Křik, zážitek, tanec, show... Swollen Members v Lucerně

Zhýčkán Tinou z minulého týdne jsem opravdu „2x měřil“, jestli mám na Swollen Members utrácet svůj středeční čas. Navíc jsem si byl stoprocentně jistý, že nezahrají můj oblíbený track „Paranoia“, tudíž důvody PRO jednoduše nebyly. Potom jsem si však vzpomněl na jejich parádní alba, atmosféru, kterou jsem viděl live (na youtube) a kladů značně přibylo. Předskokani Beatburger BandJesus, Cossiga, Johny Týpek a Ivanhoe. O posledním člověku nechci mluvit jako o beatboxerovi – jeho show je tak pomíjivá, že jsem při jeho beatboxu nevěděl, jestli jsem stále v Lucerna Music Bar nebo ve Vysočanech před panelákem. Abych nekřivdil, jediné, co Ivanhoe ovládá je zpěv. Ostatní členové skupiny jsou na tom dobře, vtipné scénky, básničky, beatboxové vsuvky, ale když se s tím kluci prezentují již po sté, nadšenost z toho logicky upadá. Objektivně to však podali standardně. Na konci jejich představení na nás vybafla stepující osoba ženského pohlaví, která nejdřív sólo a potom za doprovodu Cossigy ukazovala „bezvěrcům“, jak se stepuje. DJ Skupla hned nato potěšil… Moc mile potěšil. První DJ totiž pouštěl sety z jiných planet, jenž mě ubíjely, po příchodu Skuply se však rozjel převážně syrový NY. Už dlouho jsem neslyšel na akcích pouštět tyto pecky. Jakmile si Rob The Viking v půl jedenácté začal štelovat zvuk, hned jsem tušil, že tam to bude decentně haprovat. Po puštění beatu na stage naběhli Prevail s Mad Childem zvěrskou rychlostí. Čekal jsem pouštění desek, nějaké rozehřívání davu, předehru… Ne, Swollen Members serou na předehry, ti začínají rovnou pornem. Mad Child s čírem na hlavě řekl, že „se dneska budeme bavit“, a tak trochu předpověděl situaci. Rozjela se pecka „Fuel Injected“, při které jsem ještě nestíhal dění kolem pódia, kdy docela malý kotel udělal přehnaný „kotel“. Byl jsem jen vzdálený pozorovatel a nějak jsem se nevěnoval pódiu v písni „Black Magic“, pouze jsem slyšel mocnou Prevailovu sloku, když jsem se však otočil, tak byl Prevail lidmi nesen na rukách na stage a přitom to plynule sypal. Neuvěřitelné, měl jsem strach, že jejich show na mě bude mít psychický dopad . Jeden z následných songů „Prisoner Of Doom“ rozesmutnil dav, sentimentální opilci ronili slzy. Mad Child si ve zmíněné skladbě dokonale pohrával s hlasem – precisní práce. Tento track dělal větší dojem než nálepky propagující svobodu Tibetu. Dál si Mad Child, jenž hrál „první housle“, vystřihl písničku z připravovaného sólového alba. Docela silná věc, nicméně já jsem čekal, s čím přijdou dál. Dál se chodilo pro brka mezi lidi. Věřím, že Prevail, který si ode všech bral hulení a potahoval si, musel druhý den čelit několika zákeřným vyrážkám. Se zvukem to bylo v Lucerně stejně jako u mě doma – „nesmí se dávat moc nahlas“. Dobře, to by mi ani tolik nevadilo, co mě rozčílilo, byly stažené mikrofony a dokonce jsme byli svědky pasáží, kdy Mad Child jel do obou majků zároveň. Škoda, toho by se do příště mohla Lucerna vyvarovat. „Pressure“, tak se jmenovalo inkriminované peklo, při kterém jsem nevěděl, jestli ti lidé, co stojí pod pódiem mutují nebo tančí. Tak dobře připravená show tu snad ještě nebyla. Dav skákal, bavil se, já nelitoval, že jsem dorazil… Prevail ještě nakonec rozproudil krev acapellou a já byl na odchodu. Swollen Members svým charismatem a hlavním pilířem jejich vystoupení – připraveností, zbourali klub a znásilnili v něm všechny do jednoho. Škoda jen, že ten zvuk pokulhával, nevadí, v tomto případě se dá odpustit mnohé .

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná