Strapo - Poschod13. (2018; White Trash)

Malý velký muž s charismatickými činy. Asi tak bych charakterizoval Strapa, neboť i přes nepříliš velký vzrůst ukrývá v sobě velkou osobnost a mluví za něj činy. Nemusím být ortodoxním konzumentem celého jeho repertoáru, přesto v něm vidím osobu, kterou bych nechal promlouvat ke svým ratolestem beze strachu, že se dle přirozeného manuálu v jeho hudbě dostanou na šikmou hranu, ze které se dospívající člověk vrací jen horko těžko. Třetí sólo Strapa je venku a já si potřeboval zodpovědět otázky, zda neuhnul razantně ze své cesty, a dál se může pyšnit progresem.

Král je mrtev, ať žije král. V tomto případě nemám v plánu sesazovat Rytmuse z vydřeného trůnu, který si opanuje nejspíše i v dalších letech, přestože ne každý jeho ideologii fandí. Je tu i Majk Spirit, který dokáže pobláznit široké publikum, a možná ho přivést i k víře. Radikální muslimové asi rádi nejsou, ale což. Vrátil bych se ke Strapovi a hned v zárodku bych chtěl vyvrátit zaběhlost, že malý člověk si musí něco kompenzovat. Velikost nezávisí na tělesné schránce, ale na tom, co nás odlišuje od zvířat a určuje v potravním řetězci nejvýše - rozumu.

Strapovi texty lemují myšlenky a názory, za které se rozhodně nemusí jako interpret stydět. Nebojí se píchnout do vosího hnízda a poukázat na problémy společenské, politické i etnické. Umí vše prodat s důvtipem a humorem jemu vlastním, proto se i u vážných témat můžete načapat s cukáním koutků a lehkým úsměvem. Na scéně se možná cítí jako rapový Chuck Norris, ale pravdou je, že jeho postavení je díky zkušenostem a schopnostem asi neotřesitelné. Jít s ním do beefu je sebevraždou díky minulosti s freestylem. Na jednu stranu se zdá, že nemá konkurenci a měl by být králem on, ale problém je fakt, že hudba s pointou se nosí hůře než jednoduchá myšlenka prodaná levnou tužkou. Oklikou se tak vracíme k faktu, proč se Strapo i se třetí úspěšnou deskou může cítit jako nedoceněný.

Strapo se otevřeně staví k politickým problémům a poukazuje na ty, kteří jeho zemi škodí. Nemusíme to odtušit jen z minulosti, ale především nové album vykazuje skladbu „90´s“, která je na jednu stranu trefnou sondou do korupčních záležitostí, ale s velmi úderným a vtipným podáním. Není ale jedinou. Po vraždě Kuciaka a Kušnírové se nabízí otázka, zda pro jeho prostořekost nebude čelit problémům i on. Je tu sebevědomí a sázka na jednu kartu nebo jen kůže pověšená na trhu? Možná, že by cílený odstřel jeho osoby vyvolal na Slovensku ještě větší pozdvižení a on byl pak dalším symbolem útisku mocných, ale zda by to dlouhodobě pozvedlo jeho tvorbu posmrtně, se nedomnívám.

Vraťme se ale k desce samotné. Již cover z dílny Moeho poukazuje na několik detailů, které jsou možná jen mou domněnkou, nebo cílenou grafickou indicií. Motorem v této hře Strapo díky nechuti převlékat kabáty není, ale můžeme být rádi, že mezi námi běhá člověk, který má sílu mluvit a neztrácí tu mladickou ztřeštěnost a chuť žít. Stát přede mnou muž v obleku, který by mi papouškoval pár tezí bez grimasy ve tváři, nezískal by si mou pozornost. Možná, že jeho slovům začali mnozí naslouchat až hodinu po dvanácté, ale lepší pozdě, nežli vůbec. V celkovém kontextu vidím nepořádek, což mi napovídá, že Strapo i v roce 2018 sám se sebou bojuje v některých otázkách, což sám přiznává i na samotné desce v obsahu. I ten strach ze zrození potomka do této doby časem vyprchá a vyhraje chuť předat geny. Jen si ho neumím představit se světelným mečem, jak likviduje hordy jednotek Impéria.

Velkým plusem jeho tvorby byl vždy Spino, který v jeho blízkosti není jen pouhým týpkem, co umí díky šikovným rukám a fejdru lámat melodie tak, že z nich vytváří melodie jiné. Sice je ho na novém díle méně, přesto stále ceníme jejich symbiózu. Dalším aspektem hovořícím pro dobrý produkt jsou neotřelé beaty, které dokážou vyvolat pocity v interpretovi i posluchačích a zároveň jsou složitější, což může vyzdvihnout technickou stránku rappera. Zatímco Versus byl divoký a v několika místech až nečitelný, Poschod13. je umírněnější a zdá se, že vyspělejší, jako samotný autor na peru. Samozřejmě by mě zajímalo, zda by dokázal Strapo po letech zase utáhnout silné album s jedním producentem, když si teď libuje v pestrosti, kterou svazuje jen rukopis jeho samotného.

Po technické stránce nemohu poukazovat na rytmické přehmaty, neboť se to u lyrika jeho formátu neočekává a ani nestane. Strapo s neobyčejnou lehkostí proplouvá klidnými i tvrdšími beaty a je očividné, že nikde není nic dotlačeno na sílu. Některé pasáže jsou pak místy natolik technicky obtížné, že ne každý by je zvládl se svými plícemi. V tomto ohledu cením proto i koncertní projev, který je jako jen u mála na tuzemské scéně identický ve studiu i na podiu. Obsah v textech skutečně obsah má a Strapo prodává své myšlenky a názory s obhajobou, která i u náročného posluchače uspěje. Výpovědní hodnota je vložena do bohaté slovní zásoby a na slovenské poměry se jedná o nadprůměr, s klidem zařazený do top desítky textařů pod Tatrami.

Hostů bylo osloveno celkem hojně, hned ve dvou případech je tu hudebně talentovaný Matej Straka z Nerieš. Rest obohatil jeden ze singlů, které desku zvěstovaly. Někoho možná překvapí lyricky nezastavitelný Bitman, ale pravdou je, že jeho poslední klip podpořil Strapo účastí, proto bylo jasné, že k sobě mají blízko. Moloch Vlavo se zase vžil do role baviče, což mu jde často lépe jak samotný rap, proto zde svou roli odvedl dobře. Překvapením může být spojení s Čis Tým, ale zdá se, že čas sváry rozmělní a dovolí válečné sekery zakopat. Výběr hostů je v tomto případě zpestřením celého nosiče a důležitý je fakt, že na nich nestaví, což doložily i singly, které měly prodat především schopnosti Strapa, nikoliv zvýšit předprodej plejádou vedlejších rolí.

Jano opět nezklamal a naservíroval desku, která donutí se zamyslet, ale zároveň dokáže i pobavit. Díky dobré výpovědní hodnotě a hávu, kterým je prezentována, se bez pochyby jedná o jeden z nejlepších nosičů tohoto roku u našich východních sousedů. Lehké zklamání mi brání dát desítku, neboť se nejedná o revoluční či nadčasové dílo a nedám ani devítku, protože Versus měl mnohem větší progres v jeho kariéře a znamenal větší posun. Chápu, že když je člověk nahoře, už se moc dál posouvat nemůže, ale ze Strapa cítím tu sílu, že by mohl hýbat hranicemi a s dalším nosičem posunout pomyslné limity.

8/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná