Sergei Barracuda - Pouliční ekonomická 3: Láska & Loyalita (2018; Azurit Kingdom)

Vždy, když něco končí, zároveň něco nového začíná. Každá série musí dojít na svůj konec a přehnané natahování a šponování má jen kontraproduktivní účinek. Hlavní aktér musí vědět, kdy je ten čas. Na závěr musí přijít něco epického, aby mělo zakončení důstojnou tečku. V tomto případě se nebavíme o tom, že by se Sergei Barracuda chystal do hudební penze, ale ukončuje svůj dlouholetý artikl „Pouliční ekonomická“, jež lemuje prakticky celou jeho kariéru. Jak sladká tedy byla tečka s oficiální pořadovým číslem tři, přestože se jedná již o čtvrté pokračování?

Než se začnu prokousávat samotným obsahem nového produktu a poukazovat na klady a zápory, vzal bych si pod drobnohled cover a booklet. Je to totiž tím prvním, co při koupi originálu vidíte. Z pouzdra je nutné disk nejprve vytáhnout, aby byl pak vložen do přehrávače, pokud samozřejmě nekonzumujete streamovanou platformu. Již na škole jsem byl vychováván v duchu, že není dobré klást důraz jen na samotný produkt, ale je dobré ho obalit i hávem, který prodává. Dobré pouzdro upoutá pozornost potencionálních kupujících. Když bych se ohlédl za všemi díly „Pouliční ekonomcké“, připadá mi, že autoři možná seděli ve stejné lavici jako já, neboť musím konstatovat, že na coverech se děla vždy s citem. Dobrá grafika lemuje každé pokračování, není tomu jinak ani u tohoto posledního dílu. Texty jsou pak pro fanoušky bonusem, kterým jistě nepohrdnou.

Samotný nosič vykazuje v tracklistu patnáct věcí, ale navíc se nám dostává dvou bonusových skladeb, proto je možné označit stopáž jako tučnou. Na jednu stranu kvituju, že disk nemá 11 tracků a nekončí po půlhodině, na tu druhou bych si dokázal představit absenci některých položek, ale o tom až později. Sluší se vyzdvihnout klady, kterými je rozhodně autorův cit pro humor a skryté významy. Již před lety byl zahrnut v našem žebříčku nejlepších hláškařů ve vrchních patrech a tuto roli potvrzuje. Nelahodí to každému, témata jsou prvotní, všední a běžná, ale Sergei využívá zajímavou slovní zásobu a lepí stokrát řečení příběh s takovou fantazií, že se přesouvá do skupiny unikátní interpretů na tuzemské scéně. Nezní to uměle, mnozí by mu asi jeho roli i věřili, přesto mě napadá otázka, který dealer se chlubí svým byznysem otevřeně, aniž by měl staženo z černé dodávky před svým barákem. Dle svých zkušeností je taková osoba nevyzývavá a vše řeší pěkně podpultově. V tomto bodu nedokážu konkretizovat, nakolik je tedy v textech obsažena realita.

Na druhou stranu jsou stories vypovídané s dobrou věrohodností, proto si získávají pozornost posluchačů. Díky pestré slovní zásobě a schopností zaujmout kupí Sergei na sebe kostky, ze kterých staví pro někoho možná jednoduchý domek, který má však své kouzlo. Chlast, drogy, děvky a prachy… tj. témata, která hojně využívá v rap game téměř každý, ale ne každému je možné uvěřit. Druhým faktorem úspěchu jsou polohy hlasu, které autor tohoto artiklu využívá. V jedné skladbě na vás může udeřit razancí, ze které možná až zamrazí, v té další zase umí s melodickým přednesem obrátit minci. Jen dobře napsané dílo není ještě klíčem úspěchu, ale pokud ho dokážete prodat i skrze své hrdlo, úspěch je zaručen. V tomto ohledu mohu konstatovat, že Barracuda umí vyprávět a použít k tomu barvu tak, aby byl produkt prodán jako celek a neoddělitelně. Nenapadá mě na scéně člověk, který by jej mohl plnohodnotně kopírovat. I díky tomu vlastní svůj koláč na trhu a má na něj monopol. Nikdo další si z něj nekousne, pokud mu nevadí označení parodie.

„Láska & loyalita“ jsou završením série, která byla svědky vzestupu ostravské tváře. Je v ní možné registrovat progres, vývoj nejen hudební, ale i osobnosti. Autor je charismatický, přesvědčivý a dokáže vás oslovit. Nabízí se otázka, zda tedy poslední díl série „Pouliční ekonomická“ vykazuje největší sílu. Samozřejmě z pohledu zvuku a flow bezesporu, neboť čas prostě nezastavíš a doba jde kupředu. Po textové stránce vnímáme, že i samotný autor cítí, že je na vrcholu. Možná, že si je až moc jistý ve svých kramflících, ale pravdou je, že ego tomuto hudebnímu žánru vládne. Máme tu několik adeptů na silné skladby, ale jen čas ukáže, zda se postaví po bok hitům z předešlých nosičů. Dobrý předpokladem pro kvalitní album jsou bubny. Sergei neváhá poslat šek za velkou louži a hledat kvalitu, ale umí si ji sám i na míru ušít. Výsledkem jsou podklady, které v některých případech nemají v tuzemském rybníku konkurence. Nechtěl bych dehonestovat práci lokálních beatmakerů, ale mnohdy se tu tvoří hudba s hlavou v prdeli s přesvědčením, že takhle to v Čechách stačí.

Tracklist vykazuje i několik hostů. Překvapením je zcela jistě velká ryba z USA Waka Flocka Flame. Přestože u mnoha česko-anglických spoluprácí byla jazyková nesourodost mnohdy hlavním trnem v oku, zde mi nevadí a výsledek hodnotím kladně. Pravdou je, že scéně se v posledních letech uzavírá víc sama do sebe a neplní si sny, neoslovuje velká zahraniční jména a nezískává i mezinárodní kredit. Škoda, ale co se dá dělat. Jedná se o typické smýšlení Čechů, kterým i málo stačí, neboť tuší, že by mohlo být hůř. Spolupráce s Palermem je také zajímavým zpestřením, neboť je vidno, že si oba mají o čem povídat i mimo studio. Kvalitou roste také Pastor, který mě i díky svým posledním singlům neustále přesvědčuje, že na sobě tvrdě maká nejen ve fitku. Bohužel se musím přiznat, že mě neoslovila přítomnost Rytmuse, Smacka a Ektora. Někdo může namítat, že je to věcí vkusu, ale já jsem nabyl přesvědčení, že ani jedna z těchto tří věcí neaspiruje na hit a spíše se jedná o rutinovou výplň.

Pokud bych měl vyhodnotit nejsilnější věci z desky, tak z pohledu obsahu je to bezesporu „Dům není domov“, protože tahle věc má sílu, že by ji nevyčíslil ani Newton. Z pohledu údernosti a striktnosti dávám kladné body „Dealerovi“, neboť je to přesně šálek kávy, kterým si již před lety autor získal pozornosti posluchačů. Položka v tracklistu, která nejvíce bodá do vosího hnízda, je rozhodně „Don Dada“. V minulosti se metaforicky Barracuda otřel třeba o Spirita nebo Tafroba, ale zde už cíleně míří na Teslu a Moma. Je možné, že se z instagramu přesune boj do skladeb, což by veřejnost uvítala nejvíce. Kvituju úderný rozjezd s humorným nadhledem a krutou realitou v podobě „Yayo“, elaborát s americkou hvězdou „Hustle“. Hlavní devizou jsou pak jednoduché, ale úderné refrény, které se dají snadno zapamatovat.

Výsledkem je deska, která by se dala v klidu označit za důstojnou tečkou celé série. Vykazuje dobré beaty, zajímavé stories a smetánku na featech. Bonusové dvě věci rozhodně stojí za pozornost, nejedná se pouze o matro pro pár vyvolených. Dávám plusové body za fakt, že deska vykazuje inteligenci, přestože čítá primitivní témata cílící za nejnižší pudy. Obsah bude fungovat na koncertech a přítomné dostane do varu. A to je přeci primární, protože bez sebevědomí nemůže rapper vylézt na stage. Sergei Barracuda ho má, jede se svůj byznys a my mu jeho historky baštíme a čekáme na další.

8/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná