Lil Jon, Big Kap, DJ Dolla Bill (Gollhofen (D) - Diva-Palace, 6.5.2006)

Zvláštní den. Sobotní odpoledne a opouštím matičku Prahu s vidinou koncertu Lil Jona. Něco, co si neumím představit, na co se nemusím nutně těšit, ale na co jsem hrozně zvědavý. A zvláštního toho bude dneska ještě dost. Přijíždíme do buřtohradu aka Würzburgu a hledáme ubytko. Fajn je, že tu jsme o dvě hodiny dříve. Když ale po dvou hodinách a deseti radách na deseti benzínkách objíždíme ty stejné exity, jak se ručičky hodinek blíží k půlnoci, začínáme v oblasti satelitních shopping parků lehce nervóznět. Dobře to ale dopadlo, potkáváme se s naším průvodcem Alexem, náš hotel alias „pospojuj dvacet tesco domků dohromady, nahoru nalep logo pelikána a máš to“ je usazen v malebném prostředí mezi obřím vejcem kina iMax a jedním ze dvou místních Burger Kingů, kocháme se ale jen chvilku, protože v klubu sice začíná hlavní program až ve dvě ráno, přesto by to tam mělo být zajímavější než na jednom nekonečném parkovišti. Během čtvrthodinového přesunu na místo určení dostáváme patřičné instrukce co, jak a proč. Jsme v západním Německu, v oblasti s mnoha základnami amerických vojáků, proto je právě tohle jediným místem v německu, kde se podobná akce bude konat. Němce totiž crunk až tak nebere. Že sem jedeme s lechtavým pocitem dítěte, které jede na víkend do safari a ve kterém se pere zvídavost s obavou z neznámého, mi přijde jasný. Když ale i Alex používá v každé druhé větě fráze jako: „uvidíš strašně zajímavé věci, které jinde neuvidíš“, nepřijde mi můj pocit „návštěvníka Zoo“ už až tak nepatřičný. Souřadnice na mapě Německa označené jako Gollhofen vznikly nejspíše výbuchem nějakého neobyčejného US šrapnelu. Totál díra. Klub honosného názvu Diva-Palace je stejný jako tady všechno. Jsme uprostřed polí, kde stojí multikino, sklad bazénů a zahradnického nářadí a KLUB. Hned když ale vystoupíme na parkáči z auta, je mi jasné, že tady se hrábě nevydávají. Když už něco zahradního, tak grilly. Auta jsou tu vytuněný brutálně, vojáci tu mají i vlastní benzínky s vlastnímy US cenami, jsou tedy jediný, kdo si i v době „napětí v Íránu“ mohou dovolit ameriky, co žerou více jak hladový Žigulik. Vedle jeepů jedou ale i zástupci jiných kontinentů - „Lexusy a pičhoviny“, medvěd, beemer a mihne se i Bentley. Ty auta jsou tu ale asi ještě tak to nejmíň vytůněný. Vystoupíme ven. Kde se ještě poflakují řidiči, jede naplno crunk a oblečení a šperky, co mají desátníci a seržanti na sobě vás podvědomě nutí se cítit trochu méněcenně. Řekněme si standard, abychom se uvedli do obrazu – rozkrok u kolen známe, tady jede i rozkrok u kotníků (a to opravdu nemyslím obrazně) a triko s „krátkým rukávem“ končí někde v oblasti holení. Trika nejméně dvě, horní ideálně navlečené jen jedním rukávem, druhý leží nedbale na rameni. Z barev všech triček, bandan, throw back dresů a čepic New Era si připadám jak hippie, snící o duze nejen když brejlím na starou verzi Houston Astros. Prej „Uvidíte věci“. Jsme na parkovišti a i kdybych se vrátil teď, stála by ta 450 kilometrová cesta za ten zážitek. „Nedivte se když uvidíte hnusný holky, jak se tam snaží brutálním způsobem balit kluky. Víte, co se povídá, navíc tihle kluci mají hodně prachů.“ No holek je tu fakt hodně a jsou celkem odvázaný, a to se teprve blížíme k pokladně. Procházíme okolo nesmlouvavých sekuriťáků, fasujeme konzumační kartu, další vyhazovač s výrazem pojídače syrového masa si obřadně nandá kožené rukavice než nás ocejchuje tradičním razítkem a jsme konečně uvnitř. Později si řekneme naprosto výstižný komentář „Takhle jsem se naposledy bál, když jsme byli ve Waršavě na koncertu Afu-Ra a vlezli do sálu plného ožralých holohlavých poláků“. Ve vstupní hale si dvě holky dávají sexy tanec s nasazením a intenzitou jako by lidskému rodu hrozilo vymření a oni se to rozhodli vyburcovat k obratu. S vypulenýma bulvama postupujene dále do „klubu“ – haly z plechu se spocenými stěnami. Oči těžko nevalit, když něco takového nemáte šanci ani natrénovat, natož snad zažít. Tady se tančí tělo na tělo. V rohu nechutná socha svobody zabalená do americké vlajky. Poměr afro američanů a Němců je jako vždy 95/5, tentokrát ale opačně než jindy. Hraje teprve rozehřívací DJ Dolla Bill, ale všichni paří jak o život už teď. Černý holky umí se svým tělem neuvěřitelné věci. Zapomeňte na večerníček s názvem „Hříšný tanec“, to pravý taneční porno sobotního večera se totiž odehrává v německu na poli. Stojíte si takhle uprostřed tančícího davu na vrstvě několika centimetrů střepů z lahví Hennessy. Najednou se před vámi stojící korpulentní královna zničehonic zlomí v pase a začne se svým kyprým pozadím přímo na vašem rozkroku dělat takové věci, že hlesnete jen: „pardon, ale to bude asi mýlka“ a hledíte se stáhnout, než vás jeden z „bratrů“ pošle do věčných lovišť. Ale nic se neděje. Normálka. Způsoby místních slečen jsou opravdu trošku přímočarejší, než jsme v srdci Evropy zvyklí. V US je soutěž všechno. I shánění kluků a holky v kraťasech délky, ze které by případný bobr vystrkoval celý nos, ještě vylepšené rozparky až k pasu, vypadají, že udělají opravdu COKOLIV, aby zaujali a bodovali. Když to řeknu jednoduše, všechny se tváří a chovají jako "PŘIŠLA JSEM SI ZAMRDAT, ČUM“. Brutus. Tady není čas experimentovat, jedou jen prověřené hity, které zná publikum nazpaměť. Z východu dostane několikrát šanci hlesnou Jigga a Mephis Bleek se svým “Like That“, a to okamžitě letí ke stropu prsto znaky Roc. Jinak párty kompas večera ukazuje neomylně na jih. Refrény se řvou s větším nadšením než v Praze „héj, hou“. Chlapy fakt nosí šperky, né aby nalákali, ale aby zastrašili, tady je to úplně jasné. Od levné bižuterie od rákosníka z tržnice po respekt rozestupujícího se davu vzbuzující zmrzlé řetězy a grilly. Bojovka večera – „počítej grilly“ se zastavila na čísle 6… V celém klubu jich tedy mohlo být třeba dvacet. Ale nebavíme se o staniolu z Kofily na zkurvený misy, OK? Bavíme se o grillu, který by na vás hrdě cenil i Paul Wall. Nálada je sakra horká, nejen díky sexuálnímu náboji a tomu, že v tesco baráku není klima. Lyrika opravdu nevyzívá ke sběru kopretin a žvýkání šťovíku, bitka je ve vzduchu, ale zatím se neděje nic. Konečně přichází na pódium týpek v tričku „Crunk ain’t dead“, stoly se plní chlastem a je jasné, že se „TO“ blíží. Nejdříve přichází parťák Funk Flexe z Big Dawg Pitbulls, postarší a řádně oteklý New Yorský pardál Big Kap. Po solidně míchajícím i skrečujícím Dolla Billovi, je ihned jasné, že tady to o skills nebude. Krom gramců se chápe i mikrofonu a povzbuzuje řádící publikum k vyřvání hlavní hvězdy z backstage. Netrvá dlouho a dreadatý Lil Jon v nezbytných slunečních brýlích v červeném dresu a pimp pohárem v ruce letí na stage, chrstajíc chlast do žíznivých prvních řad. Není tu na „rapový koncert“, je tu jako „host“ tedy takový DJův pomocník motivátor, ale nijak se nešetří, rapuje vlastní pecky, zdvojuje úplně všechno a hecuje lidi, který už fakt nechápou. Během vteřiny mi je jasné, proč tu není žádná bitka. Než nám dojde, že se vepředu utvořilo nějaké „kolečko“, vydíme bez přehánění PATNÁCT nehorázných vyhazovačů, kteří se vrhají šipkou z pódia k nim a během několika málo vteřin jsou oba aktéři venku. Při prvním incidentu Lil Jon nachvíli zastaví, ale nedělá Bardotku, nevyhrožuje, že skončí. Další podobné akce už program nespozdí vůbec. Lil Jon nějaké pecky pouští i sám a prokládá set zajímavými vložkami. Prvním řadám rozlývá Henny v množství, které by spolehlivě ožralo i společnou reprezentaci pijáků z Polska a Ruska. Dává prostor “reprezentovat” vojenským klukům právě jejich kout ameriky – když hraje právě od nich (východ, západ, jih), zase letí ke stropu čepice nebo ještě lépe prsty se znaky. Jasným vrcholem je ale soutěž “mokré tričko”. Pio rým “pořádám párty, zvu jen velký kozy” najednou dostává úplně nový rozměr. Větší. To, co je pozváno na pódium je totiž fakt velký. Holky se snaží a vrtí tím, co jim máma dala. Všechny ale vyhrát nemůžou. Připitý Big Kap to nemilosrdně třídí. BMW prý znamená „Built Motherfuckin’ Wrong”, “tys neukázala ani hovno, get da fuck outta here” a když se dotyčné nechce, přijde hora v roli security a odnese ji zpět do publika. Počet žen se zužuje, boj přituhuje, svršky o několik čísel menší než by normálně bylo zapotřebí jen stěží krotí bujné ženství. Kap s parťáky polévají zbylé finalistky vodou a hecují je k ještě odvážnějším číslům. A už letí ven kozy, za které by se nemusela stydět Věstonická Venuše ani Matka příroda, která by s nima odkojila i smečku vlků. “Ty jsi zdechlá, sundáš to triko nebo jak? Get da fuck outta here.” Tyhle už putují rovnou do backstage na after after party, kde už jsme bohužel nebyli a na pódiu máme poslední dvě. Kozy už jsme viděli všechny a Kap chce za prémii “pět set zasranejch americkejch dolarů” vidět i prdel, kundu a pak i lízink… Ale to už holky nedaj, vítězka je jasná, dává si prsama rozkymácenýma do neuvěřitelného rytmu větší bomby do vlastního ksichtu, než v kultovní balónkové bitvě z vily a my se můžeme vrátit k původnímu programu. Už jsme ale pomalu na konci. Mejdan s Lil Jonem v hlavní roli trval snad dvě hoďky a řádně vyřvaná hlavní hvězda pak najednou zničehonic bez nějakého obřadného skandovaného loučení prostě skončí. Sál se začíná okamžitě vylidňovat, ale i tak tu v časných ranních hodinách tancuje více jak pětistovka neúnavných do rytmů DJ Dolla Billa. Opakuje pózy svých hudebních hrdinů a vstřebává tuhle horečku sobotní noci. Zvláštní. Doporučuju zažít. Někomu jednou bude asi stačit navždy, někomu to třeba bude novým směrem.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná