Tafrob a Jay - Už To Pal (2012, PVP Label)

„Tafrob a Jay, zase spolu, zase zpátky, zůstáváme bratři, i když máme jiný matky“. Tak těmito slovy začíná pidi deska, mikro album, zvané také jako E.P. Tafrob a Jay spolu nahráli už několik skladeb za posledních deset let, co se znají, tentokrát ale těch pět nejnovějších dali na jednu placku a přidali k nim dva remixy. Tím vzniklo dílo nazvané Už To Pal.

Co se týká textů a konceptů, tak je to jednoznačně vyprahlá Sahara než úrodná pole. Chudinku invenci doslova schramstla tlusťoška klasika. Kdybych to měl přirovnat k filmům, tak nečekejte díla Terryho Gilliama, kde si lámete hlavu, jak to teda vlastně je, ale spíš očekávejte C biják ve stylu Commando, kde Arnold Schwarzeneger jednou vystřelí a spadnou tři lidé. Nemyslím to nijak zle, neprudím, myslím to obrazně, po lyrické stránce tady ale opravu nic světoborného nehledejte. Všechna témata byla už vyřčena tisíc osm set šedesát krát, proto se těžko píše něco neslyšeného a neobjeveného.

Titulní “Bratři Jak Se Patří“ je úvodní represent track, pro ty, co by náhodou nevěděli, že se Taf a Jay a.k.a.Tango a Cash, znají už od dob, kdy byl Krakonoš mladý holobrádek. Party hymna “Na Plný Kule“ radí, jak si poradit s víkendem a noční akcí a že se pařit prostě musí. Hateři zase můžou pro změnu za to, že se čeští Meth a Red cítí jako “Psanci“, na rozdíl od Reno Reinese tankují do nádrží nenávist nepřejícníků a ušetří tím za pohonné hmoty. No a nakonec nemůže chybět nejoblíbenější téma každého rappera. Hulení, špeky, bonga, co já vím, co ještě. I méně chápaví pochopili, že “Rolovací“ není o roletách a žaluziích. Gurmánská pecka #Milaneee“ nabízela trochu více prostoru pro manévrování, protože o žraní a chálkách se tady zase až tak nemluvilo, nicméně nemůžu říct, že by tu šanci kluci úplně chytli za pačesy. Čekal bych víc než jen lajny typu „Jak neřád, musím žrát, hlad ten mám pořád, jdu se napapat“. Celkově mi přijde, že takové všeobecné texty, které E.P. nabízí, jsou oba schopní napsat během jedné cesty z Brna do Rychnova nad Kněžnou a Tafrob vysype takové rýmy během jednoho 15i minutového freestylu. Je evidentní, že si konkrétnější a propracovanější texty schovávají na svá sóla.

Síla desky je někde jinde. Za prvé jsou to bubny, které mají na starosti ODD a Kenny Rough. Jejich produkce je barevná a rozjuchaná jak cover celého E.P. a bez nadsázky jsou všechny instra maximálně infekční. Jak se vám dostane pod kůži jejich lehce zapamatovatelná melodie, už se ji nezbavíte a budete ji předávat dál a dál. K tomu jsou tady i navíc triviální refrény typu „Tafrob a Jay, hej hej, hej, hej, hej“, což na papíru zní možná úděsně, ale v reálu to funguje na výbornou. Hlavně to myslím funguje na koncertech a proto si myslím, že tahle deska vznikla hlavně pro koncertní pódia, případně jako jednorázové hity, u kterých nemusíš vůbec přemýšlet (nebo raději u nich moc nepřemýšlej). Výborně pracují s atmosférou instra a přestože tě skladby ničím neobohatí, můžou ti ale navodit příjemnou náladu. Kdybych to měl shrnout, tak jsou to klasický rap náladovky pro větší publikum, které si může zapět jednoduchý refrén s interprety. Nic víc, nic míň.

Těžko hodnotit desku, e.p., které má jen pět skladeb. Fanoušci Tafroba a Jaye už mají CD určitě doma a jsou spokojeni, ostatní ať poslechnou sami a udělají si sami obrázek. Každopádně si všichni zanotujeme při nejbližším koncíku…Tafrob a Jay, hej hej, hej, hej, hej, hej, hej… 

5/10

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná