Severská dvojka - Retrostereo (2016; S2)

Chronologicky bych asi začal tam, kde podstatná část čtenářů ještě běhala po prolézačkách a houpačkách, proto se přísluší asi tento příběh rozvést až tehdy, kdy pro jedny něco začíná a pro druhé se z oka dere nostalgická slza. Patřím samozřejmě k té druhé grupě, která ví, odkud pochází rapové podhoubí a pamatuje, jakej boom to tehdy byl. Boom s přídavkem bap, který podlamoval nohy tehdejší rodící se scény.

Kluci z Ústí nad Labem si celou svou dlouhou kariéru zakládají na poctivém klasickém zvuku a nezaměnitelném projevu, který nemůže nikdo v našem rybníku napodobit. Přestože jsem na počátku zmínil čtrnáctiletou pauzu, nejedná se o přestávku tvůrčí, nýbrž jen tu svazující s označením S2. Legendární pojem se vracel na povrch více jak rok, ale jak autoři v rozhovoru pro náš web přiznali, vyhrála touha pevného disku před pouhým nahazováním skladeb na internet. A my můžeme jedině plesat, neboť by tato recenze vlastně ani nevznikla.

Vždy je nutné ocenit kreativitu autorů nejen na zvukové stopě, ale ocenit i nadstandard, když si dají práci i s bookletem a obalem jako takovým. Spousta interpretů v našem rybníce často opomíjí marketingový tah, že obal prodává a na přední stranu svého díla mnohdy lípne jen svou fotku. Kluci ze Severské dvojky na to šli velmi netradičně, neboť být obklopen schopnými kamarády je vždy velkým přínosem. V tomto případě odvedl skvělou práci jejich kamarád Žaky, který dal desce krásný malovaný motiv a bonusovou edici sádrových odlitků, ze které jsem sám za sebe unešen. Tedy do té doby, než si budu muset jednobarevný kus sám vybarvit.

Severská Dvojka: Líbí se mi, jak každý mluví o progresu, a když to pak slyším, zvedá se mi kýbl

Vraťme se však k samotné podstatě této recenze, která má za úkol představit a zhodnotit zvukový obsah, který ze severozápadní české bašty vyplul na povrch. Dvanáct kusů v tracklistu nabízí tradiční stopáž, která nikoho neurazí a ani svou délkou neznudí natolik, že by měl nutkání méně atraktivní skladby přepínat. Na hostovačce tu nalezneme jen bývalého člena UL Farmy Cella, což naznačuje, že kluci svůj comeback nastavili tak, aby upoutal pozornost posluchačů na ně, nikoliv na hosty, které by si případně přizvali. Hlavní silou desky má být obsah sdělení v pohodovém hávu jejich klasického projevu obohaceného o kulervoucí cuty Wutyho.

Z počátku jsem se tímto hutným pokrmem prokousával hůře, ale po několikátém poslechu musí každý ocenit schopnosti a vyzrálost této desky. Přestože se tematicky jedná o návrat do minulosti kolaborující se současnými tématy, které občas střídají nadčasové postřehy, comeback je to jak vyšitý a nemusel by zaujmout jen posluchače starší třiceti let. Trendové zvuky a techniky bys tu hledal zbytečně, proto je nutné pátrat a nalézt tu hudebnost a schopnost mluvit s publikem přirozeně a upoutat jeho pozornost bez vyzývavosti. A třeba skladbu „Pozitiv“ bych si v autě dokázal pouštět dokola třeba celý den. Je to hlavně tím, že Wuty i Romano Ponerti dokážou svými přirovnáními a verbální pestrostí udržet mou mysl ve střehu.

Comeback Severské dvojky je podle mě zdařilým návratem ke kořenům, který místy lehce sráží ten vlastní píseček, který si roky sami sobě uhrabávají a nepustí mezi sebe nové sígry, kteří by je naučili nové kousky. O to více je pak ale zase nezaměnitelný rukopis, který se z této grupy line a mému uchu tak lahodí. Nebojím se pustit si tuto desku znovu, tedy kromě skladby „Přidej se k nám“, která mě svým chaotickým motivem trochu odrazuje, ale souhlasím se slovy, že scratch není sprosté slovo a jsem rád, že narazím sem tam na desku s atmosférou, kterou ještě nezkazila konzumní společnost.

7/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná