Ty Nikdy - Akta X (2018; Ty Nikdy)

Rodina je základ. Tímto sloganem se prezentuje celá řada interpretů ve své tvorbě. Vlastní krev, která čítá dobré duše i černé ovce, ale je to rodina. Když se dá takto označit ale i hlouček přátel, je to neméně významné pouto. Pojí vás společné zájmy, názory, volný čas a možná i více času, než běžně věnujete té pravé rodině. Tuzemská stáj Ty Nikdy se již dlouhé roky tváří jako family byznys, ale je rozdíl něco tvrdit a nějak konat. Pojďme se tedy podívat na zoubek druhé týmové desce, jestli splňuje tyto kritéria.

Vzpomínám na první týmovou desku, která nabízela silné momenty, ale i hluchá místa. Tehdy se mi ještě nezdálo, že by se stoprocentně táhlo za jeden provaz, přestože výsledek měl ten dojem budit. Bylo to způsobeno také tím, že deska vznikla cca po šesti letech existence stáje. Každý se ještě rozkoukával na společném písečku, byly tam tváře, které bylo možné označit za čerstvé posily. Po dalších šesti letech se k nám dostává pokračování, které čítá staré vlky a mladého Matyse, který se však poměrně rychle dokázal aklimatizovat a patří k nejsilnějším elementům celého labelu.

Label Ty Nikdy funguje týmově, ale síla tkví v tom, že každý dokáže kopat sám za sebe. Doloženo to bylo nemalým množstvím sólových projektů. Za ty roky se všichni moc dobře znají a vědí, co mohou čekat jeden od druhého. Jezdí spolu koncerty, tráví spolu spoustu volného času a výsledkem je pak dílo, které se prezentuje přátelským duchem. Proč také ne. Label není o tom, aby se každý snažil trumfnout svého kolegu a být nejlepší. Label je rodina, která musí potvrdit, že jejich pouto je natolik pevné, že jej nezpřetrhá kdejaká banalita. Při poslechu desky „Akta X“ se mi potvrzuje domněnka, že tahle stáj funguje nejen na hudební bázi, ale rozumí si i mimo studio a stage. Nespatřuji zde mocenské hašteření, ale uvolněnou náladu, což se odráží i ve výsledné práci.

Partička přátel, která hudbu vnímá ušima, nikoliv prdelí a profitem. Ty Nikdy si vždy zakládalo na výpovědní hodnotě, dalo by se říct, že týmová placka je více poslechová než koncertní. Samozřejmě, že některé věci mají potenciál na stagi šlapat a vytvořit dobrý zážitek, ale neméně podstatné je vnímat jednotlivé myšlenky a v klidu je vstřebávat. Barvitá slovní spojení a přirovnání možná v některých případech neřeknou nic mladší generaci, což dokazuje například fakt, že Brenda Walshová je pro náctileté asi neznámou herečkou. Tak se nám zdá, že se u nás vykrystalizovala stáj, kterou nevychová několik generací, ale generace roste s ní. Není tu potřeba převlékat kabáty a přizpůsobovat se. Oni jdou s dobou a ostatní je buď následují, nebo odrostou.

Ty Nikdy disponuje celou řadou skvělých beatmakerů, proto je jisté, že podmazy budou dobrým základem. Nahrávání a míchání v Německu je pak znát po prvním poslechu, neboť zvuk dodává tomuto materiálu zvláštní rozměr, který u nás přítomný moc není. Každý odvedl dobrou práci, překvapivé podklady nabízí například Kenny Rough, který oproti deskám s Paulie Garandem přidal něco nového, co by od něj nikdo asi nečekal. Některými beaty by možná nepohrdl ani intergalaktický kapitán James Cole. Díky tolika producentům je výsledek práce pestrý, přesto nemíří hned několika směry. Deska je hudebně vyvážená, ale neotáčí se podle potřeb davu.

Obsahová stránka je hutná, každý má k danému tématu co říct. Někdo více, někdo méně, ale to je jasné, neboť ne každému vše sedne a napadne ho zlato. Nenapadá mě ale jiná tuzemská stáj, která by se dokázala takto naladit na stejnou vlnu. Idea nabízí svou striktnost, Matys přidává nadhled a vokály, Gey přibaluje bláznivé bars, Garand poukazuje na fakt, že nezapomněl občas vystrčit lokty a kousat, Rest pokračuje v úderných punchlines a Boy Wonder opět nasírá lidi, že se jeho další sólo stále vleče. V každém tracku dokážeme ukázat na nejsilnějšího a nejslabšího člena, ale dobré je, že se to pořadí každou věcí mění. Dokazuje to, že label stojí na všech členech a nemá vyčnívající členy. Je to banda unikátních kusů, které spojuje smysl pro humor a zapálení pro hudbu. Mezi nejsilnější skladby celé desky počítám „Kruhy“, „Vojna a mír“, „Han Solo“ a „Soused“. Silné výpovědní apely na hloupost českého národa střídají vtipně prodané egotripy a v každém tracku nalézáme barvitá spojení, která nás utvrzují, že český jazyk nebyl ještě rapem úplně vykraden. Stále se dá objevovat něco nové. Nemůžeme čekat, že se po tolika letech existence žánru budou objevovat originální témata, ale musíme ocenit neotřelá zpracování toho, co už bylo několikrát řečeno.

Asi by nějaký host neuškodil, přestože se jedná o labelovou desku. Nemluvím zde o kvantu tváří, které si dnes zve každý. Starší fanoušky Ty Nikdy by třeba potěšil Ryes v tracklistu. Bývalý člen však ve výčtu stop chybí. Je to škoda, ale netuším, zda to autory tohoto díla vůbec napadlo. Finální podobu bych si dokázal představit ochuzenou o skladbu „CGRS“, ale to už bude věcí vkusu. Pokud bych měl porovnávat obě stájové desky, porovnával bych neporovnatelné. Pokud bych měl řešit týmovost, tak ta tu nemá konkurenci. Rodiný byznys je Ty Nikdy a Ty Nikdy je spolek přátel, hudební rodina. Cítím ty vazby, tu spojitost, tu celistvost. Můžeme být rádi, že se k nám dostalo týmové dílo, které jen nepředstavuje členy a nechvástá se úspěchy. Nečekal jsem od výsledku mnoho, ale dostal jsem dost. Nejsem sytý, ale mé uši to dostatečně ukojilo.

8/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná