GZA The Genius/Wu-Tang Clan/Eden/Praha/14.1.2006

Po Bobby Digitalovi s Masta Killou, kteří nás svou návštěvou poctili v roce 2003, Ghostfaceovi, jenž se společně s Theodore Unit objevil v Roxy o rok později a Inspectah Deckovi vystoupivším na loňském hip hop kempu se stal GZA pátým zakládajicím členem Wu-Tang Clanu, jehož um a charisma mohli posoudit i fanoušci v naší zemi. Naladěn vydřeným, nicméně zaslouženým vítězstvím zlínských Medvědů na ledě HC Lasselsberger Plzeň jsem na místo činu, kterým byla bývalá slávistická mecca Eden, dorazil přibližně v době, kdy mohlo na Nově končit předávání cen Anno 2005 a již po letmém přejetí hroznu před vchodem jsem věděl, že návštěva bude dnešní věčer patrně o chloupek větší než při utkání ČFL Varnsdorf - Krč (přes dva tisíce návštěvníků se počet vyšplhal určitě). Předskokanů bylo více než gólů v sobotním zápase Arsenal - Middlesborough, v němž se síť hostujícího brankáře rozvlnila tolikrát, kolik bylo v oné legendární pohádce krkavců, nicméně většině jsem z několika důvodů, mezi nimiž vynikalo hlavně postávání v nekonečné frontě u baru, nevěnoval pozornost. Po Trafikově setu přišly na řadu první, i když pochopitelně velmi krátké, živáče, které odstartoval Marpo, vystřihnuvší si (podle mého názoru) dvě nejlepší pecky z jeho prvotiny "Původ umění" - "Neporazitelní" a "Mrdám tě", s níž mu samozřejmě v refrénu vypomohl Gipsy, který poté na pódiu setrval, aby v kostce představil své RnB album "Rýmy & Blues". V éteru zazněl duet "Pro svý kočky a psy" s Kunnym, který by ale měl co nejdříve "začít chápat", neb jenom z hlasových dispozic se žít nedá. Následující menu v podobě interpretů Henry D, Victoria, Syndrom Snopp a z části i Kontrafakt už šlo jedním uchem tam a druhým ven, takže odborné analýzy jejich přínosů přenechám konkurenčním médiím a jen dodám, že ohlas lidu na jejich stručné vstupy byl celkem slušný. Super Crooo zahájili velkým hitem "Fotky z Novin" pocházejím ještě z éry "Toxic Funku" a i když šlo o letmý průřez veškerou jejich tvorbou, jelikož z projetku DIXXX si kupříkladu vystřihli "Svět je nádherný" a z nového počinu byla pro změnu ke slyšení třeba věc "Kaprál", otevírací skladbu už překonat nedokázali. Pak už se servíroval hlavní chod - zatáhlá opona, skandování Wu-Tang, Wu-Tang a na prknech, co znamenají svět, Dreddy Kruger (jenž mimochodem stojí za deskou "Think Differently Music Presents Wu-Tang Meets The Indie Culture", která vyšla loni na podzim) z Royal Fam plnící úlohu "hlídače zad" (nicméně nedal bych ruku do ohně za to, že každý přítomný věděl, kdo je osoba, o níž jde dotyčný večer především a kdo je pouze jejím stínem) a staten islandský velvyslanec Genius a.k.a. Maxmillion. Při temném Muggsově intru z "Grandmasters" mě poté překvapily dvě věci - tou první byla nepřítomnost avizovaného Allaha Mathematicse, jehož nahradilo mé osobě neznámé něžné pohlaví s tváří hráče pokru, jež spíše než roli deejaye plnila úlohu pouštěče a posluchače, což ovšem stejně nikomu moc nevadilo a tou druhou zjevivší se větší než malé množství piva na mých zádech. Nejméně - přesněji řečeno vůbec - se hrálo ze šestnáct let starého sólového debutu "Words From The Genius" a ani z poslední, čistě jeho jméném zaštítěné, "Legend Of The Liquid Sword" z roku 2003 se toho mnoho neurodilo. Žádná velká škoda to ovšem nebyla, poněvadž prim hrály všechny podstatné hymny z klasik "Liquid Swords" a "Beneath The Surface", s tím, že šanci dostalo i několikero tracků ("General Principles" atd) z již zmíněného kolaboračního počinu "Grandmasters". Ovšem na šlágry "All In Together" a "Queen Gambit" (na všechny ostatní tradiční koncepty, tedy zoo, labely, i magazíny, se přitom dostalo) jsem bohužel čekal marně, stejně jako na nějaký Justicův bonus či přídavek, které namísto toho suplovalo rozdávání autogramů, které si zhlediska zájmu s ničím nezadalo ani se zájmem rozvášněných tiffosi o nejzářivější hvězdy fotbalového nebe Série A. I když jsem se setkal s názory, které hovořily o zdechlém a odjetém koncertu s přítomným tělem bez duše (pakliže jste mohli vidět ať už samotného Swordsmana, nebo jeho koncertní záznam z minulosti, asi mi dáte za pravdu, že takhle se chová a vystupuje přirozeně), já to tak radikálně neviděl a i přesto, že k identifikaci některých instrumentálů kvůli nepříliš ideálnímu ozvučení docházelo až po půl minutě, jsem byl relativně spokojen. Jediné výtky by tak směřovaly k dílčím organizačním činnostem, na něž se ale stejně za dva týdny - podobně jako tomu je u srovnávání sportovní rovnice hra vs. výsledek - nikdo ptát nebude.

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná