Statik Selektah – 100 Proof: The Hangover (2010, Showoff/ Brick Records)

U Statika by mě zajímala jedna věc a to, kdy tenhle člověk spí a nebo jestli vůbec spí. Jeho aktivity jsou prostě neuvěřitelný, jestli něčím trpí, tak tvůrčí krizí rozhodně ne. Kromě toho, že už má skoro hotové kolaborační album s Joe Scudda, další s lidmi jako Sean Price, Bahamadia, Souls Of Mischief, Lil Fame a Termanology jsou v průběhu natáčení. Se Saigonem chce opět nahrát pokračování All In A Day´s Work a opět pouze během jednoho dne. Na net nahazuje desky/mixtapy od Rekse a dalších chráněnců svého labelu Showoff, který mu také sebere spoustu času. K tomu kupa produkce od Styles P počínaje, až po M.O.P. konče a nakonec je tu taky jeho sólová tvorba. Jeho třetí sólová deska 100 Proof: The Hangover vychází po 14i měsících od jeho poslední desky Stick 2 The Script. Fetuje snad? Tohle pracovní tempo je až nelidské, kdo ví, jestli není produktem Skynetu. Docela mě překvapilo, když mluvil o své poslední desce jako o temném albu, které reflektuje jeho poslední rok, který byl pro něho velmi smutný a depresivní, co se týká osobního života. Pracovně se mu paradoxně dařilo lépe než kdy předtím, v civilním životě ztratil spoustu přátel a řešil osobní problémy. Já tu však nějakou výraznou pochmurnou či zamračenou náladu neslyším. Pravda je, že třeba track “Follow We“ s Smif-N-Wessun , je trochu nervóznější a mocné smyčce zajišťují téměř až hororovou atmosféru a nebo “Critically Acclaimed“ se Sean P, Saigon a Lil Fame nebo “Do It 2 Death“ s Kool G Rap, Havoc a Lil Fame jsou nekompromisní hardcore bomby s tvrdým beatem a kousavými punchlines, nicméně když zavřu oči, tak mi v hlavě neprobíhá myšlenka, že by tím chtěl někdo vyjádřit svojí osobní tragédii. No a u ostatních skladbách to už nepřipadá v úvahu vůbec. Spíš je to jeho a moje taky oblíbená sentimentální nálada než dusno a temno. Tradiční styl alá skrečované refrény a jeho jazzy samply a vokální úryvky. Když se zasním, vidím newyorkský noční klub, jamujícího maníka se saxofonem a nebo blues zpívající zpěvačku kouřící svojí špičku. Něco jako 9th Wonder, akorát instra má čistší a je větší hračička. Co tentokrát hodně cením, je jeho geniální cit pro to, aby dal dohromady lidi, kteří k sobě perfektně sedí. Ještě navíc jim k tomu ukuchtí takový instro, který mají ušitý přímo na míru. Třeba jeho geniální west coast feeling v “The Coast“, oslavující západní pobřeží, je přesně pecka pro Evidence a Fashawn. Piánko a skrečovaný hlas Biggieho v hymně “The Thrill Is Gone“ vám nahání přímo husí kůži a když do toho navíc najede Styles P a Talib Kweli s apelem, že hip hop ztratil nadšení z devadesátých let, přidá se k tomu všemu spadlá brada. Pecka. Stejně jako neuvěřitelně chytlavá “Eighty-Two“ s Termanology, která nastiňuje směr, jakým se bude ubírat jejich společná deska. Pro Terma připravil hned další krutou instrumentálku, kterou tak trochu nevyužil Royce Da 5´9, u kterého mi přijde, že poslal Statikovi jen accapelu, kterou narapoval původně do úplně jiného beatu, takový ten klasický rychlo freestyle styl, co rappaz sypou v autobuse během turné. Bun B, Wale a jejich ideální svět v “So Close, So Far“ je třeba výborným začátkem celé desky. Seznam hostů je opět úctyhodný, oproti Stick To 2 Script, kde se snažil dát dohromady co nejbláznivější kombinace, tady naopak ladí jako Petr Fiala. Statik už dávno dokázal, že není obyčejným mixtape DJem. Už je to taky nějaký ten pátek, co překročil hranice bostonské lokální slávy a etabloval se v první underground lize. Teď to ale vypadá, že tam nepatří jen mezi průměr, ale že se řadí dokonce k leaderům jako 9th Wonder či The Alchemist. Statikova poslední deska je toho jasným důkazem. Povinnost.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná