UL Farma - Gilotina (2012, Farma Rec.)

Wuty a vůbec celá parta UL Farma a lidé s ní spříznění, si žijí a tvoří sami pro sebe, nezávisle na okolním děním. Co se děje u sousedů, u rivalů, kolegů z branže, jaké jedou trendy, kdo je udává a kdo následuje, to všechno jde mimo ně. Nezajímají se o to. Je jim to u pr*ele. Dělají jen muziku, kterou by sami chtěli rádi slyšet. Fanoušci rapu tvořící zase jen pro stejně smýšlející fanoušky s podobným hudebním vkusem. Tohle se mi vždycky vybaví pod názvem UL Farma.

Boombap je pro někoho synonymum neúspěšného undergroundu, sázkou na jistotu nebo levným krokem dozadu. Pokud ho ale umíte uvařit jako pravou gurmánskou pochoutku se všemi potřebnými ingrediencemi, pak je pořád aktuální a pořád platí za krutého lamače krčních obratlů. A to hlavní šéfkuchař Romano Ponerti (kterému v kuchyni zdárně sekundují Mugis, MCM či Komander) umí. Vem od něj nějakej buben a zamíchej ho do řady mezi ostatní od lidí jako Anno Domini Beats, Stu Bangas, Kyo Itachi nebo White Shadow Of Norway a nebudeš vědět, který je který.

Celá deska mi trochu konceptem připomíná americké street alba od lidí jako King Magnetic či Reef The Lost Cauze, kteří si pozvou do téměř každého tracku kámoše z party, hostují si navzájem a nejde jim ani tolik o to, aby něco sdělili, ale aby hlavně presentovali svoji pospolitost a ukázali tvrdost poctivého boombap rapu. Tím nechci říct, že by UL Farma neměla, co říct, to určitě ne. Wuty, který ho „to furt baví, i když má už tři pětky“, je tradičně sociálně kritickej, naváží se do čecháčství, do našich zákonů, mentality, do ženské vypočítavosti, do honby za bohatstvím, do lidí, co si dělají z huby sráč a v neposlední řadě do rádoby umělců, co znásilňují muziku kvůli svému profitu.

V čem ale UL Farma určitě touhle deskou zabodovala a jednoznačně jí patří u nás v tomhle prvenství, tak to je výskyt skrečů. Vypadá to jako by celá deska vznikala v útrobách přední kožní kliniky, škrábe se tady víc než v pětičlenné rodině postižené svrabem. Mám pocit, že snad až na dvě tři výjimky se tady hoblujou jehly v každé skladbě, přičemž se jedná o pečlivě vybrané wordcuty, které zdobí většinu refrénů. Pozitivní na tom je především to, že jsou v češtině a že zapadají do kontextu, takže zapomeň na jednu anglickou hlášku „1,2, 1, 2, this real hip hop, straight from the underground.

Pokud ceníš americký boombap v podání třeba AOTP, Block McCloud a nebo si ujíždíš na slovenských věcech jako Sedláci, Gramo Rokkaz či Krucifix, tohle je tvoje jasná volba. Nyní je deska k dispozici i ve fyzické podobě, tak můžeš podpořit.

7/10 

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná