Sadat X – Wild Cowboys II (2010, Fat Beats)

Mám takový pocit, že Raekwon spustil s druhým pokračováním své klasiky malou nostalgickou lavinu. Dvojky jsou v módě, stejně jako vzpomínky na dobré staré časy, kdy byl rap poctivý a nezkažený. Tak to vidí alespoň někteří staří psi, který moc dobře vědí, kde je jejich místo a kde je jejich silná stránka. Sadat X vydal několik slušných sólovek, které byly kladně přijaty kritikou i fanoušky, přesto nedokázaly překonat laťku, kterou nastavil v roce 96 s Wild Cowboys. Ještě teď mi jezdí mráz po zádech, když vidím ten jeho divoký západ styl alá „povězte ho výš, ať se houpá“, jak utíká s Pete Rockem z New Yorku nebo jak otevírá klasiku klasikou “The Lump Lump“. Teď chce po druhé vstoupit do stejné řeky, abych byl stylový, tak spíše do stejného saloonu. Nalijme si tedy čisté whisky. Aby byli pamětníci spokojeni, musí dostat „back in da days“ atmosféru. Musí se přesunout zpátky v čase a k tomu jsou především zapotřebí patřičné beaty. Sadat proto nechtěl riskovat a šáhl po producentech, kteří se osvědčili už v roce 96. D.I.T.C. rozumí jeho představám, proto je tu Diamond a hlavně Buckwild, který nasolil rychtu “Long Years“, kde došlo na Brand Nubian reunion s Grand Pubou a Lord Jamarem a také na bilancování všech těch dlouhých let společného působení. Buckwild tyhle sentimentální pecky fakt umí, klobouk dolů. Těším se jak malý Véna na jeho album se Celph Titled. Minnesota, další z původních pistolníků, který je dokonce i vyfocen na bookletu prvního CD, také střílí z těžkého kalibru a navíc dotáhl i komplet Money Boss Players. Cením. DJ Spinna neuvěřitelně zabil. V poslední době dodával spíše abstraktnější a vyklidněné věci, tady vsadil na striktní rapovku, která duní a šlape jako instra, která dělal před lety. Nick Wiz ukázal na Rakimovi, že stále umí a tady dává. Will Tell, který byl vždy spojován s bandou Brooklyn Academy a hlavně s Pumpkinhead, dostal příležitost vyprodukovat hned čtyři instra. Překvapil mě, když ve skladbě “We Kewl“ použil stejný sampl jako Oukast na jejich neuvěřitelným albu ATLiens. Párkrát se stane, že Sadat zapomene na svůj původní záměr a nečekaně skočí z poloviny devadesátých let rovnou do klipu alá “Gimmie Some More“ od Busta Rhymes, když předvede podobnou ztřeštěnost v podobě “Roll That“. Jedná se ale spíše o výjimku. Co mě trošku překvapilo, tak to obrovská účast hostů, skoro v každém ze šestnácti tracků někdo hostuje. Od původních jako Shawn Black či Twan, až po pro Sadat X atypické jako Rhymefest či Kurupt. Nikdy bych si třeba nepomyslel, že budu poslouchat beat od 9th Wondera a do něj Sadata, jak se střídá s Ill Billem. Jde to a funguje to. Sadatovo kolty stále visí proklatě nízko, nicméně mám pocit, že za čtrnáct let si na jeho pokračování divokých a nespoutaných kovbojů, moc lidí nevzpomene. Na rozdíl od jedničky, která zůstala nepokořena a stále je na špici jeho nejpovedenějších desek. Pro pamětníky a milovníky starého dobrého newyorkského rapu.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná