Sergei Barracuda - Pouliční ekonomická 2.5 (2016; Azurit Kingdom)

Ostravská stáj AK sklidila během minulého roku velký ohlas za společnou desku „Bída a bolest“. Pln očekávání jsem vyčkával, jak dopadnou zářijové projekty obou zainteresovaných. Zatímco desku Pastora jsem si již na paškál vzal a ohodnotil ji podle svého nejlepšího uvážení, se Sergeiem jsem trochu otálel, abych ho dostal patřičně do žil. Pravdou je, že jeho bars mě vždy baví, ale musím je mnohem více dostat pod kůži, abych jim přišel na chuť.

Chápu některé názory z okolí, že je to plytké, má to divnou flow a tématicky se to dá považovat za velmi jednoduchou záležitost. Ono je to tím, že Sergei má charismatický hlas i způsob psaní, který je pro český rybník netradiční a u nás platí pravidlo, co nejde s proudem, je prostě divný. V roce 2016 jen pár vyvolených vymyslí něco, co se bude tvářit po obsahové stránce nové a revoluční. Už na prvním nosiči, který Barracuda vydal pod „Králíkem“, jsem věděl, že v něm něco je. I já jsem tomu dal šanci a hlouběji to nasával a ono to fungovalo lépe než ten dým, který se line z jointů. Pokud se člověk oprostí od povrchní analýzy, najde prvky, které musí ocenit, i když třeba neinklinuje k obsahu. Hlavním plusem autora je totiž podání, jakým to mezi lid servíruje.

Sergei v tomto případě sází na osvědčenou značku svých produktů a pokračuje v tom, co před lety započal. Nečekal jsem ani, že by se odklonil od jasně dané cesty. Opět tu máme skladby plné ega a upevňování pozice na scéně, samozvanou korunovaci mezi elitu a nutnost ukázat, jak se vydělává. Ono to ale funguje. Jak jsem již zmínil, klíčem k úspěchu tohoto autora je podání. Sergei se tváří vážně, nepřevléká kabát a jeho texty mají hlavu a patu a přitom jsou servírované s vtipem. Důkazem může být hned první singl Agent 47, kde se v jinotaji inspiroval slavnou herní postavou.

Menším problémem je pro mě možná výběr hostů. Zatímco spolupráce s týmovým parťákem Pastorem v tracku „Jako mafie“ funguje dobře, Pil C mě ani v této skladbě nepřesvědčil, že by patřil do kategorie textařů, kteří mi mají co nabídnout. Jeho flow je pro někoho revoluční a neotřepaná, ale postupem času a množství jeho skladeb se mi zdá, že je založená na tom samém a už jsem se jí překrmil. I Gvmble je podstatně slabší než hlavní postava této placky, ale chápu, že v tomto případě chtěl Sergei asi pomoci neznámé tváři trochu více do podvědomí okolí. Zastávám ale názor, že v současném postavení by si mohl pozvat mnohem zajímavější tváře, i když je možná těžké je hledat v tuzemských vodách. Když už ale investuje do zahraničních producentů, mohl by tam ulovit i hosta na feat.

Po dvou měsících od vydání není vhodné označovat skladby za nadčasové hity, ale věřím, že i několik kusů z tohoto tracklistu se v paměti posluchačů uchová. Jde o to, že Sergei nasazuje témata tak, že mohou být aktuální i s odstupem času a díky charismatickému projevu se vrývají do podvědomí. Několik adeptů samozřejmě mám, ale zmíním toho největšího. Skladba „F.L.Y.“ je osobitá a podaná skvělým způsobem, z čehož usuzuji, že bude fungovat nejen pár týdnů po releasu. V těsném závěsu jsou ale i další. Je na každém, na co má zrovna chuť. Máme tu pomalé skladby typu „Láska beze slov“ se zpěvačkou Bee, ale třeba i striktní porci v podobě „Nejsou ready“.

Velkým předpokladem k úspěchu je chuť investovat a nepočítat každou korunu. V tomto bodě narážím na produkční stránku věci, neboť hudební podklady jsou na velmi dobré úrovni a ne nadarmo se říká, že beat dělá podstatnou část úspěšného tracku. Kladně hodnotím i cover, který mě sice neoslovil tak jako ten Pastora, ale momentka je zasazena vkusně a nemám s ní problém. Možná bych ocenil delší stopáž, ale beru to tak, že deset kusů je již dneska standard a autorovi to dá prostor s dalším kalendářním rokem třeba hned začít makat na další společné desce AK.

„Notorický Hustler“ mi dodal vše podle očekávání. Rozhodně mě neurazil a v mém přehrávači se ohřál dostatečně. Nevylučuji, že se v něm ten kotouč ještě v budoucnu párkrát roztočí, neboť několik kusů z tracklistu mě oslovilo tak, abych jim věnoval další čas. Sergei Barracuda dokázal, že se dá počítat mezi českou elitu a nehází fanouškům pod nohy klacky v podobě experimentů. Cesta je jasně daná, červený koberec se položil, stopáž funguje a vzbuzuje sympatie. Na průlomovou desku to není, ale do pětky nejlepších letošních desek se Sergei zřejmě vejde.

7,5/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná