Rest & DJ Fatte - Premiéra (2010, TyNikdy)

Tohle je přesně album, na které většina čekala. Vůbec mě nepřekvapí, když mi bude někdo tvrdit, že je tohle album roku. Věřím těm lidem, co to tvrdí, protože tahle deska přináší vše, co chce typický český fanoušek českého hip hopu slyšet. Nechtěl bych, aby to vyznělo nijak rýpavě anebo pejorativně, takhle ale podle mě vypadá univerzální české hip hopové album, které uspokojí spousty strádajících duší. Premiéra je snadno čitelná. Upřímná. Přímá, bez vedlejších uliček, kde se normálně ztrácí 50% hh posluchačů. Rest je normální, mluví, jak mu zobák narostl, to znamená česky, ne sumerštinou a navíc hovoří rovně. Když řekne vpravo, tak tím nemyslí vlevo či snad nahoře, ale opravdu vpravo. K lepšímu pochopení i tak jednoduché myšlenky občas použije konvenční slovní obraty či hesla, které někdo nazývá škaredě taky jako klišé a jasno je pak i v noci pod dekou. A protože Rest „píše o věcech, co jsou každodenně kolem mě“, můžeš si poslechnout hned celou plejádu tradičních hip hop témat. Život je pes, ale ne každý skončí v Chcete mě? (“Život je pes“). Nikdy by si nic nepíchnul, ale lepkavou larvou nikdy nepohrdne (“Kuřivoj Vysajbong“). Vím, odkud jsem a rád se tam vracím, protože tam na mě čekají moji “Fellaz“. Smrt si nevybírá, bere sebou legendy i kámoše (“Panáky na zem“) a taky třeba dojde na soukromé obligátní přiznání, že muzika je pro mě momentálně vším (“Hudba“) a jako alkoholik musí napsat track o svém oblíbeném moku (“Blíž k mýmu pivu“). Člověk by se pomalu mohl načapat, jak si sám pro sebe říká „to už tu bylo, co je tu dál“, naštěstí Rest zachrání situaci svým osobitým humorem, když servíruje hlášky jako „mami, vyndej tu kytku, to je bong a ne váza“, „Jean Claude Balgram“ či lék zvaný „Ubalgin“. K tomu ještě jako bonus přibalí koncepčně pro mě zajímavější věci jako voayerská “Balkónovka“, kdy hlavní aktér sleduje lidský osudy skrz balkóny paneláku a i hostovačky od MC´s jako Kato, Zverina, Oliver Lowe či Idea dělají desku různorodější. Co se týká instrumentálek, tak ani tady se nevybočuje ze škatulky „ocení většina“. Fatte mě nikdy nepřestane překvapovat v tom, že je schopen vyprodukovat úplně cokoliv. Tady jede ale tradiční trueschoolové boombap podklady, které mohou někdy dát vzpomenout na kouzelníka Prima, ale jako hlavní přirovnání bych to nepoužíval. Lidi jsou většinou konzervativnější, nechtějí si moc zvykat na nové postupy, živé nástroje jsou na ně někdy moc komplikované, proto tohle je přesně ten typ muziky pro univerzální české hip hopové album. Opět to neříkám hanlivě. Bubny jsou přímé, hlavu rozpohybují zaručeně a hlavně mají společného jmenovatele a to je chytlavost. Lezou pod kůži jako pecka “We No Speak Americano“ a občas se přistihnete, že si je broukáte ještě třeba hodinu po poslechu. Deska roku to není určitě, p(P)remiéra ale víc než povedená, to je bez debat. Já osobně se ale těším na příští desku. Na téhle si musel Rest vyřešit, co potřeboval a musel a na další už bude jen překvapovat. Já v to věřím, protože potenciál tam 100% je.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná