Jaký dojem zanechal Method Man v Praze?

Když RZA při námluvách s Loud Records v roce 1993 pronesl památnou větu "jednáte tu s 9 individualitami, z nichž každá z nich má jedinečný styl", na Clifforda Smitha tato charakteristika pasovala víc než dokonale. Když totiž hip hopový bůh naděloval do vínku charisma, takový U-God snad musel zaspat, zato u Ticala se pravděpodobně plácnul přes kapsu. I proto bylo očekávání jeho pražského koncertu avizovaného na poslední březnovou sobotu dosti velké. Jestliže byli Inspectah Deck s Geniusem slušní a Raekwon průměrný, od Johnnyho Blaze se nic jiného, než nadstandard, nečekalo. Ještě než ovšem na pódium vyprodaného Veletržního paláce dýchlo kouzlo newyorského Staten Islandu, sálem zněla díky kvantu předskokanů čeština, slovenština, angličtina i ruština. Marpo kupříkladu vsadil na jistotu formou "Mrdám tě", Jay Diesel apeloval na dav "Kupuj originál", Wich s Nironicem samozřejmě šahali do svého "Chronicles of a Nomad" a Supercrooo pro změnu promovali svůj průřezní double disk "2 Nosáči tankujou super", s tím, že především došlo na věci staršího data narození. Tým DJ Allah Mathematics, Street Life & Method Man před hladový čtyřtisícový kotel předstoupil 1. dubna nějakých pětačtyřicet minut po půlnoci - STS Chvojkovice Brod to sice nebyl, ale i tak šlo zřejmě o slušný oddíl. Úvod byl sice ještě takový vlažný, nicméně po gradujících osmdesáti minutách si na něj stejně vzpomněl už jen málokdo. Živelný a chvílemi jako ze řetězu utržený Meth si koncert užíval, i z dálky muselo být vidět, že ho to baví. Nechybělo nasazení, pot tekl proudem a ve srovnání s Raekwonem, který si na Hip Hop All Stars při svém rutinním výkonu snad nesundal ani bundu, se mu zaslouženě dostávalo i o poznání větších ovací. Tical tak byl nucen opakovaně tleskat do majku (tak vehementně, aby ho jako Fredro Starr vyřadil z provozu, ale naštěstí ne). Když k tomu přidáte i spontánní skoky do publika včetně vystřiženého salta, šlo o plnohodnotný sportovní výkon, jímž si Prahu zcela podmanil, aniž by přitom ztratil něco ze svého nablýskaného označení elitní flower. Prostor k realizaci samozřejmě dostal i ´11th Clan Member´ Streetlife, nicméně kromě pecky z vlastního LP "Street Education" se do paměti nevryl ničím výraznějším a byl v maximální možné míře zastíněn svým mentorem. Takřka 13 let starý debut "Tical" názorně demonstroval svou dlouhověkost. Nemohla chybět klasika "Bring The Pain", stejně jako "All I Need", nicméně třeba takovou ultimátnost "Release Yo Delf" jsem bohužel v playlistu vyhlížel marně. To samé se dá říci i o použití arzenálu z "Enter the Wu-Tang (36 Chambers)". "C.R.E.A.M." dávají na koncertech snad všichni členové clanu včetně těch, kteří v ní ani nerapují, "M.E.T.H.O.D. Man" byla jasnou volbou a ani na "Wu-Tang Clan Ain´t Nuthing Ta F´Wit" se nezapomíná, ovšem absenci "Protect Ya Neck" jsem skoro až oplakal. Přes připomenutí "Ice Cream" vše směřovalo k nejaktuálnějšímu LP "4:21...The Day After", v jehož souvislosti by mě zajímalo, kolik ze zvednutých rukou a tedy potencionálních majitelů vlastní originální nosič. Jeho vrcholem se asi stala upřímně chytlavá "Say" s vysamplovanou Lauryn Hill a Erickem Sermonem na beatu. Ve druhé polovině show proběhl i dosud nejobsáhlejší hold na Ol´ Dirty Bastarda na českém uzemí. Zaznělo hned několikero tracků včetně Methem zajeté acapelly "Shame on Nigga" z "Enter the Wu-Tang", "Brooklyn Zoo", či díky The Neptunes a Kelis nebetyčně poutavého singlu "Got Your Money" z "Nigga Please" a poprvé jsem z toho měl pocit, že nejde jen o pouhé gesto, které se musí odbýt z povinnosti. Co se týče druhé řadovky "Tical 2000: Judgement Day", publikum si mohlo s Ticalem notovat (a tedy i odpočítávat) pouze v titulním songu a ani do "Tical 0: The Prequel" se v průběhu večera dle očekávání příliš nesahalo, byť se třeba kvůli singlu "What´s Happenin" s Bustou Rhymesem mohlo. Výraznou stopu poté zanechala i exkurze do desky "Blackout!". Nervózním beatem opředená "Run 4 Cover" potěšila, o Methodově vyzpívávaném úvodu "Scuse me as I kiss the sky" v "How High" nemluvě. Klubovku "Da Rockwilder" sice mnozí díky mocnému řevu identifikovali až po chvíli, ovšem asi mi dáte za pravdu, že tato skladba bude fungovat ještě hodně dlouho. Když se pak nechala puštěná i sloka Redmana, jednoho napadlo, že by mu letní koncertní návštěva České republiky zcela jistě slušela...Cílovou pásku přestavení přestřihla syrová hymna "Presidential MC" z nového alba. Nicméně už pouze jako kulisa při vyklízení pódia. K dramaturgii. Kdyby některé hity zazněly celé a pár méně výrazných skladeb si neodbylo tři minuty, dojem by byl ještě silnější. V tomto směru jsem viděl mezery. A na co jsou po stranách obrazovky, když místo toho, aby zadním řadám přiblížily hlavního aktéra, tak povětšinou neurčitě zabírají dav. Lidé menšího vzrůstu holt zaplakali. Zvuk byl v rámci možností ucházející, i když to bylo samozřejmě spojeno s vhodným výběrem místa. Tak či tak, další zastávky jeho evropského turné, které představují francouzská města Lille, Bordeaux, Toulouse, Lyon nebo Paříž, by neměly být zklamány.

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná