Tafrob & Opia - Katakomby (2015; OldKids)

Když vydává Tafrob, tak všichni očekávají, že Brno vyleze z pověstného pavilonu stínu a zaujme právoplatné místo moravské metropole. Zklamání z posledních let bylo již u ortodoxních konzumentů nespočetně krát zapito, proto bylo záhodné vrtkavé váhy naklonit již definitivně na jednu stranu. Katakomby měly být comebackem, kde platí pořekadlo „já na bráchu, brácha na mě“. Jaký je tedy výsledek stáje Old Kids, která se prezentuje vizitkou, že slabé desky prostě vydávat nebude?

Brněnský Sup již dlouho krouží kolem tuzemské elity, ale mnohdy mu chyběl poslední oblet kolem kořisti, kterou chtěl lapit. Nemohu tvrdit, že by se jednalo o mrchožrouta, který čeká, co na něj zbude, neboť měl od prvopočátků dost široké lokty, aby se dokázal prosadit i mimo freestylový salónek. Čím to tedy je, že sláva zvěstovatele „nudy v Brně" šla pomalu dolů a očekávání nenaplňoval? Pro lidi z jeho města byl dlouhou dobou posledním mohykánem, po jehož konci by mohl rap vymřít v Brně po meči. Pro ostatní vyhasínající tělísko, které již jiskru znovu nezažehne.

Prvním plusem v návratu je rozhodně rozhled. Je vidět, že Tafrob není pštrosem, který by měl hlavu zaraženou v tuzemském písku a jen čekal, až se bouře kolem něj přežene. Jeho zrak dohlédne až za hranice, odkud sleduje nejen inovace, ale i vyzrálý posun západních hráčů. Ono soustřeďovat se na inspiraci jen v domácím prostředí je dobrým předpokladem k hvězdnému průseru. Jeho tvůrčí bratr si toho byl asi také moc dobře vědom, nebo to bylo po hudební stránce možná jen tím, že se kolem rapu nemotá tak, jak zbytek producentů a nestihl načichnout stereotypem. Z tohoto pohledu se jedná o gramáž, která nebude bavit každého typického Čecha, který si k obědu dává jen knedlo, zelo, vepřo.

Už jsi četl?: Tafrob & Opia: Katakomby jsme udělali z čisté radosti sami pro sebe

Asi bych se vyhnul škatulkování do určitého subžánru a radikálně prohlašoval, že se jedná o čistokrevný underground, neboť hranice je tenká jak rozhled dnešních posluchačů. V tomto případě mohu s určitostí říct, že se jedná o dílo, které nebude trhat prodejnost a nemusí poté vzlykat, že se jedná o čirou nekvalitu. Kvalitu Katakomby zcela jistě mají, ale podanou tak, že bude možná oceněna až za dva roky jako dílo, které nezestárlo. Na druhou stranu bych se však vsadil, že status „legendární“ Hořkému menu od Naší Věci nevezme. Tvrdil bych, že se nejedná ani o druhou nejlepší desku z Brna, ale v top desítce bude určitě, v pětce po dlouhé diskuzi a pádných argumentech možná.

Pokud nerozumíte slovníku devadesátek a netaháte při posluchu za kořeny, nemá moc cenu desku poslouchat. Možná, že by vás v prvním poslechu zachránila ještě znalost televizního obsahu, ale na to to rozhodně neutáhnete. Tafrobovi již dávno není patnáct stejně jako Opiovi a oba moc dobře ví, že nemá cenu studovat problémy náctiletých, aby zasáhli posluchačské srdce a naklonili si vrtkavý dav. Katakomby jsou určené kronikářům, neboť obsahují nostalgii, kterou oba autoři opráší natolik, že při poslechu představivost pracuje na plné obrátky, vybavují se vzpomínky na své oblíbené dětské hrdiny a občas by mohla ukápnout i slza. Katakomby se věnují dětem, ale těm, které již atakují třicítku nebo ji již dávno přeběhly.

Hledáte optimistickou desku, která ve vás vyvolá pocit bezpečí a božského blaha? Katakomby byste v tomto případě do svého přehrávače vkládat neměli, neboť jsou plné temna. Nejedná se vysloveně o depresivní záležitost, ale v jistých okamžicích se zjevuje bolest autora, která je filtrována z běžného života. Živým důkazem jsou například skladby Kryptonit nebo Peter Pan. Nechybí tu ani klasický reprezent (Katakomby) nebo party track mapující noční život (Neony). Vše je dokresleno podmazy, které člověka neurazí, ale na druhou stranu nemohu vyjádřit názor, že jsem od Opii čekal něco revolučního. Nejsem zklamán, že bych Katakomby znovu nepustil, ale nejsem ani ohromen.

Hostů není mnoho a většinou se jedná o známé kamarády ze sousedství. Deska pak budí dojem více osobnější záležitosti, neboť se nefeatuje všude tam, kde v backstagi po koncertu bylo u lahve ostrého náhodně domluveno. Strejda Filí krásně vykresluje nostalgickou story a kluci z Blakkwood předvedou svou standardní úroveň. Pokud bych měl hodnotit brněnské akvizice, Morelo vykazuje nejen díky svému EP vývoj a růst a Somarovi věštím zajímavou budoucnost, ale Maniakovi jsem prostě zatím nedokázal přijít na chuť. Nakonec mi zbývá sloka Opii, jež se pokusil vlézt za mikrofon, ale upřímně se přiznávám, že po pátém poslechu tuto skladbu již raději přepínám.

Katakomby jsou deskou, která mě neurazila. Dokázala mi připomenout něco, co mi je blízké, ale nevyvolala ve mně pocity, které by se rovnaly pozření božské ambrosie. Očekávání bylo velké, zklamání je minimální, ale nemohu se ubránit dojmu, že tato dlouhohrajka utkví v paměti jen hrstce, které obsahem dokáže oslovit. Témata jsou nadčasová a dokážou promlouvat i k mládeži, ale obávám se, že tato část publika nechce příliš hledat a raději je krmena levnou stravou. Já jsem z více jak poloviny spokojen, proto se přikláním k hodnocení šest z deseti.

6/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná