Zverina - Ženy víno rap (2015; Zverina Art)

Možná se měl narodit v době Oldřicha Nového, možná by v ní byl ale pranýřován. Charisma si člověk uměle nevybuduje, neboť dřív nebo později musí póza sama klopýtnout, ale najdou se i tací, kteří mohou nosit nedbalý plnovous, ve fitku se neobjevit ani třikrát do roka, a přesto ženské klíny při prvním kontaktu nenechat klidnými. Zverina nemusí hluboce rozjímat o zrození světa a společenských problémech, neboť žije přítomností a trojbojem, kterým jsou pro něj „Ženy-víno- rap“.

CP Kombo je považováno za nejlínější těleso na slovenské rapové scéně a dlouhé roky to také tak platilo. Zverina však přerušil svou laxnost k novému materiálu po dvouleté pauze, kdy si dal přesto velice záležet a nic neuspěchal. Práce o délce osmnácti měsíců přinesla zajímavé pochutiny, které netrpí stereotypem, a přestože se nejedná o unikátní náměty, autor je umí osobitě pojmout za své a udělat z nich něco nadstandardního, co zbytku scény v dnešní době často chybí. Příjemný posun je znát i v projevu, který občas tlačí na pilu, ale neztupí ostří, jindy zase jemně pohoupává tam, kde se jiní cítí pohoršeni.

Hlavní předností autora této desky je fakt, že freestylová škola mu dala více než sledování hokejových zápasů tamní reprezentace. O údernosti jeho flow jsme se na vlastní oči přesvědčili na posledním ročníku Hip Hop Žije, kde jeho show velice vkusně odsejpala a nešlo se nudit nebo otáčet, co se děje jinde. Zverina je přirozeným bavičem, který umí publikum strhnout na svou stranu a ještě je naučit kývat ve svůj prospěch.

Už jsi četl?: Zverina: Nemůžu za to, že tak dobře rapuju a každý se mnou chce mít feat

Ženy víno rap obsahuje čtrnáct plnohodnotných skladeb, kde většina doznává potenciálu pro vizuální zpracování. Milovník žen zde ukazuje svou chlípnost, kterou není třeba schovávat za něžná slůvka, neboť se přeci jedná jen o ten pud sebeukájení. Je samozřejmostí, že se odmítavý postoj něžného pohlaví přemlouvá lépe u sklenky něčeho ostřejšího, v případě Zveriny i celé lahve. Potom se můžete dozvědět například to, jak v kulise kina láká ženy na litránek vínka a jeho privát coby afterparty do rána. Zkušeností má na rozdávání, především těch virtuálních a veřejně se nebojí promluvit o tom, že letitá masturbace je pro něj větší prioritou, než ranní procházka koupelnou. Přirozenou cestou nám odtajňuje to, u čeho se adolescenti v tlupě červenají a starší při konverzaci odmítají vzpomenout pro pobuřující defekt.

Album se vyznačuje velkou pestrostí, přesto se nemohu zbavit dojmu, že magický ženský trojúhelník nad rapovou linkou občas nezapadá do konceptu. V oku mi především leží skladby „Kladzivo“ a „Partizán“, které odbočují od zajímavé cesty za poznáním zakázaného ovoce. Možná je to dáno tím, že album vznikalo tak dlouze, možná chtěl jen Zverina něco úderného, co by zakomponoval mezi hlavní myšlenku dlouhohrajky. S prvně jmenovanou skladbou se váže i druhá výtka, kterou je množství skladeb vyhozených před vydáním samotné desky, což možná trochu odrazuje od zájmu o originální kus. Posluchači pak chybí takové to tajemství, co ten obal před ním vůbec ukrývá.

Kromě hudebního dezertu obsahuje i zajímavé fotografie, kde si člověk všimne Zveriny samozřejmě až jako posledního a některá partnerka by mohla při prvním pohledu nabýt dojmu, že si její přítel přinesl domů nový pornofilm. Samozřejmě, že ta vulgarita není přehnaná a nahota je zdravá stejně jako televizní programy v neděli dopoledne před dětským publikem a já se domnívám, že Zverina se zvěčnil tak, jak je jemu přirozené, aniž by ukázal své samotné přirození. U sklenky dobrého vína a žen je přeci ten rap hned peprnější.

Produkční stránka alba na mě budí dojem velice zajímavě vybraného materiálu, který na sebe sedl jako prdel na hrnec. Buď je to dané tím, že je Zverky obklopen nejlepšími hráči ve hře, nebo při poslechu beatu dokonale vystihne atmosféru. Velký podíl na tom má potom již několikrát zmiňované charisma, které dokreslí celkový obraz. Musím se přiznat, že velice mě zaujala skladba „15 minút slávy“, kde mě DJ Wich po delší době opět překvapil něčím, co nevybočuje z jeho poslední práce, ale má skutečnou energii, která ve mně pumpuje. Neztratil se ani ve skladbě „Iná“, kde mě však více zaujal textový obsah a projev. Pozadu nezůstal ani pardubický Sinuz, který doufám již brzy nabídne dlouho spekulované produkční album. Smarta a Lkamu poznáte po prvním čtyřtaktu, neboť jejich rukopis je taktéž nezaměnitelný. Přestože „My vs. Oni“ nabízí zajímavé spojení přesahující hranici žánru, jako dítě odkojené rockovými rodiči cítím stále pachuť a nemohu nalézt v Rust2Dust libozvučno.

Není třeba zmiňovat všechny hosty, kterých je oproti předešlé desce podstatně jméně. Musím se přiznat, že mě svým projevem a obsahem příliš nezaujal Elpe, zato se mi líbí balkánská flow Škaba. Mamba v kině také obstojně odolává Zverinově svádění a Jarek Nohavica staví svou dosavadní spolupráci s rappery na zcela jiný level. Pio Squad nakousli jeho lásku k tuzemské scéně, ale Zverina mu místo vokálů nasadil rapový háv, který zní až překvapivě dobře a lepí ústa všem striktním znalcům. Album „Ženy víno rap“ je počin, který se rozhodně zapíše do uší posluchačů na delší dobu, než se původně možná myslelo. Zverina prokázal další posun ve své technice a vypadá to, že by mohl konkurovat komerčně známým tělesům nejen v prodeji, ale i oblíbenosti. Podle mě si to tímto albem rozhodně zaslouží.

8/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná