La Coka Nostra na živo v Praze? Spektakulární

Obecně pro mě platí, že co jsem už jednou viděl, tak nemusím vidět po druhé. Přesto existují výjimky. Buď se jedná o legendy, nebo o kapely, které předvedly pekelnou show. V případě La Coka Nostra, se pojí obě dvě věci, takže nebylo co řešit. Dorážím těsně před začátkem a proplétám se houfem lidí. Vyprodáno nebylo, ale návštěva byla velmi obstojná. Chtěl jsem je všechny spočítat, ale oni se pořád hejbali, tak to nešlo. Chystá se zkouška mikrofonů a.k.a. „mic check 1-2“ a.k.a. největší průser večera a jediné hluché místo. Nechápu, jak se tohle může v 21. století ještě stát, ale trvalo to snad dvacet minut, než „zvukař“zprovoznil čtyři mikrofony. Nutno podotknout, že DJ Eclipse, který mimochodem vypadá jako Charlie, vesmírný lovec příšerek Critters (koukni na film), měl s neschopným soundmanem obrovskou trpělivost. Naopak Everlast chtěl asi po minutě vyřešit problém tím, že by zvukařovi dal ránu za to, že nebyl schopný stáhnout jeho mikrofon, který vazbil jak smyslu zbavený. Tohle bylo prostě špatně, díky bohu to byl jediný nedostatek večera. Po krátké skladbě “Death Penalty“ od Ruste Juxx a Marco Polo se šlo na věc a pódium vzala útokem těžkotonážní squadra, která nemůže normálně jezdit osobním výtahem určeným pro šest lidí. Nejezdí nejen proto, že jsou moc těžký, ale hlavně proto, že se tam prostě nevejdou. Obzvlášť Ill Biil je fakt velkej. Vypadalo to, jako když Lucernu přepadnou monstra, něco mezi zlobry a obry, co v Pánovi prstenů tahali skřetům katapulty. Nástupovka mocná, husina naskočila okamžitě a slezla až s jejich odchodem. Stál jsem jen pár metrů od pódia, a přesto bylo strašně špatně vidět, protože s první skladbou vyrostl v Lucerně obří les rukou, vytvořený nadšeným davem fanoušků. La Coka ovládli prkna, co znamenají rap. Vystoupení umocňovala bezchybná dekorace, složená z jejich obřího loga. Pohybující se bouchačky v průběhu show potěšili nejednoho pistolníka. Ti, co přišli na hardcore rap, ti zase hltali skladby z Brand You Can Trust jako “That´s Coke“ nebo “Fuck Tony Montana“, ale brali i nářezy typu “It´s A Beautiful Thing“ nebo “This Is War“. Bylo zajímavé pozorovat publikum, které nekompromisně odrůstá. Mladí House Of Pain samozřejmě znají, ale na jejich starší skladby jako “On Point“, “Just Another Victim“, “Put Your Head Out“ nebo “Who´s The Man“ reagují podstatně méně než třeba na Billovo vstupy alá “Black Helicopters“, “The C.I.A. Is Trying To Kill Me“ nebo na jeho čistě sólovku “The Anatomy Of A School Shooting“. Bill byl zpočátku mírně pasivní, prosazoval se více Slaine, který se také omlouval za absenci na Kempu. Everlast byl tradičně nasranej, jeho přísný výraz jen málokdy vystřídal úsměv na tváři. Kromě zvukaře, chtěl taky říznout jednoho nevhodně chovajícího se fanouška. Danny Boy, který tradičně připomínal topol zmítající se v silném větru a také díky trhaným pohybům rappera Rockness Monsta z Heltah Skeltah. Na rozdíl ale od Rocka, Danny je jako MC ryba a plní spíše funkci hypemana. Před koncem show se také zavzpomínalo na zesnulého Gurua, kterému DJ Eclipse věnoval celý set složený z klasik jako “Above The Clouds“ nebo “You Know My Steez“. Po smutné vsuvce lidi trošku vypadli z tempa a proto závěrečná a obligátní pecka “Jump Around“ nevyzněla tak bombasticky jako třeba na Hip Hop Kempu. Přesto se skákalo hodně vysoko, skoky Javiera Sotomayora však překonány nebyly. Klasická tečka. Na koncertě La Coka Nostra nemusíš znát ani jednu jejich skladbu a ani nemusíš poslouchat rap, přesto cítíš, že tahle banda prostě „dává“. Jejich koncert je o energii a síle a to pozná i nezasvěcený. Na Kempu La Coka diktovali a v Lucerně jen potvrdili, že to nebyla náhoda. Řečeno nářečím adolescentů: „Bylo to fakt hustý“. VIDEA:

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná