Didier Awadi, Prago Union (Divadlo Archa - Praha, 22.3.2006)

Na středeční večer jsem si naplánoval zájezd do divadla Archa, kde tyto dny probíhá festival „Frankofonika“, záležitost úzce spjatá s francouzským institutem v Praze. Po několik dní hostí Praha francouzské umělce různých odvětví a hudebních žánrů, mě však zajímala dnešní Senegal – Francie jménem Didier Awadi. Do divadla, proměněného pro tento večer na klub, jsem vlezl okolo půl deváté, zrovna v dobu, kdy Jesus, Cossiga a Johny Týpek rozjížděli svou hot „freaky show“. Než jsem však začal vnímat dění na pódiu, tak jsem se porozhlédl po klubu. V sále jsem byl s Johny Týpkem asi nejmladší osoba a osmdesát procent lidí mohlo být klidně mými rodiči. Za to můžou ty středeční akce, na kterých se na mě „Husákovy děti“ s překvapeným výrazem v očích a s myšlenkou „jak to, že ještě nespí?“, dívají. Abych zbytečně neodbočoval; největší aplaus sklidil Johny, abych to upřesnil, jeho věk. Kluci si posléze pozvali na pódium kamaráda a rappera z branže, se kterým vystupují ve stejném divadle s hrou „Sen.Ander.Sen“, MC Alive. Tomu přeskakovalo instro, a hoši od beatboxu měli práci navíc, když mu udělali melodii. Dost jim pomohla akustika, kterou bych rád vyzdvihl, protože vytvářela letmé echo nesoucí se sálem, tím pádem byly beaty důraznější a zvuky kvalitnější. Další páni na holení byli Prago Union a jejich „Hrubý Domácí Produkt“. Hned kterak přišli, tak nebyla žádná o tom, „že Rumcajs mrdá Manku“. Byli mi líto, že diváci brali předskokany jako něco, co museli ten večer vydržet, něco zbytečného, než nastoupí headliners. Sál se rozehříval pomalu a klukům to mírně vadilo, nevzdali to však a vybízeli dav, aby se hýbal, backupoval texty a celkově žil. Po peckách „Bestiář“ a „Metronom“ jsem rozhodně žil a lidi se stali také mírně přívětivější. Zakončení trackem „Kandidát věd“ se PU povedlo, a možná by jeli i dál, kdyby ten čas nebyl tolik nelítostný. Každá sranda musí přece někdy končit a Kato, Skupla a Dědek se odebrali na backstage a každému bylo očividné, co má přijít dál. Dav se rozprchl na záchod a na bar a během několika málo minut se zase vrátil, jako ve zrychleném filmu. Sál byl zaplněn ze tří čtvrtin, typuji 200 lidí. A už přicházela doprovodná kapela. Na živo rozjela instra „Lean Back“ a „Bad Boy For Life“, což znamenalo stoprocentní úspěch a získání většiny posluchačů, kteří se bleskurychle chytli rytmů a bounce mohl propuknout. Byl jsem překvapen, že skupina se přímo hlásila k Senegalu a o Francii nebyla skoro žádná zmínka, nicméně jsem se brzy přizpůsobil a začal vychutnávat show v podání tří MC’s z Didier Awadi a jejich bandu složeného z kytaristy, baskytaristy, bubeníka a klávesisty. První dojem mě ochromil. Nebo spíše mě ochromily trika s názvem „Stoppez-les!!!, jelikož by je v daný moment nezastavil ani čelní náraz Pendolina. Zaujal mě jejich roztodivný senegalský hudební nástroj, který vypadal trochu jako kytara, trochu jako balalajka a vydával zvuky harfy. Až po patnácti minutách bádání mi bylo řečeno, že zmíněná hračka se jmenuje kora a že to s ním dotyčný prý perfektně umí. Přímo komunikovat s diváky začali až pro mě klišé hláškou „Everywhere is war“, kterou rozpoutali i stejnojmenný track. Nejvíce mě ničil bubeník, vokálista, jenž k tomu hrál na koru a tím „znásilňoval“ obecenstvo po celý večer. Frontman nezapomněl česky poděkovat promotérům a fans za support a pronesl vtipnou hlášku „Microphone is not a toy“, která podle mě sedí osmdesáti procentům tuzemské scény a rozhoupala nehorázné peklo pod pódiem. Nebyla by to správná živá show, kdyby si na ní každý hudebník nevyjádřil sólově na svém nástroji, zvlášť kora a její majitel, kteří měli slovo během přestavení ještě několikrát. Následovala klasika s názvem „The Band And You“, kterou zajeli za plné účasti celého osazenstva, jež bylo po čtyřiceti minutách jako zhypnotizované a cinkalo klíči jako za sametové revoluce v roce 1989. Skupina si zahrála dokonce na poloprázdné flašky, i když foukání do nich nemělo větší odezvu, zato jejich hlavní předností byli vokály, které manipulovali s diváky doslova „hitlerovským“ způsobem. Jako přídavek se jel track „Stoppez-les!!!“, věnovaný oblíbeným a uznávaným politikům jako je Tony Blair, nebo Georgie Bush a válce v Iráku. Awadi po představení zahlásil, že byl spokojen se zvukem, světly a dost ho potěšili i diváci. Když jsem se vracel domů, přemítal jsem si celý večer. A byl jsem rád, že se hip-hop dostává do podvědomí starší populace. Didier byl alternativní, měl co nabídnout a Archa udělala bezpochyby dobrý skutek. Dnes stojíme pod pódiem s kamarády, zítra můžeme díky těmto akcím stát pod pódiem třeba s rodiči.

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná