Strapo - Versus (2015; White Trash)

Má za sebou vedle úspěšné freestylové kariéry i výborný mixtape a povedenou desku "23" s Emeresem. Teď přišel s jednoznačně nejlepším nosičem své kariéry a přesto jde na desce "Versus" tak na dřeň, jakoby zažil nejhorší roky svýho života. Strapovi jsme věřili tak nějak vždycky. Věřili mu i posluchači, kteří v roce 2012 opěvovali kolabo "23". Přesto v jeho diskografii chyběla opravdu zlomová deska. Takový nosič, který by prověřil jeho schopnosti a dal jasně najevo, že tenhle rok nepatří ani H16, ani Rytmusovi ani jiným interpretům, zavedeným v posledních letech, ale jen a právě Strapovi. Přitom ještě při prvním uceleném poslechu jsem si říkal, jak nápadně mi nový kurz ve Strapových plachtách připomíná dekadentně laděnou tvorbu pozoruhodné slovenské kapely Nerieš. A nebudu lhát, že po skončení nahrávky jsem si připadal jako na konci něčeho, co asi nejlépe vyjádří výraz "rapové dobrodružství". A chtěl jsem to slyšet znovu.

 
Podtitul "Versus" je na novém albu vybrán správně. Nemalá část témat je totiž štiplavého charakteru. Strapo bojuje na své desce snad se vším - se svou minulostí (Vďačný), se systémem, ve kterém žijeme (Echo), s politiky (Návod), se špatnými MCs (Nemý pláč) a celkově je vybraná paleta témat dost hrubá. Volnější nálada prostupuje jen některými skladbami jako sympatická tančovačka "Milion hrivien" nebo asi nejextrovertnější samotářská skladba v dějinách slovenského rapu "Jason". Témata jsou v podstatě tradiční, vždy jej však okouzlujícím způsobem obohatí přístup autora nebo pohled na věc. Třeba diss na sebe samotného v písni "Jano" ještě Strapo obohatil o čtyřminutovou parodii něčeho, co pravděpodobně sám čekal a opravdu si doporučuji poslechnout, komu a jak elegantně autor vypálil rybník. I když se jedná o vesměs neškodnou srandičku, má větší glanc než většina umělých i opravdových beefů. Úvodní "Strečing" je zase represent v tom nejklasičtějším slova smyslu. Díky flow aka Elvis Presley se z něj však stává nakažlivá, vtipná až kulervoucí věc. Pokud jde o rýmy směřované ke zbytku scény, stačí citovat Strapův geniálně podaný a poutavě napsaný úryvek z písně "Janeviemuž", které výborně vystihují stav scény v roce 2015: "Počujem nechutný šepot a v dialke prepnutý stěkot, pekně vám jebe s tým trapom. Zvuky jak strach sa dostaly medzi tie červy, žerú jim nervy jak termit a na to fúkajú pernik. Počujem strach tam, kde všetci mali byť v kluďe, kde slubovali, že bude, ale nedostatok tu je. Zvuky jak strach ma nahaňajú jak zviera na mista, kďe mala byť viera no ostala po něj diera." Většinou se stavím odmítavě ke všemu, co by měl rapper podle někoho mít za lidské vlastnosti kromě jediné, a to je důvtip. Strapovy texty ho mají.
 

"Neni málo platit stravu, neni málo platit školné. Neni málo, že v hlavné zostave hrajú nešikovné děti zazobaných rodičov a ty, čo su chudobné, pozerajú zpoza plotu na ty kurvy na nič hodné" - Neni málo

 
Tím se dostáváme k přednesu, který je asi nejsilnější devizou alba. I jako textař je Strapo na kvalitativně slušné slovenské poměry nadprůměrný, avšak způsob, jakým naložil na desce "Versus", po technické stránce předčí většinu současné slovenské tvorby. Strapo vždy přicházel se sofistikovaným frázováním, na desce "Versus" jej však propracoval k naprosté dokonalosti, jíž navíc tentokrát podpořil nebojácnou, uřvanou polohou hlasu. Tu však využívá jen ve vhodných příležitostech a nestaví na ní tam, kde se to nehodí. Zajímavé je také sledovat gradaci flow ve skladbách jako "Vďačný" nebo "Tulák". I dořikávky pod hlavní akapelou, jež jsou puštěny nezvykle nahlas, disponují promyšlenou dramatizací, jež ladí s náladou skladby jako výše zmíněná splašeně naléhavá pasáž v písni "Janeviemuž". Prožitek je totiž nejsilnější stránkou Strapovy flow. Díky němu se i otřepanější fráze stávají zážitkem. Již dlouho jsem neslyšel tak emotivní podání jako ve sloce písně "Tulák": "Stále som taký istý kokot, ak si pametáš. Stále si na ty naše kokotiny pametám". Rýmy první poloviny bars ve skladbě "Jano" sice končí všechny slovem "Jano", ale to slovo je proneseno pokaždé jinak a pokaždé příhodně. Strapova flow není pro ty, kteří vyhledávají volné frázování bez větších důrazů, ale nakrmí všechny, jež trvají na tom, že jazyk musí být rapperovým kordem.
 
 
Pozoruhodným plusem alba je scratch v pojetí DJe Spinhandze, jenž nechal rozeznít nejen akapely starších skladeb ale i celou plejádu všech myslitelných i nemyslitelných filmových hlášek. Od Tarantinových "Hanebných panchartů" přes "30 případů majora Zemana" po "Sám doma". No limit. Celá věc funguje a zároveň působí jako odraz toho, jak nadšeným je Strapo filmovým divákem. Není zde nic typu: "Je to deska versus, tak vysamplujeme nějaký hlášky z akčních filmů". Ne, narazíte na široké spektrum žánrů, mezi nimiž najde jemu známé motivy i méně nadšený filmový divák, jakým jsem třeba já. Jako takový zároveň přiznávám, že deska může obsahovat složitější filmové odkazy, které mi mohly uniknout. Deska je touto filmovou mozaikou doslova prošpikována, až si někdo může říct, že méně je někdy více a Spinhandz jen občas poškrábe po tlamě i někoho z českých a slovenských MCs. Sehranost obou interpretů je po všech těch letech kromě koncertů znát i z nahrávek a opět pro ní musím použít slovo "báječný". Skoro bych řekl, že si již autoři vytvořili svůj společný specifický přístup, který vynikne pouze tehdy, objeví-li se tito dva na společné nahrávce. 
 

"Aj keď si nedošel na koncert, keď sme hráli u vás. Nekúpil si album, nabaví ťa moja hudba, aj tak zažili sme vela a to je to, čo sa počítá. Tak spomínaj moje meno iba v dobrom, prosim ťa." - Tulák

 
Asi nejmenší změny oproti předchozí tvorbě potkaly instrumentální složku, která zůstává díky bohu rozmanitá. Narazíte jak na uměřenou mudrovačku ze staré školy "Samouk", tak na pyšně znějící party banger "Jason". Pocit ztracenosti vystihuje dokonale nervózní beat skladby "Janeviemuž". Vedle bohatě aranžovaných, často syntetických, beatů, kterými přispěli například Emeres, Infinit, Viktor Hazard, Esso nebo Marek Šurin, patří Wichovy produkce na desce k těm přímočařejším, ne však nutně slabším. Ti, kdo razí heslo: "V jednoduchosti je krása", ocení nakládačku "Návod" a zajímavý je též sampl písně "Jano", který mi připomenul Alchemistovo nedávno vydané instrumentální LP "Israeli Salad". Emeres si zaslouží menší big up za sice provařený ale dobře znějící saxofonový sampl, jímž pozvedl píseň z videoklipu "Nemý plač", kterou znají posluchači v původní verzi bez něj. Stejně tak kvalitní je zahořkle nasraná produkce pilotní skladby "Versus", kterou obstaral Matej Straka z kapely Nerieš. Celkově je "Versus" hudebně nejtemnější deskou autora a rozhodně to není na škodu. Slunce vykoukne jen u věcí jako "Milion hrivien", "Jason" nebo "Strečing". 
 
 
Seznam hostů není nijak zvlášť rozsáhlý, přesto se na desce najde pár pozoruhodných výkonů. Nejzajímavější z nich podal Hrdlořez Boris, jemuž můžeme díky jeho neskutečným dořikávkám v bangeru "Návod" gratulovat k majitelství nejtvrdšího refrénu slovenské rapové historie. Podařený je též Gabryellův refrén v písni "Echo". Danosť z GR Teamu zaujal překvapivě víc než jeho profláklejší kolega Separ, jenž ve své sloce písně "Samouk" oproti Strapovi plnému motivace vyzní, jako by mu bylo poselství celé skladby vlastně dost u prdele. Na druhou stranu jeho pragmatický přístup může leccos napovědět těm, kteří své odhodlání nehledají ve zbytečných složitostech a nedají na přílišné moralizování. 
 
Album "Versus" je jednoznačně Strapovým dosud nejlepším releasem a horkým kandidátem na titul slovenské desky roku. Jedinečným jej nedělají beaty DJe Wiche nebo dobré featuringy. Nevšedním jej činí hlavně Strapo svým osobitým pohledem na věc. Svou flow, která je monumentálnější, propracovanější a prožitější než dřív. A svou nápaditostí, díky níž dokáže i z obyčejného tématu vytřískat mnoho inspirujících námětů k zamyšlení, které se přitom neopírají o nic víc než každodenní všednost života, a které je zábava poslouchat. Strapo vás na nové desce "Versus" ohromí, povzbudí, rozesměje, vnímavější posluchače možná i na chvíli rozesmutní. Ojedinělé je toto album také díky vkladu DJe Spinhandze, jenž ukázal, že DJ nemusí hrát druhé housle. Naopak si jsou si autoři více než kdy dříve jistí, že nebýt DJe, nebude ani show. Energie, hrubozrnost a náročné frázování nemusí být pro všechny a možná vás bude z hlediska obvyklé estetiky srát, že tam jsou naplácané filmové hlášky jedna přes druhou. Strapo však vložil do alba "Versus" maximum ze svého talentu, úsilí a vlastního já. Už kvůli tomu je tohle CD jedním z těch, které mohu s klidem doporučit skutečně každému.
 

9/10

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Tomáš Pavlík
  • Tomáš Pavlík
  • 16.15 dne 28.09.2015

Souhlas. Jenom mi chybělo vyzdvihnutí všech, které si Strapo na album pozval. Dame, Danosť, Boris i zpěvák ze skladby Tulák (nevím teď jméno) zajebali. O to více by měl být Strapo ceněn, protože udělal tak skvělou desku bez nějakých hvězdných jmen. Krom Separa, u kterého trochu podle mě vázla lyrika, ale flow zajímavá.

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná