Torula - Trnavský sedlák (2015; Oktogen Music)

Syndrom nadřazenosti něčeho mocnějšího je všudypřítomný ve všech koutech naší společnosti. Velký vždy pohrdal malým, silný se smál slabšímu. Jenže ten malý, nemusí být vždy slabým a smát se může jako poslední. Stejně jako rap již není jen záležitostí hlavních měst států, tak ani fotbal nedominuje jen v metropolích. Podívejme se na jednoho „fyzicky velkého“ žijícím v malém městě, který se jako silný vysmívá slabšímu, který se silným pouze cítí. Zamotal jsem tě v tom trochu? Nikoliv, představil jsem ti hlavní myšlenku nového alba Toruly.

Čekali jsme déle, než bylo na počátku všeho avizováno, ale na škodu to rozhodně nebylo. Torulovy játra trochu více škytají, názory jsou radikálnější a máma mu stále vyčítá, že ještě nezaložil rodinu, přesto se jedná o čirou sílu, která myslí na kořeny. Trnavský sedlák se zdá být vším, co je autorovi blízké a nehledí na to, jestli se jedná o klady či zápory. Jakožto rodák z malého města mohu jen potvrdit, že vidlákem se člověk ze dne na den nestane, ale musí se tak narodit. Kluci z paneláku tápou a ti, co prožili maloměstský syndrom, moc dobře vědí.

Pokud posluchač nemá nadhled, bude odsuzovat již cover, který nadchne každého zapáleného do originálna. Hmotný statek je malovaný jak velikonoční vejce a nechybí mu vtipnost. Torula nikdy nebudil na scéně dojem wikipedie nebo děkana Harvardu, proto si myslím, že ty vidle a slamák mu sluší více než encyklopedie na to, jak být dneska in. Při srovnání s první deskou je ta druhá v obalu barvitější, předešlá však měla také smysluplný potah. Potisk samotného disku ztělesňuje kolo traktora, které zaručuje, že disk se v přehrávači bude točit jak kolotoč Bohumila Stejskala.

Stopáž je i v tomto případě velice hutná a vydatná, neboť obsahuje dvacet skladeb. Torula opět vsadil na plnohodnotné album a poukázal na fakt, že pohrdá desetistopými nosiči. Obsazení v roli kolemjdoucích neznačí náhodně oslovené, nýbrž tradiční floutky, které v ulicích potkává. Po čtyřech zářezech Boy Wondera bych opravdu znovu vyjadřoval své choutky po společném dílu, ale jelikož Torula dlouhohrajky nevydává jak na běžícím pásu a Wonder sám kutí svoje sólo, nezbyde mi, než si asi nechat zajít chuť. Všichni hosté nabídli poctivé party, které nikoho neurazí, ale nikoho ani nezvednou ze židle. Tuto výtku bych však hned vyžehlil názorem, že deska nemá obsahovat žádné hity a chová se jako celek a názor, proto vybočovat tu by bylo činem nepřípustným.

Velkou zásluhu má na celém díle i Masif, který se tímto albem loučí se svým labelem Oktogen Musik. Tato stáj zaniká v propadlišti dějin, ale jeho potomci stojí již každý na svých končetinách. Stejně jako v předešlém případě se o většinu produkcí postaral sám Torula, který moc dobře ví, jaký oblek mu sluší. A zvuk je podáván opět špinavý, že by se za něj styděla i vývařovna v okresní fabrice. Jenže ty skvrny jsou to, na čem se posluchači staré školy namastí dosyta. Zkráceně a jednoduše se dá říct, že autor ztělesňuje vše, co je pravým opakem současného proudu na Slovensku a svou vlnu nevole dává v tvorbě značně najevo. Pokud pak posluchač zná zkratku LPDR, nemusí být již nic dále rozváděno.

Trnavský sedlák ztělesňuje produkt, který si na nic nehraje. Celá zvuková nahrávka jen opisuje ztřeštěný život autora, který pohrdá současnou scénou ve své zemi a snaží se navracet ke kořenům. Obsah je přímočarý a rukopis autora je nezaměnitelný, přesto se nemohu zbavit dojmu, že album „Z kanála hore“ mělo větší sílu. Možná časem nabere na síle i "Trnavský sedlák" a zakousne se do mě také, nyní však musím hodnotit smířlivěji. Nejprve jsem chtěl dát 5,5 z deseti, ale skvělý cover mě nakonec přinutil to zaokrouhlit nahoru.

6/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná