?

Nezávidím nikomu nic, každý by měl dostat to, co si odmakal a sám vydupal. Aerodrom vletěl do toho českého festivalového prostředí jako slon a dopadl jako slon v porcelánu. Nevím, jestli jsi na tom festivalu byl, ale bylo to míchání jablíček s hruštičkami, kdy na jedné straně jely opravdu velice tvrdé kytary a na druhé měkké věci. Přišlo mi, že se to spolu vůbec nepotkalo. Podle toho line upu, který měli, tak bych řekl, že si malovali, že tam dorazí 50 tisíc lidí. Tohle číslo nemůže být vzdálenější realitě. Velikej line up umí poskládat i cvičená opice, když má neomezenej budget. Není to ale žádná záruka toho, že to dobře dopadne. Mrkni třeba na festival Colours of Ostrava, jak vzniknul a z čeho vzniknul, z čeho se vypracoval až nahoru. To není jen o tom, že poskládáš nějaký line up, ale i o tom brandu toho festivalu. Mrkni se, jak vypadá Sziget v Maďarsku a další velký festivaly v Evropě. Je to otázka procesu a dělat festival je složitá záležitost. Ono je jednodušší vyprodat stadión koncertem AC/DC, než zaplatit festival, na kterém budou hrát AC/DC. Udělat to tak, aby tam přišlo alespoň tolik lidí, jako na jejich sólo koncert. Ony se ty fanouškovské základny prolínají a hodně vymezují. Krásně dokážou definovat, co nesnáší, ale daleko hůře zjišťuješ, co mají rádi. Jak poskládáš něco, co je bude bavit? Pozvat jednu jejich oblíbenou kapelu a čtyři neoblíbený, tak myslíš, že si jen kvůli té jedné koupí lístek? Rozhodně to tedy není tak, že bych někomu záviděl rozpočet, moc dobře vím, kam patříme, a jaká je realita trhu, který tady je. Rozhodně nemám pocit, že bychom si měli na něco stěžovat. Jsem součástí týmu, který pořádá sedmnáct let úspěšný festival. Z velkých jmen by mě tu zajímal Kendrick Lamar, ale toho už jsme měli a J. Cole, ale nemyslím si, že by tu měl nějaký mohutný ohlas. Je to ale jako v životě. Když máš nějaké omezení, tak tě to nutí pracovat a být nějak kreativní. To máš, jako když budeš mít fotbalový tým. Buď budeš brečet, že nemáš Cristiana Ronalda, nebo si nějakého zkusíš vychovat…

Občas se stává, že nějaké jméno nakonec nepřijede a musíš měnit plány za chodu. Jaké problémy signalizuješ pro tento rok a máš v rukávech nějaká esa, jak případné omluvenky zaplnit?

Dnes to není o tom, že bys nevěděl koho nabookovat. Dřív jsme se museli dlouze představovat a vysvětlovat odkud vlastně jsme a co děláme. Dnes nám ty agentury píšou sami a nabízejí interprety. Spoustu těch lidí znám osobně, na jiné mě napojili kolegové, díky kterým máme ruce volnější. V rukávech žádné eso nemám, ale nepřijede Joyner Lucas, protože má problémy s hlasivkami nějakého dlouhodobého a seriózního rázu, které by mohly vyústit i ve ztrátu hlasu nebo jeho trvalému poškození. Proto byl nucen zrušit své evropské a australské turné. Ale sám víš, že je na line upu více jak sto kapel. Jestli jsi jel někdy v deseti lidech na hory, tak víš, že to vždycky někdo na poslední chvíli odřekl. Na Kempu je to spíše otázkou statistiky, kdo vypadne. Někomu může uletět letadlo, zatknou ho v klubu za rvačku nebo přijde o pas, protože nezaplatil alimenty… Tobě jen zbývá doufat, že to nebude někdo zásadní. Jako jedni z mála se snažíme přivést je pak v některém z dalších ročníků. Někdy to jde, stanou se ale někdy věci, kdy to nejde, jako třeba smrt Gurua.

Jedním z nejzvučnějších jmen mimo USA je australská partička Hilltop Hoods. Dlouho byla v Evropě přehlížená, ale loňské turné jim otevřelo zdejší brány dokořán. Byl to i důvod pro tebe je oslovit? Nečekal jsi, jestli na koncertech v Čechách a dalších zemích zafungují? Tak trochu mi přijde, že se v některých případech obáváš riskovat…

Ono je těžký říct „riskovat“ u jedné kapely na festivalu, kde jich je sto, pokud se nebavíme o nějakém headlinerovi. Já jsem Hilltop Hoods znal, nemohu říct, že bych byl nějaký jejich skalní fanoušek, ale to je o více kapelách. Neznamená to, že bych u jejich hudby vstával a ulehal. Snažím se nabookovat to, co mi přijde zajímavý a oni ty kritéria splňují. Není to o tom, že bych, že bych je nějak přehlížel, prostě na ně nikdy dřív jen nedošlo. Teď shodou okolností jedou do Evropy, což je pak perfektní pro tebe. To je další disciplína toho bookování. To není tak, že si napíšeš na papír seznam kapel, oslovíš je a oni přijedou. Obecně, kapely, které to mají dál, je těžké přesvědčit, aby sem přijeli, pokud pro ně máš jen jeden koncert. Přes léto navíc probíhá minimum turné, ty se jedou od podzimu do jara, protože přes léto jsou kluby často zavřené, spousta lidí je na dovolených a prázdninách. Kapela ale jede tour, když má novou desku. Nejprve v Americe, pak v Evropě, může to být i naopak, pokud má v Evropě silnější posluchačskou základnu. Je to nastavený tak, že někoho nevytáhneš na akci, když nemá materiál, který může promovat. Pokud je někdo z Austrálie, tak je to ještě složitější.  Letos to ale vyšlo a já jsem rád, že tu budou.

Já jsem ale narážel spíše na fakt, že už tour po Evropě jeli loni, také se zastávkami v Čechách a ty jsi je neoslovil. Potom to budí dojem, že jsi čekal, až jak to publikum přijme…

V Praze na ně dorazilo 700 lidí, což už je slušný číslo. Není to propast oproti daleko zvučnějším jménům ze zahraničí. Možná, že sem nepotřebovali dlouhé roky přijet. Třeba je tento trh nezajímal nebo nepotřebovali z finančních důvodů. Fanoušek, promotér a kapela - to jsou tři nádoby, které se navzájem potřebují. V tomto případě se asi některé nepotkaly.

Asi věčným tématem je starý kontinent. V line upu je mnoho jmen z Evropy, Polsko čítá i letos velice slušná jména, ale Němci podle mě opět strádají, Francie není vůbec. Zdůvodňoval jsi to speciálním výběrem pro německé návštěvníky, ale nebylo by záhodno prolomit ledy napříč zeměmi? Nalijme si čistého vína, na neznámé německé jméno nalákáš do hangáru primárně jen německé publikum, zatímco zvučnější tvář by přilákala třeba i Čechy a další. Není přeci hip-hop o tom stmelení, kdy by se národnosti neměly tolik separovat s ohledem na line up?

A proč tam tedy dnes máme Trettmanna, který je schopný vyprodat fotbalový stadión? Spolupracuju s lidmi v Německu, kteří mají situaci na tamním trhu zmapovanou rozhodně líp než my dva, a tak to prostě je. Vím, jaká cílovka k nám z toho Německa na tyhle kapely jezdí, vím, na co jezdí, a nemyslím si, že bych bookoval neznámé kapely.

Mnozí tuzemští fans si na sociálních sítích stěžují na velké množství evropských neznámých jmen a raději by dali přednost tuzemským tvářím. Jak je to rozpočtově? Nevyplatilo by se oslovit více českých či slovenských kapel, které by fanoušky jednoznačně přitáhly?

Názor, že by tam chyběly posluchačům české a slovenské kapely, jsem nikde neslyšel ani nečetl. Snažím se z toho nedělat český lokální festival. Role Hip Hop Kempu je v kontextu evropské festivalové scény, když se mrkneš na festival Hip Hop Žije, tak my neděláme československý festival s jedním headlinerem. V momentě, kdy tu máš skoro polovinu lidí ze zahraničí, tak kolik by tam mělo být procentuálně československých kapel? Kolik takových kapel dokáže obstát?

Já bych tím možná navázal další otázkou, kdy se objevuje hned celá řada jmen, která tento festival nebo přímo tebe hatují. Rozebírat Toxxxe je asi zbytečné, ale co třeba Ektor nebo AK? Na Slovensku se ke mně dostaly informace o některých jménech, že se jim tento festival už také nejeví jako dobrá adresa. Nastává zde problém v osobní rovině nebo občas i něco překousneš, abys návštěvníkům vyšel vstříc?

Většinou jsem se s každým dokázal vždy dohodnout. Nevím, čím měříš sílu aktuálních jmen, ale ano, Ektor je jedno z nejsilnějších jmen na naší scéně. On tu hrát ale nechce, a proč tu nechce hrát, na to se musíš zeptat jeho. Na Kempu dřív ale hrál, stejně jako Sergei Barracuda a Pastor. Rozhodně nemám dojem, že bychom já a moje ego byly překážkou pro někoho, aby nehrál na Kempu. Když to vezmeš z druhého konce, tak já když nabookuju ty největší jména z naší scény, tak na koho tam ty lidi přijdou? Kdo je tam přitáhne, a má tu sílu, že ty lidi na něj dorazí? Kolik tu vidíš tuzemských tváří, které by unesly hraní na hlavní stagi v nějaký rozumný čas? My jsme měli, na prvním ročníku v Hradci v sobotu po Masta Aceovi na hlavním pódiu Kontrafakt. To je jediný moment, kdy si vybavuju, že by tam headlineovala česká nebo slovenská kapela.  To je jediná kapela, na kterou chodí koukat i zahraniční fanoušci. Vím to, protože třeba sedíme v backstagi a oni jdou ven a ptají se, co to je. Samy Deluxe v dobách své největší slávy nechápal, jak to šlape. M.O.P se tam fotili v řetězu, který nosí Rytmus. Žádnou další kapelu, není to o tom, že bych nechtěl, tu ale nevidím. Myslím, že tu hrál už každý kromě Moma a Kaliho…

Chaozz hlásí comeback, Trosky také po dlouhé době oprášili koncertní pódia. Proč nebyl Hip Hop Kemp tím prvním, kdo je přivede k životu? Slovenský festival Hip Hop Žije tyhle reinkarnace dělá rád a fungují…

Já přeci nemohu nikoho prosit, aby se vrátil z hrobu. To se musí rozhodnout ta kapela, a pokud to načasuje tak, že my budeme ty první, kdo ji představí, tak budu rád, ale nikomu zároveň nebudu šlapat po štěstí a nutit je do toho. Já jsem rád, že se to shodou okolností povedlo, že dvě z prvních zvučných kapel v Československu, o kterých jsem si myslel, že nikdy na Kempu ke spatření nebudou, hrát nakonec budou. Ale i na tom vidíš, že by to způsobilo nějaké šílenství a lidi si trhali vlasy, že tam kvůli nim musejí být, tak nic takového se neděje. Přece jim ale nebudu říkat, když se dají po šestnácti letech do kupy, aby na první koncert čekali půl roku do Kempu.

V poslední době si labely často dělají své vlastní festivaly. Je to Ektor, Milion+, Marpo, Hypno, ale i další. Jak na tento trend nahlížíš ty?

Pokud mají dostatek fanoušků a je po tom poptávka, tak super. Z pohledu fanouška, když máš rád nějaký label, tak to pro tebe může být lepší, když jedeš na festival, kde hraje kompletní roster toho labelu. Myslím, že je to v pohodě. Žijeme v Čechách, kde žije 10 milionů lidí. Když odečteš důchodce a mimina, tak ti zůstanou nějaké 4. Právě ty můžeš potencionálně oslovit nějakým festivalem, kterých tu přes léto probíhá tak 150. Je to konkurenční prostředí a nemůžeš fňukat, že se ti lidi rozprchli na jiné akce. Silnější přežívá…

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná