Vladis - Generácia II: Kalašnikov (2016; Vladis Music Team)

Další zhodnocení alba přede mnou a popravdě jsem dlouho přemýšlel, jak ho vůbec začít. Mohl bych tu zabalit pointu do nějakého hávu, který by čtenář pochopil opět až po desátém přečtení, ale to není můj záměr. Pojďme si nalít vína přímo do číše a představit si novou desku Vladise, která je v jeho tvorbě zcela jistě revoluční, přesto jako pokračování s označením druhého dílu možná trochu svázána řetězy.

Kde jsou ty časy, kdy se na našem trhu objevilo za rok méně jak deset nosičů. Každý týden jsme zaplaveni materiály, které se opakují svou stavbou a připomínají mi umělecké slohy. Proč? Jedná se o dané prvky, na které další současní myslitelé navazují a jen málo kdy někdo uhne vlastní cestou a postaví svůj babylon. Vymezit se vlastním rukopisem je v životě interpreta to nejtěžší a ne každý má tu moc být inspirativní persónou. Vladis podle mě ze svého stínu vystoupil, ale to vyčlenění z davu si žádá možná hlubší rozebrání.

Pamatuju na časy 2H+ a registruji i jeho sólovou tvorbu. Ať si to přizná nebo ne, dlouhou dobu ze své kapely čerpal a vyvářel vlastní trenky. Před pár lety však on sám pochopil, že je třeba se na chvíli odmlčet a vyčkat si na ten správný okamžik. Myslím, že tento tah byl uvědomělý a vhodný, neboť pokračování jeho díla „Generácia“ značí velký posun především v projevu a technice, ale i obsah není k zahození. Je znát, že se autor již nehoní za slávou a tvoří hudbu, která má lidem nabízet, nikoliv jen okrádat peněženky.

Jak Vladis sám zmínil v rozhovoru, obklopil se celou řadou hudebně nadaných lidí. Sám ze svých zkušeností vím, že je to nedocenitelné obohacení, které ve vás prostě musí zanechat něco, a pozitivně se ve finále i odrazit ve vaší další tvorbě. „Generácia 2“ má v sobě velké charisma, které však prokouknete, pokud se odpoutáte od věčných nálepek, co je komerční nebo není. Je jasné, že velká část tracklistu je vedena ve velmi vlídném duchu k širší veřejnosti a dokáže okouzlit i mimožánrové posluchače. Je to především tím, že tato deska je otevřená kompromisu, přestože má jasný názor a vzkaz vypovídající nejen o autorovi, ale i o jeho názoru na ostatní bývalé kamarády nebo okolí.

Při zaměření na produkce je nutné konstatovat, že se jedná o velmi pestré dílo, ve kterém autor ukazuje, že nemá problém splynout s jakýmkoliv beatem. Po prvním poslechu by někdo možná namítnul, že se jedná o levný pokus svézt se na vlně Majka Spirita, ale pravdou je, že kromě společného města a skladby Babylon je nyní nic nespojuje. Možná maximálně láska k fotbalu, která tu však ventilována není. Přiznám se, že mě příliš neoslovili hudební podklady ke skladbám „Kalašnikov“  nebo „Čosimyslia“, ale například věci jako „Taký nejsom“ nebo „Poznáš ma“ vám na plné gule poukážou na všestrannost.

Hosté zde můžeme nalézt především na libozvučných refrénech, ale i Majk Spirit nebo Kali se na slokách rozhodně neztratí. Oba musím pochválit za jejich přínos, neboť v tomto případě nelze mluvit o odfláknuté práci. Zatímco člen H16 vám prokáže znalosti slovenské scény a poukáže na nutnost vychovávat posluchače, Kali se vás bude snažit přesvědčit, že není jen obětí svých odběratelů. Jak jsem již naznačil, samotný Vladis udělal na tomto nosiči velký posun v práci s hlasem. Přiznám se, že v některých případech jsem ho na první poslech ani nepoznal.

Pokračování s podtitulem „Kalašnikov“ se možná na první pohled značí jako trendová deska pro náctileté posluchače, ale po několikátém požití jsem jí i já přišel na chuť a oblíbil si některé pasáže. S odstupem času a častého užití se mi i některé skladby znelíbily, ale celkově hodnotím toto dílo pozitivně a jsem rád, že se k mým uším dostalo. Samozřejmě budu bedlivě sledovat další kroky Vladise, zda opit úspěchem nesejde z cesty.

6,5/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná