Rytmus - Kral (2009, EMI)

Jak už bývá dobrým zvykem, král je vždy tou nejvyšší instancí. Není nikdo nad ním, král se nikomu nemusí zodpovídat. Rytmus je pro mnohé král československé hip hopové scény. On sám ale ví, že je někdo ještě nad ním. Ten, kdo mu vdechl život a obdařil talentem. Ten pravý Král je jeho nejvyšší autoritou. Jako projev respektu a vděčnosti mu věnuje tohle album. Už u samotného názvu začíná hra, kterou Rytmo hraje. Bylo mu ihned jasné, že většina si bude myslet, že sám sebe nazývá králem a on bude vědět, kdo tu desku doopravdy slyšel a kdo ne. Někdo si možná myslel, že se bude snažit všechny přesvědčit o svém intelektu, který byl zpochybňován během beefu s James Colem. Někdo si možná myslel, že ho to vyburcuje k napsání textu s hlubokým obsahem. On na to ale reaguje úplně obráceně a baví se na svůj účet. Zasype svůj text sprostýma slovama, shodí se na začátku tím, že nazve sám sebe sedlákem a analfabetem. Celkově zajede track stylem, že většina posluchačů začne pochybovat o jeho mentálním zdraví a většinu napadne, že mu to všechno přerostlo přes hlavu. On se ale baví. Je to sice interní humor, který pochopí asi nejlépe on, Ego a Anys, ale tomu nevadí. Rytmus se totiž dostal do pozice, kdy může úplně všechno. Necítí tlak. Nemusí se přizpůsobit vůbec nikomu a ničemu. Skladby jako "Salalaj", "Zlatokopky" nebo Nigdy Sa Nezavďačíš" mají strašně obrovský potenciál stát se rádiovým hitem, který by všichni motali pořád dokola. On ho ale uchylácky zaseká sposťárnama, takže kdyby si chtěl udělat clean verzi pomocí pípnutí, vznikl by souvislý pískot. Chápu, že většině posluchačů přijde jeho počínání jako velmi ubohé a na krále scény trochu málo. Pokud se ale nad to povzneseš a budeš jeho hlas, slova a flow vnímat jen jako nástroj, zvuk, součást instrumentálky, budeš se určitě bavit. On když chce, tak jede čistě jen pro formu a na obsah úplně kašle. Když chce, tak zvážní. Je schopen nahrát skladbu o Bohovi ("Kral"), je schopen nahrát vážnou intimní skladbu týkající se jeho rodiny ("List Otcovi"), ale někdy si jen prostě hraje s hlasem, intonací, přednesem. Překvapí dokonce i na jeho styl pozitivní náladou v "Musíš Mať Náďej", kde se snaží lidi motivovat a dodat jim sebevědomí. Skladby jako "Verejný Nepriatel " jsou jeho lyrickým standardem. Obsahově se to opět točí kolem obligátních neduhů typu "nejdřív jste se smáli vy, teď se směju já" nebo "závidíte, protože jsem úspěšný". Je to takový jeho bludný kruh. Začarované kolo, ze kterého nemůže ven. Opakuje se, ale na druhou stranu, on tohle prostě žije. On má peníze, moc, dobrý auto a lidi mu závidí. Nebude si vymýšlet jen proto, aby se s ním mohl někdo ztotožnit. Když by jel v Čechách oblíbený komiks, tak by rapoval o tom, že je chudý a jezdí tramvají. To je blbost. Jeho rap je přímočarý, snadno čitelný a protože rýmy nebalí do dvojsmyslů a metafor, víš, co bude následovat. Vždycky byl víc Dipset než Talib Kweli. To je při starém. Baví mě, když je z jeho textu a nebo Ega, cítit nadhled jako třeba ve skladbách "Na Toto Som Čakal" nebo "Všetko Ma Svoj Konec". Kdo by čekal, že DJ Premier uvaří tu největší mošnu, tak ten se mýlí. Jeho rukopis je čitelný, nicméně se nemůžu zbavit pocitu, že má Primo doma beaty rozdělený do dvou skupin a to na "mordy" a na "slušný fláky". Krom toho, že zaštrachal v tom druhém šuplíku, i jeho baby skreče mi přijdou odfláklé a ještě víc jednoduché než obvykle. Je to rozhodně událost, mít na desce legendu,ale ze židle mě to prostě nezvedne. Co mě ale překvapilo, že jeho beat tak nekope a celkově instro tak nehraje jako zbytek desky. To svědčí o tom, že po zvukové stránce je album na světové úrovni a výsledný sound je určitě tou největší devizou. Upřímně řečeno, měl jsem před poslechem docela obavy. Možná větší obavy. Všechny ty ukázky, věci vytržené z kontextu, rozhovory a hlášky typu "scéna je mi malá, nejsem rapper, ale hudebník", mi naháněly hrůzu. Teď už ale můžu v klidu říct, že je to pořád rap. I když zase jinde než Bengoro. Přesto mají tyhle dvě desky jedno společné. Hity. Když to tak počítám, je tu pro mě minimálně šest hitů, dva tracky mě doslova nudí a zbytek dobrý. Album roku nevím, bilance ale velmi slušná. Zklamání určitě ne.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná