Vec - Stereo Farbo Slepo (EMI, 2012)

Nikdy jsem jeho desky nesjížděl od rána do večera, přesto je Vecko člověk, ke kterému chovám velkou úctu a respektuji ho. Nejenom pro jeho zásluhy a uměleckou dlouhověkost, ale hlavně proto, jak se prezentuje na deskách a také na veřejnosti a jaký styl muziky vytváří. Vec music bylo vždycky antonymum k odrůdě zvané Debil music a to je hlavní důvod, proč cením pana Kováče.

U Vece máte jednu jistotu, že se nikdy nepustí cestou kudy chodí všichni, že by sám sebe někde zaškatulkoval a že u něj neuslyšíte rýmy typu já jsem „top a ty si k*kot“. Jestli je mu něco proti srsti a jestli má z ničeho fobie, tak jsou to hh fráze a omílané klišé („v tomto čierno-bielom svete plnom farebných vecí, odtieňov a ich tieňov ostávam farboslepý“.

Proto tu opět uslyšíte spoustu originálních témat, které nikde jinde nenajdete, ale možná by vás ani nenapadlo, že se dá o tom napsat text. Třeba hymna “Patriot Inak“ bojuje o zachování lidské populace třeba tím, že jasně říká SSNB alias stop stříkání na břicho. Když už si vezme téma, které tu bylo, tak ho podá jinak a nezapomene k tomu připojit svůj specifický sarkasmus, který je jeho nejsilnější zbraní už od dob, kdy byl malou Vecičkou. Nejmarkantněji to vyzní asi ve srovnávací pecce “Rozdiel“, u které máte za začátku pocit, že z tohohle pomeranče už žádnou šťávu asi nevymačkáte, ale jak najede pasáž věnující se ČR/SK mluvě a její nuancím, tak máte pocit, že se v tý šťávě přímo topíte.

Branči rapuje jak mu zobák narostl, ví, že jeho přirozenost je jeho přednost („na váš sterilný svet jebem, som viac pankáč ako reper, vaše šablóny mi neni třeba, žijem život podla seba“ Sami Sebou), oddává se reminiscenci a vzpomíná na dospívání („radosť žiť ako dieťa, vôbec nič neriešiš, pracovisko rovná sa trieda, iné nemusíš vedieť takže nevieš nič“ Dole Dole), ale taky se nebojí totálně otevřít a nechat vtípky ležet stranou („zahĺbený do seba zalúbený do seba, odháňam svojich dlhoročných ludí od seba, ešte predtým jak ich všetkých odplaším, pošlem vám ostatným túto správu vo flaši“ Samotár).

A abych nezapomněl odpovědět na otázku z titulku. Ano, tahle deska je rozhodně barevná a to se netýká jen zmiňovaných textů a témat. Sám Vec v tom nemá úplně jasno, kam ji šoupnout (na čistý hip hop nasrať, moja hudba je bastard, kolkokrát ani neviem ako ju mám nazvať“ Všetko bude OK), jisté je, že můžeš zapomenout na nudné loopy, bum prásk schémata, jednu atmosféru. Rap, jazz, funk, tempo, rytmus, nálada, všechno se to tu točí a mění a je ve finále dobře, že Vec změnil název na Stereo Farbo Slepo, protože původně zamýšlený titul Hravý Senior by mohl logicky svádět k jakési hudební návaznosti k Funkčnímu veteránovi, ale tady jsme zase trochu jinde, i když ten obrat není úplně o 100%. A abych nezapomněl, instra nepocházejí jen z domovského šuplíku (Wich, Karaoke Tundra, Vec, Dtonate), jsou tu i zahraniční kolaba s lidmi jako Oh No či E-Swift a také spolupráce se slovenskými legendami viz Peter Lipa.

Stereo Farbo Slepo je jasným důkazem, že Vec pořád patří mezi nejdůležitější slovenské, potažmo československé rappery. Nejenom, že je stále funkční veterán, ale pořád umí pobavit. To od něj čekáme a to opět splnil.

8/10 

"Stereo Farbo Slepo" si je možno zakoupit napříkla zde.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná