Můj první den na Hip Hop Kempu 2011

10 let. 10 křížků za krkem. Kemp má kulatiny. Nejnabitější line-up v historii, který se tradičně nespoléhá jen na jedno velké jméno (na rozdíl od svých rivalů), by si nechal ujít jen falešný hh příznivec, tetřev hlušec a ortodoxní metalák. Ani jubilejnímu ročníku se nevyhnulo nepříjemné překvapení v podobě nedorazivšího Mayera Hawthorna a jeho bandy, kteří kvůli problémům s transportem zůstali trčet někde v Německu. Kemp otevřeli na živé nástroje hrající oldschooleři Manželé, před kterými rapoval v Čechách jen Člověk kromaňonský za doprovodu bubnování do mamutí kosti. Díky Donu Guraleskovi jsme se potom z Hradce přesunuli na polský hh festival do Katowic a opět se ukázalo, kteří interpreti budou mít na HHK největší diváckou podporu. Ty Nikdy label a H16 byli ve čtvrtek jedinými československými zástupci a naší vlasti ostudu rozhodně neudělali. Wildchild, 1/3 legendárních Lootpack, přivezl sebou i svého šestiletého syna (proboha, co je to za otce, když se ho musí na pódiu ptát, kolik že mu je let). Baby Boogaloo křepčil do linoucích se funky zvuků a v imaginárním battlu o přezdívku jasně porazil našeho Affra. Jeho háro mělo styl, stejně jako jeho trhané pohyby a chvílemi to vypadalo, že má od publika větší podporu než jeho otec, který nemohl vynechat ani největší hymnu “Whenimondamic“. Ta pohltila D-Stroye z Arsonists natolik, že přiběhl tančit přímo na pódium. Manuu alias DJ Illegal alias polovina hovadských Snowgoons přivezl tentokrát Goondox projekt, kterého se účastní nikdo menší než Parrish“PMD“ Smith. Tohle nemohlo dopadnout jinak než dobře. Kromě obligátních hymen jako “Rugged-n-Raw“, “The Symphony“ nebo “Da Joint“, byly vyslyšeny i mé toužebné prosby a já se mohl nechat unášet nirvánou při skladbách jako “I Saw It Commin´“ nebo “Leave Your Style Cramped“. Show nebyla úplně bez chyby, trochu ji vyváděla z tempa přítomnost Sean Strange, který je jednou třetinou Goondox. Jeho skladby na desce Street Urchin nezní úplně špatně, na koncertu to ale vedle legendy vyznívalo chabě. Sean se snažil ze všech sil, ale prostě to nestačilo. Poté podle mě následoval vrchol celého dne, pro někoho možná jeden z vrcholů celého kempu. Parta Arsonists není známa jako kapela z nejlepší show jen tak pro nic za nic, tady to jen potvrdila. Údajně se mělo jednat o první společné vystoupení po reunionu. To nevím určitě. Co ale vím určitě, že skoro všichni vypadají jinak, než mi uvízli v paměti před deseti lety po jejich výborné desce As The World Burns. Q-Unique vlasy jak bigbíťák (taky nastupoval na instro kapely Korn), D-Stroy a Swel79 naopak jako distingovaní gentlemani kladoucí velký důraz na svůj outfit (Swell třeba postával celou noc v těsně padnoucím bílém triku, aby nechal pokochat přítomné svou vyrýsovanou postavou). Kdo zůstal stejný je Freestyle a taky zůstala jejich přísnost. Ten koncert měl všechno, co má správný koncert mít. Energii, sílu, choreografii a kopu nesmrtelných hitů jako “Blaze“, “Pyromaniax“, “Backdraft“ nebo “14 Years of Rap“. Že jim to pořád slušně šlape i do nových podkladů, dokázali v hymně “Snowgoons Dynasty“. Přišel je pozdravit i Tony Touch, kterému dalo ale velkou práci přemluvit nesmlouvavého sekuriťáka u hlavního pódia. To byl prostě rap. Den uzavíral Wolf Gang a.k.a. čekej něco, co normálně neuvidíš. Myslím, že není úplně běžné, že na hh festivalu shlédneš punkovej koncert. Nejsem žádný expert přes jejich kariéru, desky nemám najeté vůbec. Pokud jel beat mocně jako ve stylu “Yonkers“, mohl jsem si ukejvat hlavu a čekal jsem jen, kdy Tee sežere madagaskarského švába, pokud ale najela mocná elektro palba, moc jsem se nechytal. S údivem jsem jen sledoval DJe nejasného pohlaví, jak se zmítá v pekelných rytmech a přemýšlel, na jakém svinstvu si ujíždí. Celkově to byla show nejen pro uši, ale i oči. Tyler The Creator je přes svůj mladický věk strašně charismatický a jasný leader, který strhává všechnu pozornost na sebe. Kvůli noze v ortéze bere pódium útokem na svém bicyklu a doslova si na tom ujíždí. I malý handicap mu ale nezabrání v tom, aby následoval své kolegy ve stage divingu. To vyprovokovalo i jednoho opilého troubu z publika, který si chtěl taky skočit z mola mezi lidi. Ty ale moc dobře vědí koho chytat a před kým se rozestoupit, když na ně dopadá. Auu. Odd Future nezklamali, ale na někoho to už asi byl až moc hudební úlet. Všechno ve čtvrtek šlapalo, problém byl jen trochu haprující zvuk, který několikrát znejistil jak vystupující, tak i okukující. Spousta potíží byla spojena s vysunutým molem, které sice na jednu stranu výborně umožňuje kontakt se svým oblíbencem, ale na druhou stranu se díky špatnému ozvučení, kdy se zvuk z monitoru zpožďuje asi tak o půl vteřiny, stávalo to, že všichni nebyli tak, jak měli. Odd Future jeli chvílemi mimo a naopak „unorthodox off-beat rappa“ Wildchild byl poprvé v životě v beatu. Navíc lidé stojící po stranách samozřejmě neslyšeli tak dobře jako ti, co stáli klasicky před pódiem. Chtěl jsem tím jen říct, že tihle parádičky prostě vždycky sebou nesou taky nějaké potíže. Čtvrtek byl cajk. Zítra projedu páteční den.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná