Prago Union - Vážná Hudba (Strojovna / EMI, 2013)

Musím se přiznat, že takovej název desky jsem od Prago opravdu nečekal. Nebál jsem se odklonu, spíš jsem přemýšlel nad souvislostí a příčinou. Po chvilce poslechu je však naprosto jasné a v podstatě naprosto logické, že pokud chceš dělat srandu se vší parádou, tak ji musíš brát vážně, protože jenom potom to může být ta správná prdel.

Nevím, jak je to možné, ale Kato ve své slovní záplavě nepolevuje ani na čtvrté desce ba naopak je ještě silnější než kdy předtím. Jeho pramen nápadů nevyschnul a proud dvoj-troj smyslů, slovních hříček, přirovnání, metafor a přesmyček se mění v obrovskou tsunami, která smetla všechny pochybovače, kteří na i v ně věřili v to, že vše podstatné a zajímavé už bylo řečeno.

Navzdory tomu, že se vám Kato snaží namluvit, že není žádný MC Hrdina, ale jen zevl, co si jede rým, už po prvních skladbách je jasné, že se mu to opět nepodaří obhájit. Snad v každém rýmu najdeš něco mimořádného a každý, kdo nasadil sluchátka na uši a ne nohu, tak slyší, že tohle jsou rýmy, které naučí i Chucka Norrise říkat ti familiérně strýčku. Kurt Russel utíkal z New Yorku, Kato z Pobřeží píčovin a daří se mu to. Obvykle není zvykem obyčejné věci podávat neobyčejným způsobem, co je ale pro ostatní výjimka, pro něj denní rutina.

No, uznej sám. Kdo někdy spojil vztah mezi mužem a ženou, jídlem, kuchyní a vším tím spojeného a namíchal tím kulinářský lovesong (“Recept“)? Kdo dokáže navodit atmosféru příběhu tak, že úplně umíráte touhou vědět, jak to dopadne (“Konec stop“)? Kdo s nadhledem zhodnotí dnešní dobu, aniž by se namočil do klišé (“Taková doba“)? Kdo zabrousí do sociálních problémů naší země, aniž by tím nenudil (“Klobouk dolů“)? Neobtěžuj se s odpovědí, řeknu to za tebe. Nikdo. Nebo jinak, nikdo tak, jak to umí Vyvrhel, co ho vyvrhlo hell.

Samozvaný pochybný poeta opět vybudoval anti rapovou desku, kde se místo masírování ega, výčtu úspěchů, respektu a plácání slov pro slova, věnuje šťourání ve své Achillově patě, sypání popela na hlavu a kde si taky opět uvědomuje, že za leckterými problémy nestojí Vesmír, ale jeho povaha.

Do beatu Naodpis od protinožce M-Phazes posílá pozdrav z dluhů a hájů „Když dělám, co umím, tak dlužím a tak dělám, co můžu, ale zatím z toho nemám nic než hrůzu“, za doprovodu hlášek typu „když toho máš plný brejle, do věcí moc vidět nejde“ vysvětluje ve skladbě “Rapviem“, že je to sice hezký být básník, ale z toho se nenají a za lajky mu nikdo nenalije. Miluju jeho životní zpovědi alá Kata-rze, kde pěje „někdy přistihnu sám sebe, jak mě něco nutí, když je někde průser na spadnutí, přijít k němu ze zadu a kopnout ho do prdele“. V další sebekritické typické Pragovce Záložkanevěší hlavu, protože by zapomněl, kam ji pověsil“ a píchne sem tam nejen do sebe, ale i do jiných, třeba do „vlády, která vaří z vody a nemá přitom ani páru“.

To, že i nadále prohlubuje spolupráci s muzikanty a nespoléhá jen na své mašinky, ale i na živé nástroje a že to, že dal desce příjemnou, poklidnou, houpavou najazzlou atmošku beru jen jako třešinku na dortu, protože tady jedou rýmy opravdu prim a vystačil bych si i s accapelou. 

Vážná hudba má koule jako Mozart a přesto, že by ji měl nejdříve prověřit čas, já o ní tvrdím už teď, že je to klasika. Kato může přijít o titul desky roku jen v případě, že dokonce prosince nahraje ještě nové album.

9/10

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná