EPMD v pondělní Lucerně pod drobnohledem

Do Lucerny vcházím se smíšenými pocity. Na jednu stranu se strašně těším na newyorkskou legendu, obzvláště na Ericka Sermona, který svého času patřil k mým nejoblíbenějším hrdinům devadesátek. Každá party, kterou jsme v M.L. pořádali v rozmezí let 94-98 končila jeho hymnou “Stay Real“. Na druhou stranu mám pořád v živé paměti jeho slabé vystoupení na Rock The Bells Tour, kdy po pár skladbách ztratil hlas a zbytek dojížděl v podstatě jen Parrish. Naštěstí se pondělní večer nesl v duchu příjemného vzpomínání a žádný průser na mě nevybafl. Jediným zklamáním je výstup dalšího muže z Hit Squad, kterým nebyl nikdo menší než DJ Scratch. Překvapilo mě, že se na turné vůbec vydal, protože se kdysi s EPMD rozhádal do krve, nicméně když Erick a Parrish „makin´ dollars alias množí drobný“, proč by se k nim taky nepřidal. Prachy přece nesmrdí. Bohužel ale Scratch svého jména nedostál, jeho vracečky s deskou “Let Me Blow Ya Mind“ byly opravdu amatérské a opravdu za to nemohl osvětlovač, který ho podle něj rušil. Během koncíku nic nedal, stejně jako při odpočinku, kdy pouštěl úryvky mocných fláků. To, že bude po tom, kdy Sermon vzpomínal na Golden Era, pouštět “What Up Gangsta“ od 50 Centa, mě taky trochu překvapilo. Scratch je pro mě legenda, co se týká produkování a účasti v HS, jako DJ je ale ryba. E Double a PMD mě ale nezklamali. Na jedné obrovské nostalgické vlně projeli skoro všechny svoje pecky, které mají za bubnem už přes dvacet křížků. Hymny “Goldigger“, “You Gots To Chill“, “So What Cha Sayin´“, “Strictly Business“, “Jane“ nebo “Please Listen To My Demo“si vychutnali především ti, kteří se už při třídních srazech se spolužáky ze základky navzájem nepoznávají. Normálně se na koncertech fanoušci rozbíjejí na starých klasických mošnách, tady spíše ožívali na „novějších“ zářezech. Když zazněly první tóny skladeb “Da Joint“, “Richter Scale“ nebo “Symphony 2000“ v Lucerně to už slušně vřelo. I když přídavkové babičky “Crossover“ a “Headbanger“ sklidily taky slušný ohlas. Především druhá jmenovaná, moje oblíbená, která patří ke skladbám, které mě v roce 92 přesvědčily k tomu, abych poslouchal rap, vycucla z lidí obrovskou dávku energie a byla důstojnou tečkou za vystoupením EPMD. Co se týká obou MC´s, tak Green Eyed Bandit byl určitě tím pohodovějším a rozesmátějším, který si koncert užíval. Dokonce se snažil zpochybnit svoji údajnou homosexualitu, když se vydal rapovat poslední track mezi partičku sličných slečen. Nicméně jeho přihřátý taneček při breakové vsuvce, při kterém vypadal, že se snaží vytřepat užovku z kalhot, ho ve finále stejně prozradil. PMD byl tradičně striktní, úsměvy šetřil a soustředil se na svoje hardcore štýlo. Zazněly i sólovky, Erick dal “Music“ a “React“, potom prohlásil, že PMD dá něco ze své první desky a mě namlsal, že by mohla zaznít ukrutnost “I Saw It Cummin´“, ale nakonec to byl pilotní singl z druhé desky “Rugged-N-Raw“, který je ale taky zásadním počinem. EPMD mě nezklamali, dostal jsem, co jsem chtěl. Myslím, že jsem nebyl jediný.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná