Roseck - Desperát (2016; Ty Nikdy & Garand Brand)

Od malička jsem vyhledával filmy plné nadpřirozených záporných postav, které se snažily nabořit spokojený život ovcí ve stádu spokojené s osudem. Časem jsem doznal názoru, že ten démon je i ve mně a snaží se dostat z té lidské schránky ven. Kdy tedy ožívá? Když můj pud morální zábrany usíná a on může převzít otěže. Není to alter ego, ve kterém by se chtěl člověk schovávat, ale varianta, ve které vyčistí přetlak bez zbytečné újmy na zdraví ostatních.

V "ich" formě se často nacházím a dobře se mi v ní píše, ale samozřejmě, že jsem tím chtěl pouze naznačit, že se svým způsobem slučuju s debutovým dítkem libereckého Rosecka. Tvář, která toho má na svém kontě sice poskromnu, zato se stopou hlubokou pro své město více než nejnižší bod na vrstevnici. Zatímco Roseck v počátku pomohl Garandovi, nyní se karta obrátila a je to právě člen stáje Ty Nikdy, kdo tahá za silnější nitky. A ten vliv tam možná je víc než citelnější, neboť deska „Desperát“ mi při prvním poslechu vybavila „Mozoly“ z roku 2006.

Při otevření schránky na mě zaútočí citát, který odkazuje na hrdý patriotismus autora. To se však potvrzuje i v samotném obsahu celé desky. Nevím, kolik toho má Roseck na srdci a co vše může publiku prozradit. Zatím mám stále dojem, že se nedokázal vymanit ze stínu svého slavnějšího krajana a všichni si ho vybaví jako toho, který dělá s Garandem. Myslím, že potenciál rozhodně má, ale záleží jen na něm, zda na další placku budeme čekat x let, nebo se pokusí prolomit tu bariéru a vyjít rázně za svým cílem. Roseck dokazuje, že se nebojí jít vícero směry a snaží se být universálním hráčem, ale podle mého názoru časem inklinuje k něčemu, kde se bude cítit jako kapr v třeboňském rybníce. 

Tracklist obsahuje hosty, se kterými většinou člověk počítal, pokud nepočítáme tedy Ryese. Ten překvapil zcela jistě nejen mě a dle jeho sloky bude hlad po jeho comebacku ještě o level vyšší. Čľenové stáje Ty Nikdy svou účast nikterak neojebali a jedná se o dobré hostovačky. Možná až při tvorbě této recenze jsem si všiml, jak výrazný rukopis mají oslovení producenti. Při zapnutí instrumentu si dokážu přiřadit správné jméno. V tomto případě mě baví práce Kenny Rougha u „Démona“ nebo „Stopy v betonu“ od Edwina Clashe. Pokud na desce hledáme něco opravdu vysoce konkurenceschopného, tak je instrumentální část.

Tím bych však nechtěl srážet textový a projevový faktor autora, který rozhodně ostudu nedělá. Podle tracků „Tak už to chodí“ nebo „Desperát“ jsem přesvědčen, že překonal myšlenkovou bariéru lokálního písečku a má sílu na to oslovit i vedlejší a více vzdálená města. Album „Desperát“ je vyspělou deskou s pocity, která dokáže posluchače zaujmout. Bohužel však zatím nedokázala strhnout nálepku s odkazem na Garanda. Myslím však, že u té další by se to už ale mohlo zlomit. Zároveň však musím podotknout, že mi je deska Rosecka bližší než loňské dílo "Boomerang" z dílny PG a KR.

5,5/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

SpidiJunior
  • SpidiJunior
  • 13.07 dne 31.01.2017

Těšim se na další material .-)

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná