The Documents - Signature (2015; SubPub records)

Pod slovem rukopis si člověk představí podpis, který má jedinečnou podobu a nelze ho zfalšovat. Ono to tedy vlastně jde, ale origo je prostě origo. V dnešní době se snaží být každý originální a vytvořit nezapomenutelné dílo, ale mnohdy jen čerpá ze svého oblíbeného šuplíku, který v něm zanechá tak hlubokou stopu, že ji ve finále jen napodobí. Málo kdo se pokusí po čase kopírování vyrazit na svou cestu, která je trnitá a každý krok bolí více, než jízda v autě. Podívejme se na debutové album The Documents, které šlape v našem rybníku na boso, ale odřené paty a puchýře podle mě za to stojí.

Možná zde prozradím jedno velké tajemství a zdroj, ale pokud hledáte něco neotřelého a originálního, musíte také vědět, kde to nalézt. Já osobně se mohu v tomto spolehnout na Ondřeje Žatkuliaka, který vám dokáže vždy nahodit tip na něco, co v běžném marketu nedostanete. Není žádným tajemstvím, že majitel Rooftop Studia je velkým hudebníkem, který často brouzdá i za hranicemi naší žánrové omezenosti.

Před dvěma měsíci mě Ondřej nasměroval na formaci The Documents se slovy, že se nejedná o klasický hip-hop a možná to ani hip-hopem označit nemohu, ale má to velkou skrytou sílu a nemám se k tomu stavět zády. I v tomto případě jsem tedy vyslyšel jeho vábení a do rukou se mi dostala nahrávka o krátké stopáži devíti skladeb, která ale lahodí uchu náročného posluchače.

Již při poslechu první skladby „City“ je jasné, že se nalézám v kouzelném světě živých nástrojů, které dávají vždy celku zcela jiné rozměry. Rozhodně se tu netlačí na pilu, ale dokázal bych si představit abstraktní noční zážitek ve velkoměstě, kdy je vše tak obrovské a zároveň malé. Příběh nabízí v další fázi řadu otázek, na které vám neodpoví ani filmový scénárista, ale je nutné si přiznat, že se nacházíme v temném prostředí tónu, ve kterých prosakuje svit jiskřiček naděje.

Při rozhřešení kvality tohoto alba musím konstatovat, že se jedná skutečně o povedený počin, který se rozhodně může vrýt pod kůži i lidem, kteří vyhledávají jazzové bary. Líbí se mi design coveru od Terezy Odúterkové. Instrumentální podklad je zde na vysoké úrovni a vše jen umocňuje vokál Horeka McWilliamse. Po několikátém poslechu jsem si přiznal, že kadenční rap by v tomto případě nebyl na místě a celkovému dílu byl jen na škodu.

Nemohu se ubránit pocitu, že k tomuto dílu se přistupovalo s neskutečným citem a zápalem a je v něm kus osobnosti, nikoliv pózy, která by chtěla apelovat na přízeň současného publika. The Documents dali svůj podpis do zvukové stopy a nepředpokládám, že by nějak výrazně ovlivnili scénu. Máme tu i skladby „Romance with you“ nebo „You“, kterým jsem bohužel na chuť nepřišel, ale nelze očekávat, že se budou každý měsíc rodit desky, které vás budou bavit od úvodní vteřiny do té poslední. Umím si však sám sebe představit do role účastníka jejich koncertů a doporučuju toto album všem, kteří hledají něco na naše poměry netradičního.  

6/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná