Supa - Čierne dni (2014; Moja Records)

Supa přišel ke konci letoška se svojí debutovou sólovkou "Čierne dni". V tomto případě by spíš bylo vhodnější označení "Černý kůň". Ne snad, že bych na první sólo jedné ruky Moja Reč nečekal stejně dlouho jako většina fanoušků, ale přiznám se, že mě tradiční předreleasové promo nakonec minulo. V roce 2014 se scéna přece jen soustředila spíš na Delikovu prvotinu "Sloboda" a Supův dvoudiskový koncept "Čierne dni/Biele noci", který se objevil v druhé polovině roku, tak přišel poměrně znenadání. Měl koncept, pevně stanovený a nakonec i dodržený termín vydání. Přitom se Supa dlouho těšil pověsti asi nejlínějšího rappera na Slovensku. Spousta paradoxů, o to zvědavější jsem byl, když jsem si měl možnost výsledek vypočúť.

Když jsem v úvodu nakousl koncept alba, ten je zakořeněn především ve způsobu servírování - na dnes probírané "Čierne dni" by měl v příštím roce navázat druhý disk s názvem "Biele noci". O něm ale až jindy. První "epizoda" je již venku a posluchači nabízí třináct nových skladeb. Tady jednoduchá koncepční vazba zatím končí. Samotné písně jsou z hlediska žánrového přesahu velmi svébytné a Supa se na svém debutu zdaleka neomezuje jen na rappový rybník. Pecky jako titulní "Čierne dni" v klasickém MR stylu s Jožišem Bengererem samozřejmě nechybí, počítejte ale s tím, že například "Planéta" je postavená zejména na syrové kytaře, v "Handlová calling" jsme zase konfrontováni s krásami venkovského života s foukací harmonikou v pozadí a skladba "SOS" koketuje s pogováním. Kdo si tedy slibuje od autorova prvního sóla jakoukoli návaznost například na "Dobrí chlapci", bude spíše zklamán, ale hlavně se připraví o možnost slyšet Supu v mnoha nových a zajímavých polohách, aniž by bylo nutné interpreta kritizovat za příklon k mainstreamovému publiku. Ne, že by se pár popovek typu "Labuť" nenašlo, ale z projektu "Čierne dny" září především láska k hudbě jako takové.
 
 
A to vše navíc opatřeno Supovou civilní a přitom trefnou lyrikou, která není postavena na samoúčelném citování rádoby mouder. Korespondence se Supovým rázovitým charakterem pak dodává textům na autentičnosi. Například, když v "Handlová calling" jednoduše odpálí všechny odpůrce redneckovského života: "Metrosexuáli vedia, čo sa nosí, jupí! No metrosexuali nevedia prehodit gumy." Ve vážnějších polohách pak umí vzít za srdce, takže se nestyďte uronit slzu u rýmů typu: "Myslíš, že keď zmineš, tak zmiznú aj tvoje trable, tie sú v tvojej hlave. Aj tak dúfám, že se najdeš, lebo keď nič iné, jsi to dlžný mame". Rodinné vztahy, ženy, postřehy z dospívání, bohémství i eskapády zcela obyčejného života - to jsou temata, která Supa na desce bez problému utáhne. Navíc bez zvláštních vokálních příkras nebo složitější obraznosti - jen se svojí nevymáchanou, handlovskou tlamou. Na poli přednesu ostatně Supa pokročil na více frontách. Asi nezajímavější je žoviální pojetí slok v dráždivé romanci "Tornádo" nebo naopak rezignovaně hozená melancholie v elegii "Posledná šanca". S přednesem má Supa problémy jen v některých místech, kde jeho úmysly tak úplně neladí s možnostmi jeho hlasu - například v lehce utopeném refrénu v "SOS". 
 
Výše jsem poukazoval na to, že album je po hudební stránce velmi pestré. Obsahuje prvky rocku, ska, punku, popu, elektro a jiných důležitých žánrů hudební historie. Snad jen vážná hudba se zatím nekoná. Těžko říct, zda se jednalo o umělecký záměr nebo o kalkul, v každém případě tato mezižánrová syntéza albu "Čierne noci" prospěla. Není divu, na produkci alba se podílel doslova regiment muzikantů. Kromě již zmíněného Jožiše Bengerera, stojí za zmínku třeba Amak, který připravil chytlavý kytarový podklad v pecce "Planéta". Ve skladbách "SOS" a "Handlová Calling" pak autorovi vypomohly akustické kapely. Bez zajímavosti není ani energický lovebanger DJe Wiche v tracku "Tornádo". Trochu mám obavu, že ne každý fanoušek snese "cukrářský" buben aka Creamovu produkci songu "Labuť", jejíž největší síla tkví především v textu. K produkci se pak také postavili Vec, Jazzy a Andreas Imrich. Komu by chyběl sampl, ať věnuje v tracklistu pozornost jménům Grimaso a M-Phazes. Mám-li se krátce zmínit k mixu a masteringu skladeb, vyzdvihl bych nejvíce asi zvuk Bengererových podkladů. Akustické podmazy představovaly větší výzvu, i v tomto ohledu se však podařilo Supově debutu obstát, vezmeme-li v úvahu zvukovou rozmanitost alba a množství podílejících se interpretů. 
 
 
Pochopitelná byla na Supově sólu účast hostů, mezi kterými asi nejvíc zazářil Adiss, který v písni "Tornádo" demonstruje svůj obří talent. Chytlavá vokální linka v refrénu a nenásilná, přirozeně položená sloka. Mezi hosty se objevil samozřejmě také Delik, na jehož účast jsem byl zvědavý, zejména po vyslechnutí značně specifických ochutnávek z připravovaného EP "Rozlúčka so slobodou". Textově sice neříká mnoho (po tolika hostovačkách je to vůbec ještě možné?), ale narozdíl od zmíněných ukázek si zde Delik stále ještě drží obvyklý rýmový aparát. Zda je to dobře či špatně, zhodnoťte podle toho, jak se vám Delikův nový sound líbí. Refew má v klidovce "Povinnosť" pouze krátký refrén, ale jeho podání a smysl fungují na výbornou. Vysloveně sterilní je ale výkon Vece i Vladimíra 518 a nelze se zbavit dojmu, že ani jeden z hostů ve skladbě "Planéta" nevyužil plně možností mocného instrumentálu. Vec zaslouží alespoň cenu útěchy za skvěle zpracované cuty a neskutečně chytlavý beat v songu "Spit Mode". Pecka "Sami sebou" na Vecově sólovce jim zkrátka sedla víc. K albu přispěli také Slipo a Beno Cristovao. 
 
Proč jsem tedy použil v perexu recenze výraz "černý kůň"? Protože Supovo sólo LP "Čierne dni" přiklusalo tak trochu znenadání. Nebojí se procválat kraje i za naším rapovým brlohem. Protože Supa jede jak vraník dřív, než si vůbec odfrkne a přitom si nemusí hrát na oře. Zkrátka, protože očekávaný debut "druhé" poloviny MR vykazuje známky poctivého přístupu, upřímnosti, tvůrčí hravosti, a přitom se nemusí stydět za to, že si dovoluje žádat o pozornost i mimo hiphopový žánr. Ze starých časů si bere to nejlepší, zdařile pracuje se zajetými postupy a obstojně načíná nový sound, který se v poslední době z Moja Records line. S takovou invencí hned u prvního sólo alba musely nutně přijít i jisté porodní bolesti, ty však fanoušci značky MR hravě přejdou. Zajímavé pak bude sledovat, jaký vliv bude mít na složení fanoušků alba jeho žánrový přesah. Supa má připravenou půdu pro "Biele noci", teď jde o to, jak využije získaných zkušeností. Některé skladby z jeho debutu by si zasloužily pokračování...
 
8/10
 
 

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná