Můj třetí den na Hip Hop Kempu 2011

Jestli sobotnímu dni něco dominovalo, tak to byla určitě po dvou dnech dostavující se únava. Ono jít si lehnout v pět ráno a od jedný odpoledne zase kontrolovat koncerty není úplně jednoduché. Zaplaťpánbůh se udělalo pěkně, slunce ukázalo svoji pravou tvář a holky mohly obdivovat klukům pivní vaky a naopak kluci zase hleděli spoře oděným holkám do jejich hlubokých očí. Gambrz Reprs alias „čekej všechno, jen ne nudu“ měli na začátku před pódiem jen snad dva lidi, ke konci jich tam bylo už poměrně dost vzhledem k nepříjemným okolnostem ( horko/únava), což o něčem svědčí. Strapo a Spinno (v krásném opičím triku) tradičně předvedli, jak má během koncertu MC komunikovat se svým DJem. Holanďané Dikke Vandalen to měli těžké, protože většina pokukujících byla ze země bolševníků a ne ze země tulipánů. Čekalo se totiž na první větší (chápej MC+DJ= habáni) české vystoupení, které obstaral Tafrob s Maztahem za zády. Tafrob doplnil team mrzáků (Tyler v pátek s ortézou a kolem, v sobotu Puta Madre o klackách), když se dobelhal na pódium o francouzských berlích. Ono se to docela hodí, koho nesejme jeho verbální direkt, toho dorazí rána berlí po hlavě. Brněnské mašině asistoval Diesel Jay a v sobotu se poprvé vytvořil slušný kotel. Polští Grubson & 3oda Kru si potrpí na stejnokroje a proto všichni vystoupili ve stejných trikách, včetně přítelkyň a nosičů ručníků. Mystro, který zavzpomínal na nedávno zesnulou Amy Winehouse, trošičku zapadnul a určitě nevyzněl tak, jak by si zasloužil. Vystřídali ho b-boys a James Brown převlečený za MC Trixe. Tohle nebyl žádný tribut, protože James vůbec nezemřel. Já ho viděl na vlastní oči v sobotu v Hradci. Gyzmo vs. KMBL podle mě pořád lidi nebaví tolik, jak by si autoři určitě přáli, přesto je přišla podpořit vcelku slušná banda. Byl jsem rád, že dostal prostor i Nironic, protože mě jeho Nomad 2 baví čím dál víc a byl jsem rád, že jsem si vychutnal na živo pecky jako “So Loco“ či “Wanna Chill“. DJ Vadim je duchovní otec kempu a zároveň zkušený vizionář, který už před devíti lety věděl, jak bude jednou HHK obrovský a důležitý festival, proto nemohl chybět na desátém jubilejním ročníku. Jeho projekt The Electric kombinující tradičně rap, zpěv a kopu zábavy je sice zajímavý, nicméně je už cítit, že publikum cení striktnější rapové věci. Nicméně Vadim byl nostalgickou povinností. Moja Reč alias Dobrí Chlapci Supa, Delik a Jožko presentovali hlavně svůj nový počin, ale neopomněli i jejich starší hymny. Škoda, že na moji oblíbenou “Hrdinovia“, vypověděl službu mikrofon a Delik nemohl zajet svůj part. K.I.Z. byly letos největší německou hvězdou a svoji úlohu splnili na výbornou. Nastoupili ve stylu Ghostbusters s bombami na zádech a vypouštěli páru přímo do lidí. Nafukovací penis tentokrát chyběl, přesto je jejich fanoušci nechtěli pustit a dovolávali se přídavku. Vystřídali je Parias (Wlodi, Eldo, Pelson), kteří byli letos naopak tím nejočekávanějším na polské straně. Na kapelu Random Axe jsem se moc těšil, ale stejně jako třeba u Heltah Skeltah jsem si uvědomil, že tohle je přeci jenom věc lepší do menšího klubu s komornější atmosférou a lepším kontaktem s publikem. Guilty Simpson a Sean P jsou těžké váhy, které se líně pohybují po pódiu a navíc jejich společné album s Black Milkem nemá většina ještě tak najeté. Ano, pecky jako “Chewbacca“, “The Hex“ nebo “Boom Bye Yeah“ vyzněly velice solidně, přesto tohle nebylo vystoupení, které dostane posluchače do té správné festivalové provozní teploty. Kontrafakt je jedna z mála kapel, která byla u všech ročníků a proto slavili společně s přihlížejícími a pořadateli. Rytmus se nechal slyšet, že KF je znám tím, že co song, to je vyjebaná bomba a nutno podotknout, že se nemýlil. Jako by chtěli všem dokázat, že navzdory komerčním úspěchům a rádiovým rotacím, mají na kontě spoustu syrových a mocně znějících pecek jako “King Shit“, “Era“, “Potrebujem Tvoji Nenavist“, “Monopol“ a šahali jen po hc hymnách. Freestylový projekt Chobotnica ve složení Zverina,. Bio, Ide, Delik a Shomi nahradil klasický souboj titánů, který už začínal být lehce obehraný. Změna se vyplatila, kluci všem vyrazili dech, když tři z nich rapovali v obrovské kleci, kterou by jim záviděl i Nicolas Cage a navíc zavěšeni na jeřábu několik metrů nad hlavami všech přihlížejících. Parádní volno styl navíc v závěru korunoval ohňostroj a chvíli to vypadalo, že jsme se všichni octli v Tripolisu či Bejrůtu. Prago tentokrát s bandem jako hlavní československý headliner a přestože si lidi rádi vyslechli to nejdůležitější z obou desek HDP a Dezorient Express, loňské vystoupení bylo jistější a pohodovější. Minule si to Kato strašně užíval, byl neobvykle jistej a suverénní, letos to takové nebylo. Na druhou stranu ale zazněl i nový materiál z připravovaného LP, což většina hodnotila kladně. Ill Bill i Vinnie Paz už v Čechách byli několikrát, na Kempu poprvé společně. I když jsou to taky těžké váhy jako SP a GS, umí se trochu rozpohybovat a hlavně umí rozpohybovat a rozvášnit dav. Ill Bill s postavou obří kuželky a hmotností statného hrošíka liberijského tahal jednu hymnu za druhou a projel nesmrtelné hity, které posbíral jako sólo interpret, ale i po boku Non Phixion a La Coka Nostra. Vinnie, jakožto Jedi Mind leader, naopak kontroval takovými prasárnami jako “Heavenly Divine“. V kotli to vřelo a všechno bylo připraveno na hlavní hřeb celého dne, potažmo celého festivalového maratónu, během kterého se na hlavním pódiu vystřídalo na 40 interpretů. Method Man i Redman už na HHK byli odděleně a vždycky to byl nářez. Dovedete si teda představit, jak to vypadalo, když Starsky a Hutch spojí své síly. Kolik bylo lidí na louce pře pódiem nevím určitě, kolem dvaceti tisíc to bylo ale zaručeně. I když jsem tu show už viděl, stejně na to koukáte s otevřenou hubou jako kdyby to bylo poprvé. To je prostě nekonečný gejzír energie a hlavně neuvěřitelné charisma, flow a hlas obou hlavních hvězd. Když třeba Redman zaštěká do mikrofonu, máte pocit, že se na vás řítí hned celá smečka nasraných rotweilerů. Že jsou zkušený baviči, které nic nerozhází a kteří jsou schopni ihned improvizovat, dokázali i během několika minutového výpadku proudu. Nenechali vychladnout dav a bavili ho tím, že do něj skákali, chodili po něm a opět trhali dekorace a házeli obří písmena mezi běsnící fanoušky. Johnny Blaze a Funk Doctor Spock byli jednoznačně tím nejlepším z letošního roku a jednoznačně tou nejlepší a nejdůstojnější tečkou za jubilejním rokem. Když to všechno shrnu, mám pocit, že to dopadlo dobře. Ze začátku jsem měl trochu strach z toho nostalgického konceptu, kdy na Kempu budou vystupovat kapely, které tam už hrály, ale nakonec se to ukázalo jako velmi dobrý a chytrý tah. Spoléhat na jedno velké aktuální jméno, to není podle mě ta správná cesta a určitě ne ta správná cesta pro Hip Hop Kemp. Ten nikdy takový nebyl a doufám, že ani nebude. Takže jak? Příště zase a všechno nejlepší do další desítky. Můj první den na HHK 2011 Můj druhý den na HHK 2011

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná