Onyx/Roxy/Praha/8.4.2006

Druhou dubnovou a nebývale slunečnou sobotu jako vystřiženou s učebnice se mělo v Roxy vzpomínat na mládí. Odpoledne se nabízely dva předkrmy v podobě graffiti jamu na Orionce a derby na Letné. Nakonec z tohoto mini duelu vzešla vítězně druhá varianta a po výsledku 2:1 pro domácí, pokřiku Piták ven a probuzeném Slepičkovi se hned vyráželo na reprezentanty newyorské čtvrti Jamaica Queens o poznání veseleji. Kolem čtvrt na 9 odstartoval Dj Opia za asistence deejaye Fivea a nějakého baskytaristy „lajf“ předváděčku svého nedávno vydaného sólo LP „CUTalogue“. To sice ještě nemám naposloucháno natolik, abych o něm mohl vynášet nějaké soudy, nicméně mám takové tušení, že jsem zrovna zachytil to horší, neb jsem byl přítomen u dvou tracků, které mi k srdci rozhodně nepřirostly - Dupova věc „Skla“ a El´ Ninovo „Elektro Ghetto“. To, že Sticky Fingaz dal před evropským turné přednost natáčení Bladea, se vědělo už déle a více méně jsem předpokládal i absenci Sonee Seeza a.k.a. deejaye Suavé Sonny Caesera, jehož nahradila mé osobě neznámá postava, jenž před zámořskou návštěvou masírovala po strop naplněnou Roxy např. Ol´ Dirty Bastardem. Co už ale nechybělo, tak obligátní nechvalné sousloví na adresu současného amerického prezidenta nebo neustálé zmiňování legendárních osobností hip hopové hry včetně padlých vojáků Jam Master Jaye, jenž na začátku devadesátých let Onyx objevil, nebo bývalého člena Big DS, který kapelu opustil po debutové desce. Zlého může Fredro Starra, jedoucím tradičně nazlobeným tónem jako za mlada, který působil dojmem, že na hřišti nechává všechno (mikrofonem poplácával po dlaních první řady tak vehementně, až přestal fungovat), doplňoval údajný bratranec Jam Master Jaye, jenž byl sice stylově oděn do klobouku a trika adidas, ovšem na nic jiného, než na tradiční pokřik vyzývající obecenstvo ke zvednutí rukou nahoru, se nezmohl. Z klasického „Backdafucup“, jehož se prodalo přes dva miliony kopií, zazněly singly „Throw Ya Gunz“, „Shifftee“, či „Slam“, který byl dokonce zrepetizován, z – pro mou osobu neméně důležitého – alba „All We Got Iz Us“ se nemohlo nedostat na srdeční záležitost „Last Dayz“, v němž zazněla i Stickyho sloka, kterou Fredro zdvojoval. Bohužel na mého dalšího oblíbence „Most Def“ už se nedostalo, stejně jako třeba na „Rob & Vic", jehož jsem téže oplakal. Když už jsme u LP „Shut ´Em Down“, byla by neslušné opomenout „Raze It Up“ nebo právě titulní „Shut ´Em Down“, ovšem tím selekce skončila a přes rok 1998 se pravděpodobně ani nešlo, na což doplatil i jejich poslední společný hit „Slam Harder“ z předposlední desky „Backdafucup Part II“. Nutno říci, že show netrvala více než 30 minut, což při pomyšlení, že mají dotyční na kontě kolem dvaceti hymen (více než 9 skladeb či polo skladeb nepadlo), samozřejmě překvapilo nejen mne, ale i drtivou většinu fans včetně pořadatele. Když se pódium vylidnilo, jeden čekal minimálně přídavek, jenže jakmile zazněly „Full Clip“ či „Disco Inferno“ od Fiddyho, bylo jasné, že večer už se živého rapu z Queensu nedočkáme ani omylem. Nakonec tedy zklamání a hořká pilulka pro ty, kteří kvůli svému hrdinovi absolvovali cestu z druhého konce republiky a i když se jeden domníval, že na datum 8.4. bude vzpomínat jako na den, kdy si Fredro Starr podmanil svou strikcí Prahu, nakonec přeci jenom v paměti více utkví přes 20 000 lidí ve vyprodané Toyota Areně v hlavní roli s ubrečenými sešívkami. Snad se blížícímu se trojlístku De La Soul, Lords Of The Undeground a Boot Camp Clicku povede napravit reputaci.. Související: Profil Onyx

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná