Timbaland - Shock Value 2 (2009, Blackground / Mosley Music)

Bylo jen otázkou času, kdy Timbo opustí rapový svět nadobro. Ne, že by s ním rozvázal manželský svazek, už ale není pro něj prioritou číslo jedna jako kdysi. Poslední roky se věnoval spíše popovým hvězdám, což nebylo žádné překvapení, spíš jakýsi logický tah. Mainstream rap má totiž krizi, neprodává se a skoro nikdo si už nemůže dovolit utratit 150 000 za beat od Timba. Ten už zná svoji, má už určitý statut a aby dělal charitu, tak to radši pošle balík na Haiti, než aby prodával bubny pod cenou. Navíc krabice s nápisem „rap“ mu byla už delší dobu malá. První díl Shock Value nastínil směr, jakým se bude v budoucnu ubírat. Čekal jsem proto komerci. Čekal jsem pop. Masovku. Rádio hity. Tušil jsem, že se to bude vše točit okolo disko koule, upoceného parketu a kroutících se potících těl. Věděl jsem to a neměl jsem s tím problém. Protože, co se týká rapu, tak se Timbo neměl kam posouvat a neměl konkurenci v tom, co dělá. Co mě ale zaskočilo, tak to byl poměr. Poměr mezi pop a rap skladbami. Ten je nekompromisní. 12:0 (evropská verze obsahuje ještě 4 bonus skladby navíc) pro pop. Rapovky z prvního dílu jako “Bounce“ nebo “Come And Get Me“ tu nehledej, protože tu nejsou. Pomyslným rapovým vrcholem je angažování Drake a rapující Bran Nu´, která paradoxně rapuje dvakrát lépe než samotný Timbo, který svůj hlas opět schoval do tučného a populárního efektu. Další věc, která mě docela zaskočila je to, že tu vlastně nenajdeš žádnou pecku, která by tě chytila za pačesy a povodila po pokoji. Na první poslech tu neslyším žádnou hymnu typu “Apologize“ či “Give It To Me“. Všechno to zní tak nějak tuctově a sleje se to do jednoho rozplizlého kusu. Shock Value 2 dělá všechno možné, jen ne šokuje. Vyloženě tě nenaštve, nerozčílí, ale ani nepřekvapí. Šok to rozhodně není. Spíš předvídatelná nuda. Programový ředitel rádia typu Evropa 2 musí mít z toho radost, protože celé album se dá hrát od začátku do konce. Je to přesně ten druh muziky, která se na nás valí každý den z rádia a většina lidí při této muzice uklízí, posiluje či si dokonce čte. Jako kulisa je dobrá, pozornost však nepřiláká. V popovém světě nikdy nešlo moc o slova, spíš o náladu, o nakažlivé rytmy a chytlavé melodie. Když tedy třeba Katy Perry nakládá v singlu “If We Ever Meet Again“ rýmy typu „baby tell me what´s your story? I ain´t shy and don´t worry/ I´m flirting with my eyes, I wanna leave with you tonight“ nepřekvapí tě to a bereš text jako nutný zlo. Snad jediným plusem může být presence umělců, kteří se normálně na deskách tohoto typu nevyskytují. Tím nejspíš Timbo argumentoval, když obhajoval název své desky. Kromě obligátních spřízněných duší jako Justin Timberlake, Keri Hilson nebo Nelly Furtado, jsou tu i zmiňovaná Katy Perry, rockové klavírní kvarteto The Fray nebo Chad Kroeger z kapely Nickelback. Kromě toho se tu může někdo představit v úplně jiné roli, než v jaké dotyčného interpreta znají, viz. poměrně zdařilý rytmický přednes v podání Bran Nu´alias R&B divy Brandy. Timbo se svojí novou deskou opět potvrdil, co bylo pro něj vždy typické. Když tvoří pro druhé, jsou to rány jako svině, pro svoje sólovky ale nejlepší věci určitě neškudlí. Shock Value 2 se proto řadí mezi jeho méně povedené děti Tim´s Bio, Welcome To Our World, Indecent Proposal nebo Under Construction. I když je Shock Value 2 trochu ošklivější potomek, jako rodič to musí akceptovat. Posluchač však nikoliv.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná