TroubleGang - Album (2015)

Znáš se spoustu let a trávíš pospolu společný čas téměř každý den. S jedním jsi bratr téměř od školky, s druhým ses chtěl ještě před lety fackovat, ale nyní proudí v žilách společná krev. Společná řeč, společný názor, společný emblém. Být úkazem na scéně není dnes nikterak složité, ale uhájit si svou autentičnost a především realističnost chce mít koule jak hermafrodit. Hrajete už pár let shows po celé naší republice a nemáte ještě své „Album“?

Dalo by se říct, že TroubleGang má nejvěrnější fanoušky v tuzemsku hned po ZNK. Přívrženci tohoto pražského giganta si nechávají tetovat logo na své tělo, na koncertech jsou k nezastavení stejně jako interpreti. Po několika přítomnostech na jejich shows mohu říct, že tam je teplo nejen z ohnivých efektů a Marpo ví, jak strhnout pozornost na svůj tým. A nemusí se bát, že by na to byl sám, neboť kromě Kapa a Wohnouta je tu ještě DJ, který je občas legendárnější než Paklíč z pevnosti Boyard.

První nádech byl vytvořen z comebackové desky Riot, od které se akce TroubleGangu odvíjely. Jenže je jasné, že postupem času to chce vlastní materiál, nejlépe společný. Nyní se dostáváme k tomu, proč v recenzi věnuju úvodní proslov koncertům, nikoliv jejich desce. S důvtipem v zádech si snad už u téhle věty domyslíš, o čem tohle album je. Nečekej filozofickou půlhodinku nebo rádiové hymny, které tu budou dlouho jako Olympic. Čekej úderné skladby, které budou fungovat na stagi a zafungují i u publika, které na jejich akce dorazí.

Marpo je nálepka, která celému projektu dodává tvář a obrys a z počátku i důležité kliky. Wohnout je dlouhou dobu po jeho boku a především je majitelem charismatického hlasu, který by mohl na jeho sólu vyniknout. IronKap minulý rok dokázal, že nestojí ve stínu a nepotřebuje podpírat a Partyboi je prostě bavič. Když si dáš tři + jedna dohromady, je ti jasné, že by to mělo fungovat. Ono to v jisté míře funguje, ale to „ALE“ je tu u mě více než patrné. Možná je to namlsaností po nosičích Riot a Homecoming, možná je to tím, že sem prostě čekal jen více, nebo je to tím, že odběhnutí od sólových projektů nedopadlo zase až tak, jak se předpokládalo?

Flow a rap je dobře odvedená práce a produkcím se asi také nedá nic vyčíst, bohužel tu stále vidím prázdnotu, která mi hledí skrze uši a děsí mou představu o materiálu, který má utkvět v paměti. Témata jsou zaběhlá, neoriginální a po poslední stopě vím, že kdybych neslyšel jejich charismatické hlasy, nedostal jsem nic, co bych nedostal i v dalším marketu. Není to tím, že nebyl pozván nikdo zpoza velké louže, jako tomu bylo vždy v minulosti, je to v přístupu. Nemohu autorům vyčítat, že desku nahráli, ale nemohu se nezeptat, jestli to opravdu stálo zato?

Nová deska TroubleGangu není na první poslech špatná a zcela jistě svou dosavadní posluchačskou základnu neurazí. Na mě působí lehce prázdně stejně jako samotný cover, který vsází na jednoduchost. Bojím se však jistoty, že nové fanoušky tento kousek nenaláká. Možná je můj názor krutý, ale myslím si, že kluci měli spíše dál pokračovat v práci na svých sólo deskách, které půjdou zcela jistě ve šlépějích svých předchůdců. Tam se projeví jejich osobitost a síla, která mi tu chybí. Pět bodů dávám v tomto případě proto, že nepochybuji, že na koncertech bude i tento materiál fungovat. Ne kvůli textům, ale atmosféře, kterou kluci umí live nabídnout.

5/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná