Tafrob - Sup (2009, Blind Deaf)

Intro, neboli úvod desky, může leckdy krásně nastínit, jakým směrem se bude deska ubírat. Jako třeba zrovna tady. Taf neztrácí čas a začne hned na začátek sázet rýmy jak mouchy na krám. Za doprovodu skoro filmového orchestru rapuje o tom, jak potřebuje natáčet tracky, že když koupíš origo, bude rád, protože prachy se budou hodit a podobně. Žádné výmysly, básně, komiksy, jen realita. Album Sup je osobní zpovědí brněnského kluka, který to v životě neměl úplně jednoduché a který má potřebu se z toho všeho vypovídat prostřednictvím svého nového počinu. Ví, kde je jeho místo a ví, kde je jeho síla. Sám o sobě říká v skladbě “Tvůj Idol“, že „není celebrita, idol, pop star a cítí bolest jako ty“. Tafrob je prostě normální obyčejný člověk, jeden z mnoha. Je starší, tím pádem víc nohama na zemi, má větší nadhled a je pokornější než kdy jindy. Desku nepojmenoval po svém příjmení jen tak náhodou, je totiž daleko více osobnější než ta první. Jestli si slyšel na debutu něco o tom, co se mu honí v hlavě, tady dostaneš hned trojitou porci. Největší devizou je určitě opět jeho upřímnost a schopnost vyprodukovat skladby, které tě nějakým způsobem osloví. Skladby, které vyvolají určité emoce. V tomhle směru jsou nejsilnější tři pecky. Ve skladbě “Proč“ (prod. DJ Fatte) se snaží najít odpovědi na nebetyčné otázky zatěžující jeho mysl, v druhé “Stydím Se“ (prod. DJ Jazzy) přijde řeč na ne zrovna vzorové otcovství a v třetí emotivní šupě “Vzpomínky na Včerejšek“ (prod. Dup X), vzdává hold svým zesnulým prarodičům, kteří mu nahradili nefungující biologické rodiče. Pecky chvílemi oscilují na hraně mezi totálním patosem a totálním klišé a občas jim ubírají na mocnosti slova typu „proč můžu důvěřovat jen sám sobě, proč se začínáme modlit, když už je pozdě, proč ten co tu má zůstat, jako první umírá“, přesto je to Tafrob, kdo strhne vítězství na svojí stranu. Jestli to někomu věřím, tak je to on, navíc všechny instra dokonale dokreslují nastolenou atmosféru. Aby to všechno nevyznělo jen jako vážná terapie u psychologa, tak se snaží odlehčit. Vezme nás na party do klubu “Laciné Ne“, dojde na sexuální harašení “Sexdrug“ a nechybí ani track do auta “Šaty Dělaj Člověka“, kde hostují Otecko a Jay Diesel. Někdy se mu daří pobavit a někdy to trochu skřípe. Úplně mi nesedí jeho zábavnější skladby, jako třeba “Největší Čech“, kde se snaží humorně vykreslit prototyp českého Pepíka a nebo úlet “Poslední Panna“ o holce, která „vlastní 100 kilo živého tuku, má tři brady a má prdel větší než archív na youtube“. Kdyby z toho Taf udělal jen interloudy úplně by to stačilo. Člověk by se zasmál a za půl minuty by se šlo dál. Daleko víc mu sedí poklidnější věci jako “To Sou Oni“, kde děkuje lidem, kteří vždy stojí při něm (DTonate opět skóruje). V songu “Všechno, Co Mám“ výborně pracuje s hlasem a se slovy, když se snaží splynout s instrem jak jogín s Bráhma a jeho rýmy se vpíjí do beatu jak inkoust do vyprané košile. Tudy vede cesta. Tafrobova Achillova pata, která mě ale pronásleduje už od jeho debutu, je jeho specifický hlas a freestylová flow. Jak byly tyhle dvě věci při jeho freestylech největší zbraní a jen podporovaly jeho jízlivé a kousavé poznámky, tak na studiové desce jsou pro mě osobně trošku překážkou. Rozjede se zajímavé instro, text bych taky i bral, ale v tempu ho brzdí jeho projev, který na mě občas působí jako rušivý element. I když umí zajet i v rychlém tempu, pořád se mi zdá jako by tahal buben za ocas a bránil v odsýpání celého tracku. To je ale samozřejmě slovo do pranice, někdo ho právě proto miluje. V těch osobních skladbách mi to vůbec nevadí, spíš si to uvědomuji u těch party věcí. Suma sumárum, album Sup určitě patří mezi ty povedenější desky z Čech a Moravy. Hudebně mi sedělo víc debutové LP, textově jde Taf ale tady víc do hloubky a tím pádem i víc pod vaší kůži. Kontroluj. Blind Deaf žije.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná