UL Farma - Zpátky v Reálu (2010, Farma)

No, upřímně řečeno, kariéra okolo Wutyho a spol, mě dosud poměrně míjela. Vím, že už jedou nějakou dobu, že proběhly nějaké názvy a desky jako Severská Dvojka, Ústecká Svoloč nebo Wuty, Mihai a Pedro, ale abych byl upřímný, nikdy jsem z toho nic neslyšel. Teď mám před sebou už jejich nevím kolikátou desku nazvanou Zpátky v reálu. Pro mě osobně to žádný návrat není, je to úplně první seznámení s jejich reálem. A na první poslech to vypadá, že velmi příjemný. Český rap je specifický právě v tom, že je český. To je logické, stejně jako to, že by se v něm měly zrcadlit všechny typické strasti i slasti spojené s naším národem, mentalitou a naturelem. Měly by alespoň teoreticky. Někdo to u nás dělá, někdo ne a někdo se o to pokouší. V poslední době ty nároky splňovala třeba deska Doma od Ideafatte. Nenásilná a přirozená forma. Teď mám pocit, že jsem našel dalšího kandidáta. Nikdy jsem se s nikým z Farmy nepotkal, přesto mám pocit, že je po poslechu jejich počinu dobře znám. Vidím přesně ten typ chlapíka, co stojí v podvečer na balkóně a místo toho, aby se dohadoval se svojí polovičkou, tak radši v poklidu vykuřuje svoje cígo a pozoruje okolní děj. Je to ten stejný chlapík, co zajde vždycky rád s kamarády na pivo. S troškou nadsázky a bez pejorativního nádechu by se dalo říci, takový normální český dacan. Rozdíl je akorát v tom, že před tím nebyl na fotbale, ale ve studiu, kde se věnoval své třetí lásce (žena, pivo, rap). Wuty, Cello (ze začátku mě trochu mátli podobným zabarvením hlasu) a dvorní producent Romano Ponerti mají stejné radosti a problémy jako spousta z nás. “V Létě“ mají slepené koule, které osvěží koupačka, až přijde jejich vysněná “Dovolená“, kde pojede rapový “Diktát“ od rána do večera. Těší se, až se zbaví smradu, který vládne “Ve městě“ a po cestě sledují českou “Krajinu“, která v sobě ukrývá spousty špíny jako korupce, lichva či závist. K jídlu nezapomenou zabalit nějaké “Těstoviny“, co nelepí a hlavně nečíst noviny, protože ty jen skreslují informace a člověk by se mohl rázem octnout “Na Okraji“ své mysli, kterou přepadly negativní myšlenky. Během jízdy probíhá polemika typu “Řekni Mi“, proč člověk dělá pořád ty samé chyby a že “Není Umění Se Zničit“, ale naopak nejlepší “Taktika“ v boji s problémem jakou jsou třeba drogy, je zůstat svůj a nevymýšlet kokotiny. Protože už jim je taky “Třicet“, už něco zažili, třeba rádoby “Promotéra“, co slibuje, ale nedrží slovo. Přestože nejsou bůhvíjací básnící, kteří balí svá moudra do komplikovaných metafor, výsledný text je příjemný a hlavně srozumitelný. Je z toho všeho cítit nadhled a odstup a proto veškerá kritika nevyzní jako neopodstatněné bezpředmětné lamentování a stěžování si na všechno a všechny. Chápou, že určité věci nejdou změnit anebo ne alespoň hned, přesto nechtějí upadnout do apatie. Nevyhlašují revoluci, jen mluví o věcech, se kterými se setkávají každý den a které jim také každý den trochu pokazí náladu. Jsou to věci spojené s jejich životy a spojené s naší vlastí. Co se týká produkce, opět žádná převratná revoluce, přesto všechno šlape tak, jak má. Beat, který má až na tři výjimky (Oakmaster Oak, Ownie One a Fatte), komplet na starosti Romano Ponerti, se nese v tradičním duchu true school, boombap, skreče, word cuty a hlášky od legend jako Krs One, Blahzay Blahzay či Rakim nemůžou chybět. Možná je to věkem, možná je to tím, že jsem si před poslechem nic nemyslel a nedělal žádné iluze, ve finále jsem s deskou, která si na nic nehraje, prostě spokojen. Tenhle český reál je v pořádku. Autentický. Přirozený. Český. A proto někdy příště zase do něj klidně vlítnu zpátky. Zpátky do reálu UL Farma.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná