HHK pohledem prachsprostého plebejce

Neřestí nasáklý čtyři dny utekly jako voda, po které zbyly jen kapky vzpomínek a dojmů z našlapanýho výročí hip-hopový smršti. Dny, které se mohly zdát téměř identický, přesto měl každý z nich svý odlišný kouzlo. Únava a pocit totálního vyblbnutí se pomalu vytrácejí a já už můžu s klidem vyhlížet Hip Hop Kemp roku 2012. Cíl cesty: město s nejlépe vymalovaným letištěm vůbec. Napjatý jak guma od tepláků jsme už ve středu ráno seděli v autě směr Hradec Králové. Po příjezdu na nás před vstupem do areálu čekala obří kolona podobně naložených aut s podobně naladěnými posádkami. Vcelku nás překvapila informace, že někteří nedočkavci osídlili přilehlá pole již v úterý a takzvaná "before party" před samotnou oficiální warp up se táhla do časných ranních hodin. Kolem nedalekého rybníka to taky pak na druhý den vypadalo a na lidech byla první vyčerpanost dost znát. K únavě také jistě dopomohlo to, že se slunko na nebi tetelilo jak logo festivalu a my mohli konečně za celý léto poznat, co je to pořádný vedro. Díky tomu se první den táhnul ve znamení aklimatizace a tělo si pomalu zvykalo na pobyt na prudkém slunci mimo klimatizovanou kancelář. Možná budete souhlasit, že po takhle prochcanym létě to nebyla zrovna procházka růžovou zahradou, ale rovnou exkurze v ordinaci Dr. Mengeleho. Po zabydlení, rezignací nad ztracenými kolíky a dokončení všech "staveb" jsme si už lebedili u grilu a vychutnávali první známky atmosféry. Ta jako by se měla ve vší parádě ukázat až další dny, které byly neustálým bojem s kocovinou a zbytky energie. Během prvního "odpočinkového" večera jsme se jen stěží přesvědčovali, že až GRAMO ROKKAZ dozvoní, půjde se spát. Co čert nechtěl. Následovala taková párty, že zážitky z ní šly jen těžko po zbytek kempu překonávat. Čas běží. Ve čtvrtek společně s prvním nemilým probuzením ve vyhřátém stanu přišly také první koncerty. Bohužel mě minuli ARSONIST, ale vynahradil jsem si to našlapanejma SNOWGOONS a OFWGKTA. Uvedená směs písmen aka ODD FUTURE v čele s handicapovaným Tylerem, předvedli něco, po čem už šlo pověstnou atmosféru festivalu doslova krájet a okusovat jí jak hladový tlouštík, po nocích mlsající uherák. Páteční příval deště naopak přinesl příjemné osvěžení. Potom, co se ve stanovém městečku snažil zlikvidovat zbytky přístřeší, již tak dost chatrných po předchozí noci, umožnil, aby byl vzduch v celém areálu bývalého vojenského letiště zas o něco dýchatelnější. Měl jsem trochu obavy z nadcházejícího večera a už třetí prokalenou nocí v řadě. Ostatní na tom byli dost podobně, ale jako by celý Hiphopkemp na sobě nechtěl nechat nic zdát. Dokonce ani jeden z nás, který i přes ošklivou zlomeninu přijel na vozíku a protrpěl se sádrou celou dobu kempování, nechtěl nechat nic náhodě a ukázal nám, že tuto akci není radno vynechat. Odměnou mu pak byl skvělej výhled z plošiny vedle zvukaře při jednom z nejlepších koncertů toho dne a to LOOPTROOP ROCKERS. Páni. Během vlahého večera jsme posbírali energii i na závěrečný peklo od M.O.P a já se jen těžko zbavoval pocitu, že naprosto bezkonkurenčního RUGGED MANa mi holt tyhle dvě vystoupení asi přebijou. Poslední den je vždy zvláštní. Člověk funguje už jen na autopilota a i přes šílenou únavu a neustálou přítomnost odpadkového odéru, se mu prostě pořád nechce druhý den odjíždět domů. Dostavila se potřeba příjemného a odpočinkového oběda ve stínu centra města. Po celém Hradci pak člověk potkává lidi s páskou na ruce jak nakupují, odpočívají a nebo se jen přijeli podívat jak vlastně vypadá ta všední realita. Po tom všem zbývá jen poslední vyblbnutí na všemožných atrakcích. Prohlídka velmi povedeného history hangáru, fotky, támhle jsme ještě nebyli a další fotky. Než se člověk naděje, uletí sobota jak dvě tisícovky balónků vypuštěných po koncertu MOJí REČi. Na paměti mi kromě všech monstrózních koncertů toho dne zůstane bezpochyby souboj titánů. Pravidelné freestylové vystoupení předních českých a slovenských MCs naprosto překonalo všechna očekávání. Vzpomínám si, jak jsem s otevřenou hubou stál jak solnej sloup pod klecí, ve které se nakonec místo Tylera vznášel Zverina a spol. Bavil jsem se každým rýmem. Zvláště tím trochu závistivým ze stran Delika a Idei, kteří bombili trojici vznášející se nad hlavami všech zúčastněných. Tenhle jedinečnej zážitek byl poté završen parádním ohňostrojem k oslavě jubilea festivalu a skvělým výstupem dvou těžkotonážních hardcore maníků s rýmy jako břitva a jejich projektem HEAVY METAL KINGS. Následnou zvukovou apokalypsu v podání dua METHODMAN a REDMAN již nešlo více oddalovat. Pane na nebi. Co přišlo potom, se zapíše do historie veškerého rapového chuligánství. Obří kotel se zapálenými světlicemi a hlasivkami na záložní pohon nepodpořil finální dvojici ničím jiným než holým šílenstvím. Show se táhla snad přes dvě hodiny a po závěrečnym DA ROCKWILDER zbyl jen mráz po zádech. Věci minulé a budoucí. Cením událost, která mě každoročně poznamená na delší dobu i po jejím skončení. Cením všechny, co proto dělají první poslední, aby se pár tisícovek fanoušků mohlo královsky pobavit na bezkonkurenčních vystoupeních všech avizovaných headlinerů. Nepochopím, proč někdo vyhledává každou chybu a kazí si tak sám svůj zážitek z jinak asi nejlepšího mejdanu, na kterém jsem měl kdy tu čest být. Kemp je přesně takovej jakej si ho uděláte. Pokud se snažíte veškeré nedostatky přehlížet, a věnovat se tomu důležitějšímu, jako jsou koncerty a zábava s bandou přátel, která se mohla sejít třeba jen jednou za vesmír, můžete odjíždět s lepším pocitem než většina skeptiků, kteří si svou zlost vybíjí na internetových fórech. Hiphopkemp je událost, která vám umožní projít peklem a hudebním rájem zároveň, aby na konci cesty čekal vysněný duševní očistec v podobě nezapomenutelných okamžiků. Každý účastník tu pomáhá vytvářet podmínky, které vás donutí si sáhnout na dno svých sil a odcházet s pocitem mnohem intenzivnějším, než jak je tomu u klubových akcí. V době kdy jsme systémem nuceni prahnout po nesmyslných odměnách typu plytké televizní zábavy a rádiových soutěží, je pro mě jakákoliv akce, která mi umožní alespoň na pár dní změnit hodnoty a vychutnat si s radostí každou minutu bez unuděných spoluobčanů, vykoupením. Cením akci, která se díky desetileté zkušenosti dokázala rozrůst do obřích rozměrů a stále si zachovává střízlivou tvář, při které člověk neřeší, kolik že ho to celý bude stát, protože tu hudba byla a pevně věřím, že i stále bude na prvním místě. Jsem přesvědčen, že 10. výročí festivalu bylo milníkem, který posune tuhle dnes již kultovní záležitost zas o kus dál. Nám nezbývá než doufat, že atmosféra, která je pro tuto událost více než výstižná, bude jen houstnout. Díky.

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná