The Game - Doctor's Advocate (2006, Geffen Records)

Je těžké prožít výstup a potom pád s překážkami. Teď se konkrétně bavím o Jayceon Taylorovi, jenž rok a půl zpátky vydal svůj debut (Američanům, narozdíl od Čechů trvá návrat o 3.5 roku méně) "The Documentary". Byla to převeliká událost, navíc 5x platinová. The Game byl tehdy nahoře. Za ten rok a půl se musel vyhrabávat z tolika exkrementů, že Joe Dirt by oproti němu byl vysoce postavený právník z plnohodnotné rodiny. Pohádal se s G-Unit, pohádal se s Dr. Drem, odešel ke Geffen Records a musel SAKRA dokazovat, že první album nebylo postavené pouze na Drem a 50 Centovi. Jsme o rok a půl později, Game vydal bez "doktora" a prvotní reakce byly zřejmé. Nikdo nečekal, že by se mu to mohlo povést, proto první kritika na sebe nenechala dlouho čekat. Ale jaký důvod? Nechci se zacyklit na stereotypu srovnávání nového počinu s "The Documentary" O tom ta deska není. Je to nová etapa, jež by měla být hodnocena svébytně. To je účel a tak to také The Game zamýšlel. Nyní k samotnému CD. Nová jména na beatech - čerstvý vánek do Gameova rapu. Obzvlášť zazářili DJ Khalil, Reefa, Swizz Beatz a hlavně Scott Storch s Jonathan Jr Rotemem. Producenti poskládali chutné beaty, které se k sobě dokonce i hodily. Nejsou tam žádné excesy, vše do sebe perfektně ladí i přes fakt, že ne všechno perfektní je! O čem se bude rapovat? To snad tušíte. Máme totiž co dočinění s osobou, jenž musí pomocí svých textů filtrovat mnohé. Jeho hlavním problémem je však silná touha zdůrazňovat věci, s nimiž má hodně společného. Například vás celým albem doprovází skutečnost, že miluje AF1's, kouří chronic, jezdí v '64 impala a hlavně rozebírá svůj vztah s Dr.Dre. K poslednímu z témat se vztahuje bezkonkurenčně nejlepší a nejprocítěnější pecka alba "Doctor's Advocate". Jonathan Jr Rotem si tu odbyl své a Busta jakbysmet. Každá sloka je zakončena hláškou z "If I Can" "When Doc say its a rap - its a rap", do níž bylo přidáno "Its still Aftermath and ain't nothing after that...". V Gameových slokách se podrobně a vyčerpávajíce dozvídáme o celkové situaci mezi ním a Drem. Game kupodivu přiznává jednu důležitou věc: "Sittin' here lookin' at my platinum plaques/ Thinkin' what the fuck am I without a Doctor Dre track". Bez Dreho tracku je přesně tam, kde se právě nachází. Jeho 16-tracková věc má silné i stinné stránky, přičemž jsem od těch stinných očekával hymny. Například píseň "Why You Hate The Game" s Nasem mě ničím neoslovila, přišla mi až zbytečná. Také Kanye West nemá na Gameově albu co pohledávat - nepatří tam. Na druhé straně hned dvojka na desce mě rozproudila natolik, že jsem ze skeptiky přešel k favorizování s Gamem. "Da Shit" je silná od beatu, přes refrén, po verses: "I run though hoes like Walter Payton on the daily/I got your main bitch swallowing my babies." Toto je strikce, odvaha však přichází až v tomto okamžiku: "I'm the Westcoast Rakim, got you niggaz blocked in/Glass house parked sideways on the stock rims." Tvrdit o sobě, že jste "West Coast Rakim" chce kuráž, která Gameovi očividně nechybí. Nechybí mu ani v pilotním singlu "One Blood" a dvojce "Let's Ride", kde Scott Storch opět potvrzoval... "It's a new day, and if you ever knew Dre/Motherfucker, you would say I was the new Dre." Game si razí cestu sebejistotou a nekompromisním rapem. Budu pokračovat o zmínce Jonathan Jr Rotema, jelikož se mu povedlo udělat ještě jednu pecku, "California Vacation", na níž se objevili Snoop Dogg s Xzibitem. Musím pochválit Gameovi komplexnost alba, propracovanou produkci a hlavně jistotu v sama sebe, která by po všech těch událostech mnohým chyběla. "Doctor's Advocate" prostě nejde srovnávat s "The Documentary", poněvadž je prostě jiné. Je své, nikdo mu nediktuje, jak to má udělat, prostě maká jak cítí. A za to si zaslouží pochvalu.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná